Na stole připravené talíře, na plechu právě vytaženém z trouby velikonoční jidáše, ve váze kytky. Ve vedlejší světnici bytelná postel s pořádnou duchnou, nad ní svaté obrázky. Expozice v národní kulturní památce selský dvůr U Matoušů na Bolevecké návsi v Plzni působí tak opravdově, že byste uvěřili, že sedlák si jen odskočil na pole a selka za chvíli vejde do dveří. Autenticky působí celý objekt včetně dvora, na kterém se prohánějí koťata. Revitalizace statku vyšla skoro na 50 milionů korun, ale mělo to smysl. Významnou část nákladů pokryla dotace z Integrovaného regionálního operačního programu.
Fotogalerie
Může to na první pohled působit trochu bizarně. V jednu chvíli jste obklopeni typickou socialistickou panelákovou výstavbou a o pár kroků dál se ocitnete na upravené venkovské návsi obklopené původními statky. Kdysi tady bývala pouze obec Bolevec, na přelomu 30. a 40. let minulého století to prý s pěti a půl tisícem obyvatel bývala největší obec Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1942 byla připojena k Plzni, sídliště vyrostlo až později. A dnes už Bolevecká návez zdaleka není na okraji města.
Zachráněná vesnice
Jak se stalo, že vesnice neustoupila městu? "V 19. století byl Bolevec velmi bohatá a prosperující obec, proto také statky na Bolevecké návsi byly v jistém smyslu privilegované v celém plzeňském panství,“ vysvětluje Martin Kolovský, vedoucí správy selského dvora U Matoušů, z historického hlediska nejzachovalejšího statku v této lokalitě, a pokračuje: "Když se tady v 70. letech plánovala výstavba sídliště, měla celá vesnice i s domy zaniknout. Jenže místní potomci selských rodů se postavili proti tomu a podařilo se jim aspoň několik objektů, které přiléhají k návsi, zachránit.“
První písemná zmínka o selském dvoře U Matoušů je z roku 1635, zhruba současnou podobu dostal objekt na začátku 19. století. V rámci Bolevecké návsi je nejzachovalejší. Jako cenný se jevil už státním úředníkům v roce 1958, kdy ho označili za kulturní památku – možná proto, že ve sklepě statku jsou dva gotické portály nebo jinde unikátní barokní ostění. Památková ochrana ale nezabránila tomu, aby tady místní zemědělské družstvo provozovalo vepřín. Důsledky socialistického hospodaření byly katastrofální.
Rekonstrukce od střechy po sklep
V roce 1995 byla celá Bolevecká náves prohlášena vesnickou památkovou zónou. Plošná ochrana se tak vztahuje na všechny domy na návsi, některé z nich jsou kulturní památky a statek U Matoušů je od roku 2008 jako jediný dokonce národní kulturní památkou. Teprve to byl impulz k tomu, aby se objekt vrátil do původního stavu, respektive aby se vůbec zachránil.
"Než se začalo s rekonstrukcí, byl stav objektu tristní,“ vzpomíná Martin Kolovský. "Na obytném stavení byla jen provizorní krytina z asfaltových pásů. Do domu padesát let zatékalo, takže tam byly propadané stropy, dřevěné konstrukce byly napadané dřevomorkou a ve stájích, kde dlouhá léta pobývala prasata, byly zdi prosáklé jejich výkaly.“ Bylo jasné, že pokud má objekt sloužit jako památka otevřená veřejnosti, musí být rekonstrukce kompletní a zahrnout vše, od půdy po sklepy, od obytného stavení přes sýpku a stodolu až po stáje.
Záchrana objektu nakonec zahrnovala – zjednodušeně řečeno – stavební práce, konzervování a restaurování stavby a výrobu či restauraci vnitřního mobiliáře. Unikátní zásah představovala pokládka došků na rozlehlou střechu obytného stavení. Když se k tomu připočetly náklady na zajištění obsahové náplně programu, digitalizaci a aktivity spojené s řízením a administrací projektu, vyšplhala se celková cena skoro na 50 milionů korun.
Peníze z evropského fondu
Pro pořádek je nutné doplnit, že město Plzeň vykoupilo objekt v roce 2004, o tři roky později ho předalo státu a ten ho svěřil do péče Národnímu památkovému ústavu.
Sehnat potřebný nemalý objem prostředků se nezdálo jednoduché, zejména když na dotační peníze z ministerstva kultury či jiných zdrojů čekají s nataženou rukou i mnohé další památky. Statek U Matoušů nějaké prostředky ze státního rozpočtu získal, a to v letech 2007 a 2008 na opravu krovu a střechy stájí. Bylo to to nejnutnější, co se muselo udělat, aby se zabránilo další destrukci.
Brzy na to se ale začalo zvažovat využití evropských peněz. Projekt se nakonec začal připravovat až v roce 2014 a o rok později byla připravena stavební dokumentace. Národní památkový ústav uspěl v rámci vyhlášeného projektu "Rok na vsi" se žádostí o dotaci u Evropského fondu pro regionální rozvoj, a mohl tak čerpat 33,5 milionu korun z Integrovaného regionálního operačního programu.
Rekonstrukce byla zahájena v srpnu 2019, skončila v dubnu 2021. Martin Kolovský uvádí, že při restaurátorském průzkumu se podařilo nalézt důkazy o některých přestavbách statku, například byl odhalen sofistikovaný odvodňovací systém v podobě kanálků pod dvorem. V obytném stavení se zase našly staré krásné výmalby.
Povedlo se! 
Nově revitalizovaný selský dvůr dnes představuje významný doklad stavebního vývoje vesnické architektury posledních tří století. "Lidé by měli tento objekt vnímat jako svou osobní památku, protože jsou součástí té společnosti, která se nějak vyvíjí,“ říká správce statku.
Aby byl obraz minulých století opravdový, snažili se tvůrci jednotlivých expozicí přistupovat ke všem součástem s respektem a vyvarovat se přemíry moderních instalací. "Drželi jsme se spíše tradičního pojetí, i když jsme zařadili některé videoprojekce a pracovali s digitalizací. Na sýpce máme velmi výstižné video, které zobrazuje proces od pokosení obilí až po vázání došků na střechu. Další video ukazuje výrobu lidových krojů na Plzeňsku. Zdigitalizovali jsme historické fotografie Bolevce a okolí, které jsou tu také k vidění,“ vyjmenovává Martin Kolovský a uzavírá svůj výklad slovy: "Myslím, že se nám to povedlo a mám z toho radost.“
Statek U Matoušů je otevřen veřejnosti od úterý do neděle, přičemž každou hodinu jsou komentované prohlídky objektu. Konají se zde nejrůznější akce, ať už velikonoční jarmark nebo třeba posvícení. Prostor dostávají k dispozici i školy pro různé workshopy.
