Praporčík z Afghánistánu: Zažili jsme ostřelování helikoptéry

foto Posádka vrtulníku na trenažéru na ostravském letišti v Mošnově při výcvikovém programu před nasazením v misi ISAF v Afghánistánu (na archivním snímku z 18. dubna 2012).

Praha - V Afghánistánu zažil ostřelování helikoptéry i minometné útoky na základnu. Své tehdejší pocity nepopisuje jako strach, voják ale podle něj musí cítit mírný stres. Ten ho udržuje při pozornosti a při životě, řekl ČTK u příležitosti Dne válečných veteránů praporčík M. N. V Afghánistánu byl dvakrát nasazen jako palubní střelec u vrtulníkové jednotky.

"Přezdívali nám 'létající hroši'. Spadali jsme pod americké velení a plnili jsme úkoly, které nám zadávali," vzpomíná na nasazení české vrtulníkové jednotky v Afghánistánu. Česká armáda do spojenecké mise vyslala stroje Mi-171. Jednotka měla za úkol zejména přepravu.

Přepravní kapacity spojenců byly podle praporčíka omezené a ztěžovaly je navíc tvrdé afghánské klimatické podmínky. Kvůli vysoké nadmořské výšce i prašnosti ovzduší měly vrtulníky nižší nosnost, vyrovnat se navíc musely i s útoky povstalců.

M. N. to zažil hned na počátku svého prvního působení, kdy se jeho jednotka nemohla 12 dnů dostat na cílovou základnu. Na ní měla vystřídat své předchůdce. Přepravě ale bránily jak omezené kapacity a písečné bouře, tak i útoky Tálibánu. "Když jsme nasedali do (amerického přepravního vrtulníku) chinooku, začaly dopadat na letištní plochu minometné šišky, tak nás poslali pryč,“ poznamenal. Stejná situace následovala, když je měl na základnu dopravit letoun Hercules. Nakonec, v nejzazší možné době, pro české vojáky přiletěli sami jejich čeští kolegové se svými vrtulníky. Přeprava celé jednotky jim kvůli nižší nosnosti strojů zabrala celý den.

Praporčík si z nasazení vybavuje úsměvné i smutné historky. Ta zábavnější se odehrála při přepravě armádní delegace doprovázené televizním štábem na základnu Baraki Barak, která byla proslulá každodenními střety s povstalci. Američtí piloti na ni proto kvůli bezpečnosti létali v noci. Když se dozvěděli, že Češi na základnu s delegací letěli ve dne a následně se pro ni opět na stejné místo vrátili, "klepali si na čelo" a začali české letce přezdívat "pankáči".

Druhým přeletem ale práce českých vrtulníků neskončila, protože po návratu jeden z členů televizního štábu zjistil, že jeho kamera zůstala na základně Baraki Barak. Vojákům řekl, že si myslel, že mu ji někdo naloží. Vrtulníky se tak musely na základnu vrátit. "Třikrát letět na jedno a to samé místo, to je jak si naběhnout, aby se něco stalo," poznamenal praporčík.

V Afghánistánu zažil i smutné chvíle, když polská jednotka přišla při přesunu pozemního konvoje o více než deset vojáků, mezi padlými byly i ženy. Nedlouho předtím stejným vojákům čeští letci zajišťovali přesun. Vzpomíná, jak byli vděční za pomoc.

České vrtulníky se nevyhnuly ani ostřelování při přistávání u spojenecké základny. Útok sami letci neviděli, spojenci je na něj ale upozornili rádiem a vyzvali je, ať základnu opustí. Vzápětí vzlétly americké bojové vrtulníky Apache a na tálibánce zaútočily.

Vrtulníkáři ale měli podle praporčíka situaci daleko jednodušší než vojáci na zemi, kteří se dostávali do střetu s protivníkem. Osobně pro něj byly horší raketové nebo minometné útoky na základnu. Poznamenal, že ve vrtulníku mají letci svým způsobem nad situací kontrolu, což při raketovém útoku neplatí.

Pocity, které zažíval, ale za strach neoznačuje. "Říkám tomu napjaté očekávání. Člověk je v mírném stresu a to k tomu patří. Mírný stres ho udržuje při životě, udržuje ho v pozornosti,“ poznamenal.

Česká armáda od dubna 2002 do léta 2021 do Afghánistánu poslala téměř 11.500 vojáků. V zemi působili kromě letců také lékaři a zdravotníci, strážní jednotky, chemici nebo rekonstrukční tým. Nasazení nepřežilo 14 českých vojáků. I jejich památku dnes připomíná Den válečných veteránů.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2023 ČTK

Reklama

1°C

Dnes je úterý 7. února 2023

Očekáváme v 9:00 -4°C

Celá předpověď