Otázka nezní jak dál, ale co teď?

foto Muž a žena s nasazenými rouškami přecházejí 17. dubna 2020 Karlův most v Praze.

Docent Dino Numerato působí na Katedře sociologie Fakulty sociálních věd UK od roku 2016. Zabývá se sociologií sportu, sociologií zdraví a nemoci, sociální teorií a migrací. Je autorem nebo spoluautorem řady článků ve světových odborných publikacích.

Jak byste zhodnotil uplynulý rok, který byl ovlivněný světovou pandemií?

Dino Numerato, Univerzita Karlova, Katedra sociologieMůj obor, tedy sociologie, se nijak zásadně neproměnil, pominu-li těžko přehlédnutelnou covidizaci a pozornost upřenou na pandemii. Rozhodně ale nedochází k nějakým zásadním teoretickým otřesům. Dochází nicméně k částečným metodologickým posunům: data se stále více sbírají a vytvářejí on-line. Co se personálních změn týká, pandemie jistě nabídla kariérní příležitosti badatelům, kteří naskočili na vlnu popularity tématu. Pandemie ale mohla zrovna tak představovat překážku pro všechny ty, kteří museli upřednostnit rodinné, pedagogické či institucionální závazky. Někteří badatelé se také rozhodli upozadit vlastní akademické zájmy a aktivně se zapojovali do veřejných debat souvisejících s pandemií a do řešení krize.

Máte nějaké zjištění, které byste bez covidu-19 a pandemické situace neměl?

Institucionální rozhodování kolem pandemie covid-19 jsem sice nezkoumal nijak systematicky, ale domnívám se, že kořeny jejího nezvládání trefně označuje slovní spojení sociální izolace, byť v trochu jiném významu, než na který jsme si v době pandemie zvykli. Až na výjimky jsme byli svědky izolace vědeckých disciplín, izolace hlasů různých expertů, izolace takzvaně „naší“, tedy české, evropské nebo západní společnosti nebo izolace sektorů státních správy. Kolem covidu-19 probíhalo příliš mnoho paralelních, spíše než sdílených debat a rozhodnutí. Tyto formy izolace zásadním způsobem bránily dialogu, který musí být pro zvládání komplexního a urgentního problému veřejného zdraví zásadní. Takové izolování pochopitelně neprobíhalo nahodile, ale docházelo k němu v kontextu významně medializovaných politických, ekonomických a kariérních zájmů.

Co nyní čekáte od budoucnosti?

Moje osobní očekávání je poměrně prosté a určitě nikterak nepřekvapivé. Netrpělivě očekávám, že pandemie postupně poleví. Byl bych rád, kdyby budoucnost nastala, ale pořád se obávám, že spíše než otázku „A jak dál?“ jsme nyní snad i více než kdy dříve v pozici, kdy si musíme klást otázku „A co teď?“. Až ta post-pandemická budoucnost jednou nastane, očekávám od ní reflexivní pohled do pandemické minulosti a důslednou snahu o pochopení různých forem jednání a rozhodnutí, které jsme pod emočním tlakem neurčitostí, nejistot a rizik mohli pozorovat.

 

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2021 ČTK

Reklama

7°C

Dnes je úterý 13. dubna 2021

Očekáváme v 17:00 8°C

Celá předpověď