Někteří žáci jsou mentálně výš než jejich učitelé, říká šéfka nadačního fondu

foto Miriam Janyšková

Praha - Miriam Janyšková je zakladatelkou a ředitelkou nadačního fondu Qiido, který podporuje vzdělávání a rozvoj dětí s nadprůměrným a mimořádným intelektovým nadáním, tzv. MiND - dětí, které myslí jinak. Říká, že právě díky pochopení, porozumění, respektu a vyzdvihnutí jejich “jinakosti” se mohou stát šťastnými a úspěšnými experty ve svém oboru.


Jak vnímají mimořádně rozumově nadané děti reálie okolního světa? Dokáží lépe rozlišovat skutečnost a fakta od reklamy a fake news, lépe pracovat s informacemi?

Nevidíme a prozatím nemáme relevantní zkušenosti s tím, že by výrazně jinak rozlišovaly skutečnost/fakta od reklamy/fake news než ostatní děti.

Typická je ale pro takové děti hypersensitivita na různé smyslové a emoční podněty.  Pokud například v reklamě nebo ve zprávách vidí jakékoliv lidské utrpení, může to mít silný dopad na jejich psychiku. Mohou cítit beznaděj, až úzkost z toho, že oni nemohou v tomto nic udělat. Mohou také reagovat neadekvátním vztekem, rozčilením. Proto je třeba s nimi danou situaci rozebrat a upozornit je na to, že realita může být odlišná od toho, co vidí v televizi nebo na sociálních sítích.

MiND děti silně touží po pochopení smyslu. Proto se i v souvislosti s reklamou ptají, proč zrovna tyto věci by měly mít nebo používat, když to inzerce v televizi a jiných mediích tvrdí. Takže pokud jim reklama jasný a neoddiskutovatelný důvod dá, mohou jí snadno uvěřit.

Jakou roli hraje kritické myšlení při vzdělávání mimořádně intelektově nadaných dětí?

Kritické myšlení je mimořádně intelektově nadaným dětem vlastní, jen potřebují pochopení a otevřenost ze strany dospělých (učitelů, rodičů či lektorů v kroužcích). MiND děti potřebují znát smysl věcí, pořád se ptají proč a jak. Rády diskutují a chtějí danou věc pochopit. Nedokáží se smířit s „tak to je, takto se to dělá“. Vždy se ptají, kdo to řekl a proč je to zrovna takto a ne jinak.

Přirozeně tímto způsobem rozvíjí svou kreativitu. Bohužel tradiční školský systém jim to často znemožňuje či je v takovém přístupu omezuje. Jejich zvídavost, lačnost po diskusi a kreativní přístup k řešení problému to zabíjí. Proto s pedagogy a rodiči těchto dětí pracujeme - vzděláváme, konzultujeme, mentorujeme a tak dále.

Je podle vás začlenění kritického myšlení na základních a středních školách v České republice dostatečné?

Z práce nadačního fondu mám zkušenosti jen s 1. stupněm základních škol, nemohu tedy hovořit za 2. stupeň základních škol či středních škol. Na základě této pětileté zkušenosti mám za to, že vždy záleží na konkrétním učiteli a vedení školy. Pokud mají zájem a chtějí tuto dovednost v dětech rozvíjet, vždy si cestu najdou a kontinuálně se v této oblasti vzdělávají. Často se ale školy novým přístupům brání, protože buď nechtějí dělat něco jinak, něco navíc nebo se bojí selhání způsobeného změnou a vystoupením z komfortní zóny.

Tradiční způsob výuky “memorování daného” dělá z žáků “roboty” bez vlastní úvahy a názoru. To mimořádně intelektově nadaným dětem často nevyhovuje, protože jim chybí prostor pro seberealizaci a posun v rámci jejich mentálních kapacit. Jsou mnohdy “mentálně výše” než někteří jejich učitelé. Proto potřebují specifický přístup.

Co může dětem pomoci se ve světě orientovat a čelit nebezpečím, které přinášejí například informační technologie?

Otevřená, autentická komunikace ze strany učitelů i rodičů. Dále diskuze o těchto hrozbách v hodinách informatiky, ICT nebo semináře pod vedením odborných lektorů.

Aby děti nenásledovaly slepě dav, aby používaly vlastní selský rozum a aby měly víru v pravdu uvnitř sebe. Pravda totiž není jediná, pro každého je jiná.
Nejsou věci “dobře - špatně”, věci a situace prostě jsou! My je máme naučit pochopit, protože nám přináší hodnotné informace a podněty k našemu dalšímu rozvoji v tomto životě.


Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

16°C

Dnes je úterý 17. září 2019

Očekáváme v 13:00 16°C

Celá předpověď