Nedomanský jako druhý Čech vstoupil do hokejové Síně slávy

foto Václav Nedomanský byl jako druhý Čech v historii slavnostně uveden do hokejové Síně slávy v Torontu.

Toronto - Václav Nedomanský byl jako druhý Čech v historii slavnostně uveden do hokejové Síně slávy v Torontu. Pětasedmdesátiletý bývalý kanonýr se dočkal této pocty pět let po brankáři Dominiku Haškovi, který nechyběl mezi hosty slavnostního večera. Spolu s mistrem světa z roku 1972 Nedomanským letos převzali prestižní ocenění bývalý kanadský útočník Guy Carbonneau, ruský obránce Sergej Zubov, kanadská útočnice Hayley Wickenheiserová a mezi budovateli Jim Rutherford a Jerry York.

Fotogalerie

"Jsem vděčný a velice si vážím svého zvolení. Nehrál jsem proto, abych se stal členem hokejové Síně slávy, ale proto, že hokej miluju. Měl jsem vždycky skromné cíle a snažil se být lepší a lepší," řekl Nedomanský už dříve v rozhovoru pro nhl.com.

"Cítím se jako filmová hvězda, ale to já nejsem," začal svou řeč na pódiu Nedomanský. Stal se průkopníkem jako emigrant z východní Evropy, který se prosadil do NHL a byl tak příkladem pro další. O jeho životní cestě natočil dokument jeho syn Vashi.

"Já nechci být pionýr, protože to v jiných jazycích znamená něco jiného. Ale jsem rád, že jsem pomohl otevřít dveře některým evropským hráčům, když jsem dosáhl svého snu hrát NHL," řekl poté, co vylíčil svou životní cestu od prvních krůčků v Hodoníně a postupně poděkoval všem, kteří mu pomohli.

Památeční plaketu předal Nedomanskému bývalý spoluhráč Frank Mahovlich, jenž mu při působení v celku Toronto Toros ve WHA hodně pomohl. "Mé začátky v Torontu by nebyly snadné, kdyby se o mě nepostaral od úplného začátku můj dlouholetý kamarád Frank Mahovlich a jeho žena Marie. Ani nevím, jak se jim to podařilo, protože jsem nemluvil anglicky, přesto jsme si rozuměli," připomněl Nedomanský dobu, kdy přicestoval do Kanady se svou první ženou Věrou a tříapůlletým Vashim.

Nedomanský se po svém čtvrthodinovém proslovu vrátil na pódium ještě jednou. Při své řeči jej pozvala zpět z hlediště Wickenheiserová. "Můj syn (Noah Pacina) je Čech, trénovala jsem tam deset let v létě a nedokážu si představit, jak bylo těžké tehdy tuto zemi opustit a odejít do Kanady. Vím, že Václav chtěl ještě některým výjimečným lidem poděkovat," prohlásila Wickeheiserová.

"Zapomněl jsem na dvě věci. Poděkovat všem svým přátelům a spoluhráčům z Československa a národního týmu. Se všemi jsem tam strávil řadu let, byli to skvělí hráči a kamarádi. A samozřejmě, za což se hrozně omlouvám, mé překrásné ženě Marcele, která je tu pro mě pořád a pomáhá mi celý život. Takže je mi to líto a doufám, že dostanu dneska večeři," rozesmál Nedomanský sál a poděkoval i synovi a dcerám Victorii a Julii.

Nedomanský získal na světových šampionátech vedle zlata z roku 1972 i čtyři stříbra (1965, 1966, 1971, 1974) a tři bronzy (1969, 1970, 1973). Na olympijských hrách dosáhl na stříbro v roce 1968 v Grenoblu a na bronz o čtyři roky později v Sapporu.

V československé lize nastřílel 369 gólů v 419 zápasech a stal se třikrát nejlepším střelcem (1967, 1972 a 1974). V národním týmu dal 163 gólů v 220 duelech.

Právě Toronto bylo před 45 lety cílovou stanici Nedomanského při emigraci z komunistického Československa přes Švýcarsko, kam získal víza na dovolenou. Nejdříve hrála dlouholetá opora Slovanu Bratislava ve WHA za Toronto Toros a Birmingham Bulls. Do NHL naskočil Nedomanský až v 33 letech, přesto v ní stačil v barvách Detroitu, New York Rangers a St. Louis odehrát 428 utkání s bilancí 125 gólů a 283 kanadských bodů.

Po skončení kariéry v zámoří působil jako trenér ve Schwenningenu a Innsbrucku, od roku 1992 začal pracovat jako skaut. Nejdříve v Los Angeles, pak v Nashvillu a minulé tři roky ve Vegas. Na Světovém poháru v Torontu v roce 2016 byl také skautem Výběru Evropy, který prohrál až ve finále s Kanadou. Rodák z Hodonína, kde je po něm pojmenován zimní stadion, žije v Palm Desert v Kalifornii.

Devětapadesátiletý Carbonneau vyhrál dvakrát Stanleyův pohár s Montrealem (1986 a 1993) a jednou s Dallasem (1999). V NHL sehrál bývalý hráč i St. Louis 1318 zápasů a připsal si 645 bodů (257+388). V 231 duelech play off zaznamenal 93 bodů (38+55). Třikrát získal Frank J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka NHL.

O deset let mladší Zubov se potkal s Carbonneauem v Dallasu a byl rovněž u triumfu v roce 1999. Stanleyův pohár předtím získal v roce 1994 s Rangers. Ve sbírce úspěchů má také zlato z olympijských her 1992 v Albertville. V NHL si připsal někdejší hráč i Pittsburghu v 1068 duelech 771 bodů (152+619) a v play off nasbíral v 164 zápasech 117 bodů (24+93).

Jednačtyřicetiletá Wickenheiserová, jež byla před půl rokem při mistrovství světa v Bratislavě uvedena do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace, má ve sbírce čtyři zlaté medaile z olympijských her a dalších sedm triumfů na světových šampionátech.

Sedmdesátiletý Američan Rutherford je generálním manažerem Pittsburghu a vystavěl kádr pro triumfy Penguins ve Stanleyově poháru v letech 2016 a 2017. Na stejné pozici působil dlouhá léta i v Hartfordu a následně po přestěhování klubu v roce 1997 v Carolině. S Hurricanes triumfoval v roce 2006. O čtyři roky starší York je dlouholetým koučem na Boston College.

Mezi kandidáty na vstup do Síně slávy pro příští rok by mohl být podle nhl.com také další český zástupce - třiačtyřicetiletý bývalý útočník New Jersey Patrik Eliáš.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

3°C

Dnes je čtvrtek 12. prosince 2019

Očekáváme v 9:00 1°C

Celá předpověď