Světová klimatická konference OSN ve skotském Glasgow vyústila v prodloužené dějství. Pozorovatelé připomínají, že jde o obvyklý jev, kdy se mají dohodnout představitelé mnoha zemí. V daném případě jich rokuje 200, tématem jejich debat jsou kroky proti globálnímu oteplování a jeho dopadům. Do finiše měli dospět v pátek 12. listopadu.
Aby se dalo proti globálnímu oteplování účinně bojovat, připomíná německý týdeník WirtschaftsWoche (WiWo), je třeba jednotný postup. “Proto jsou v takovýchto situacích výsledky obvykle slabší a méně průrazné, než by si přáli všichni ti, kdo jsou s oteplováním planety obeznámeni, znají jeho následky a vědí, co se může odehrát v různých částech světa,” konstatuje web časopisu.
Nicméně jistý výsledek je na světě: červená pro uhelné elektrárny. Tedy pro ty zdroje energie, které stále drží nad pomyslnou vodou některé rozvojové a prahové ekonomiky. Expirace dobývání uhlí, kterou nazvalo WiWio trefně v titulku “keine Kohle mehr für die Kohle” (už žádné investice do uhlí), má nastat v půlce století.
V překladu znamená toto sdělení jedno: ať si myslí kdo chce co chce, atomové zdroje z energetické mapy hned tak nezmizí. Ba co víc, jejich význam možná ještě zesílí. Týká se to zejména “hladových zemí”, které se snaží o určitou soběstačnost – proti nim stojí představy rýsují se německé vládní koalice, kde “tvrdí muziku” strana Zelených.
Za poměrně uspokojivou informaci se dá označit skutečnost, že ačkoli zůstává i šest let po Pařížské klimatické konferenci, která udala globální tón, stále mnoho otázek otevřených a nedořešených, nepřesahuje oteplení Země 1,5 stupně Celsia v porovnání s dobou před nástupem intenzivní průmyslové transformace. Prognózy přitom mluvily o prolomení hranice dvou stupňů a kreslily v drastických barvách pustiny, vedra, záplavy, ztráty na úrodě či vzestup hladiny oceánů.
Nic z toho se zatím ve větším měřítku nekoná, a proto budiž úspěchem, že se svět chystá dát uhlí vale. Navíc vědomí, že tady zásoby uhlí zůstanou, není pro případy nouze zcela od věci. Němci by mohli vyprávět. Ostatně právě oni, stejně jako vyslanci dalších 26 zemí, se dokázali domluvit, že od roku 2023 nepůjdou ze státních pokladen žádné prostředky, jež by spolufinancovaly těžbu plynu, uhlí nebo ropy.
Ovšem háček by tu přece jen byl. Předběžný útlum uhlí má začít u těch zařízení, která nejsou vybavena technologiemi na snižování emisí CO2. Týká se třeba metody CCS, která lapá oxid uhličitý z atmosféry a stlačený plyn skladuje pod zemským povrchem. Stejně tak se hovoří o tom, že by subvence do fosilních zdrojů měly ustat tam, kde nejsou efektivní. Ty “účinné” mohou ještě nějakou dobu setrvat, a to tam, kde se bez uhlí jen tak neobejdou. Například v Číně.
