Objevení Austrálie

Austrálie byla objevena jako poslední trvale obyvatelný světadíl až v 17. století nizozemskými mořeplavci. Do té doby zůstával pro svou odlehlost od tradičních průzkumných tras především portugalských mořeplavců mimo dosah Evropanů. Podle historických pramenů byl prvním mužem, který spatřil australské břehy, Holanďan Willem Janszoon, když v roce 1605 vyplul z přístavu Batavia (dnešní Jakarta) na průzkumnou cestu podél jižního pobřeží Nové Guineje a během cesty vplul do Carpentarského zálivu a dostal se až na dohled severního australského pobřeží. Od roku 1616 se datují nizozemské výzkumy nového kontinentu, nazvaného tehdy Nové Holandsko.

Vyvrcholením snah nizozemských průzkumníků o proniknutí na nové teritorium se stala výprava v roce 1642, zorganizovaná a financovaná tehdy velmi mocnou Sjednocenou východoindickou společností. Úkol expedice byl ještě mnohem širší, výprava na dvou lodích s posádkou o 110 mužích měla doslova "objevit vše, co dosud na zeměkouli zůstalo neobjeveno". Vedením výpravy byl pověřen Abel Tasman. Obě lodi zamířily nejprve na ostrov Mauritius a odtud se stočily jižním směrem do neznámých vod. Dopluly až na 49. stupeň jižní šířky, ale narůstající mráz a mlhy stoupající z antarktických moří je přinutily změnit kurs směrem na východ. Plavba pokračovala podél 40. rovnoběžky a po třech týdnech strastiplné plavby, doprovázené neustálými bouřemi, byla vysílená posádka odměněna pohledem na neznámé pobřeží. Lodě zakotvily v klidné zátoce a Tasman vyslal na břeh průzkumný oddíl. Strmé hory ostrova nebudily v Holanďanech důvěru, proto se raději nevzdalovali od pobřeží do nitra pevniny. Na mnoha stromech, kolem kterých procházeli, si přesto měli možnost všimnout "zářezů na kmenech ve vzdálenosti pěti stop".

Všude kolem se navíc povalovaly hromady prázdných mušlí, zřejmě zbytky jakési domorodé hostiny. Zničehonic se z lesa ozval hluk pronikavých lidských hlasů, což muže z lodi vyděsilo natolik, že raději spěšně opustili pobřeží a vrátili se do bezpečí na loď, odkud mohli sledovat sloup kouře, který začal stoupat vzhůru mezi stromy. Tasman se rozhodl, že další průzkum pobřeží už nebude riskovat. Poslal zpátky na ostrov jen jediného muže, lodního tesaře, jehož pověřil úkolem, s ohledem na vzniklou situaci ne příliš vděčným, totiž vztyčit na břehu sloup se zástavou oranžské dynastie, jako formální znak převzetí území do jejího vlastnictví. Objevenou pevninu pojmenoval na počest guvernéra mateřské společnosti Van Diemenova země (Van Diemen's Land) a raději dal rozkaz k vyplutí dále na východ. Dnes se ostrov sousedící s jižním pobřežím Austrálie jmenuje podle svého objevitele Tasmánie. Po týdnu plavby učinily Tasmanovy lodi další významný objev, když připluly k pobřeží Nového Zélandu. Oba objevy kupodivu ukončily holandské aktivity v tomto koutě světa a od té doby převzala otěže průzkumu a následné kolonizace australských teritorií jiná námořní velmoc - Anglie.

Dostavník do vnitrozemí z roku 1850

Hlavní zásluhy o objevování a první průzkumy nového světadílu jsou právem přičítány slavnému anglickému mořeplavci Jamesi Cookovi (1728-1779). Narodil se jako syn námezdního farmáře v anglické yorkshirské vesnici a měl podle přání otce pokračovat v jeho profesi. Mladého Cooka však zemědělství pranic nelákalo a tak v šestnácti letech opustil domov, aby nejprve vystřídal několik zaměstnání, než se nalodil na svou první loď, která převážela uhlí do Londýna. V novém prostředí, kde se cítil jako ryba ve vodě, se postupně propracoval z plavčíka až na lodivoda královského námořnictva. Díky svým schopnostem, kartografickým znalostem a také nezbytné trošce štěstí byl nakonec pověřen zorganizováním a vedením významné zámořské výpravy, jejímž úkolem bylo nalézt v jižních mořích bájný kontinent Terra Australis Incognita. Tato imaginární země měla podle představ soudobých geografů svou hmotou vyvažovat masivy kontinentů na severní polokouli. Pod vedením Cooka, který se osobně účastnil veškerých příprav plavby, vyplula za tímto cílem skvěle vybavená a obsazená průzkumná loď Endeavour. Na palubě byli kromě posádky také astronom, přírodovědci a kartografové. Endeavour přeplula Atlantik, obeplula jižní Ameriku a po zastávce na Tahiti pokračovala dále na jihozápad k Novému Zélandu. Po šesti měsících průzkumů souostroví a srážek s domorodými Maury zanechala posádka Endeavour novozélandské Alpy za zádí a zamířila přes Tasmanovo moře vstříc novému pobřeží. První autentické dojmy při spatření australské pevniny zachytil ve svém deníku jeden z přítomných přírodovědců: "Tato krajina připomíná hřbet vyzáblé krávy, jejíž kosti vystupují z vyhublých boků více, než je vhodné." Po dalších několika dnech vplula Endeavour do zátoky, kde se dnes nachází předměstí Sydney. Psal se rok 1770. Zátoka byla později pojmenována Botany Bay, Botanická zátoka, díky své bohaté vodní flóře. Tři dny po zakotvení lodi zpozorovali účastníci expedice na pobřeží první zástupce místních obyvatel. Svědčí o tom zápis v Cookově deníku: "Kotvili jsme tak blízko u břehu, že jsme dokázali jednoho večera za soumraku rozpoznat v dalekohledu několik lidí s neuvěřitelně tmavou kůží." Po setkání s místními obyvateli označil Cook domorodce za lidi "bázlivé a neškodné". Nově objevené území pojmenoval Nový Jižní Wales.

Další plavba podél pobřeží na sever probíhala zprvu klidně a bez zádrhelů, než loď dorazila k mysu Kozoroha (Cape Capricorn), kde začínají mělčiny Velkého korálového útesu. Cook pokračoval v plavbě podél pobřeží, ale korálové útesy mu nedovolovaly vyplout na volný oceán. Situace byla den ze dne hrozivější. Loď proplouvala mezi korálovými útesy a pobřežím značně pomalu, až v odpoledních hodinách 12. června 1770 narazila na korálový útes, jak popisuje Cook opět ve svém lodním deníku: "V pět hodin odpoledne začal příliv a do lodi teče stále více vody. Nasadili jsme třetí pumpu a byli bychom použili i čtvrtou, kdyby se nám ji podařilo uvést do chodu. V devět hodin se loď narovnala a trhlinou začalo do útrob lodi proudit tolik vody, že ji pumpa již nestačila odčerpávat. Nastal znepokojivý, ba strašlivý okamžik plavby, kdy nám hrozilo ztroskotání." Posádce se nakonec podařilo trhlinu v trupu lodi ucpat kusem plachtoví, koudelí, vlnou a smolou a přistát s poškozeným plavidlem u břehu australské pevniny, kde byla později založena osada Cooktowen. Sedm týdnů trvala nucená zastávka, než mohla opravená Endeavour pokračovat v další cestě zrádnými vodami na sever. Do Batávie (Jakarty) však dovezla vzácný náklad přírodovědných vzorků, kterých bylo několik tisíc. Jak se ukázalo, 1 300 z nich bylo doposud neznámými unikáty. Je paradoxní, že teprve zpáteční cesta do Anglie po relativně známé a bezpečné trase stála život řadu námořníků Cookovy výpravy, patrně kvůli nemocem a vysílení z cesty. Ti, kteří zbytek cesty přežili, se však dočkali velkolepého přijetí v domovském přístavu.

Oslavovaný Cook byl povýšen na kapitána a byl vyslán na další velké expedice. Jedna z nich se mu nakonec stala osudnou, když byl v roce 1779 při vylodění na Havajských ostrovech napaden a ubit místními domorodci.

Když vyhlásily Spojené státy americké svoji nezávislost, mělo její uznání ze strany Anglie v roce 1783 mimo jiné za následek ztrátu možnosti vypovídat na americké území anglické trestance. Novým místem vyhnanství se stal Nový Jižní Wales, který byl tehdy právě pět let kolonií britské koruny. Prvních jedenáct lodí, tzv. "První flotila" (First Fleet), spustilo po osmiměsíční plavbě své kotvy v ústí řeky Parramatta. Velitel flotily, kapitán Arthur Phillip pojmenoval zátoku po tehdejším anglickém ministrovi vnitra Sydney Cove a na jejích březích založil první osadu nové kolonie. Za den založení kolonie je považován 26. leden 1788.

První flotila přivezla na novou pevninu 568 mužů a 191 žen odsouzených v Anglii za nejrůznější delikty. Každému z trestanců však kynula naděje, že po omilostnění bude mít možnost i dostatek prostoru usadit se v nové zemi jako svobodný osadník. První roky však byly pochopitelně kruté, zásobování zcela záviselo na nejistých dodávkách ze vzdálené Evropy a životy trestanců byly zcela v rukou krutých a zkorumpovaných dozorců. Trestanci museli velmi tvrdě pracovat, byli sužováni permanentním hladem a nemocemi. S První flotilou připlulo do Austrálie i několik svobodných osadníků, život v kolonii však ovládali pevnou rukou vojáci, kteří kontrolovali kromě jiného klíčový obchod s rumem. Pořádek v kolonii se pokoušel udržet kromě jiných také známý William Bligh, který se předtím proslavil potlačením vzpoury na lodi Bounty. Zde však měl menší štěstí, neboť byl vzbouřenými vojáky sesazen. Nahradil ho úspěšnější guvernér Lachlan Macquarie, který do kolonie přijel doprovázen vlastním oddaným vojenským sborem. S pomocí svých vojáků se guvernérovi podařilo upevnit pořádek a položit tak základy následujícího období rozkvětu kolonie.

Zveřejněné materiály pocházejí z CD Australis (www.australis.cz), CD-ROM můžete objednat zde.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

11°C

Dnes je neděle 15. prosince 2019

Očekáváme v 11:00 7°C

Celá předpověď