Nástroje pravěkých lidí často urazily překvapivě dalekou cestu

foto Novinářská prohlídka nových prostor sbírek a laboratoří Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se konala 12. února 2020 v opravené budově v Joštově ulici v Brně. Na snímku ukazuje profesor Antonín Přichystal radiolaritovou konkreci z bradlového pásma na Slovensku.

Brno - Kamenné nástroje pravěkých lidí a suroviny pro jejich výrobu často urazily překvapivě dalekou cestu. Distribuční cesty vedly napříč Evropou tisíce let před vznikem dnešního společného hospodářského prostoru. Odkud pochází kámen přetvořený například v sekeru, pomáhá archeologům odhalit brněnská litotéka, tedy srovnávací sbírka kamenných surovin.

"Ukazuje se, že naše představy o lidech mladší doby kamenné byly takové dost jednoduché. Jsou to neuvěřitelné věci, které se dozvídáme v poslední době," řekl geolog Antonín Přichystal, který litotéku buduje řadu let. Sbírka podle něj nemá na území bývalého Československa protějšek, podobné mají ve Vídni či Budapešti.

Jednotlivé položky jsou členěné podle místa původu i způsobu využití, přehledně uložené a označené v kartonových krabicích. Když přijde archeolog s novým nálezem, lze materiál srovnat s minerály ve sbírce. "První porovnání je makroskopické, ale děláme i petrografické výbrusy, rentgeny, speciální analýzy," popsal Přichystal.

Někdy vyjdou najevo překvapivé informace. Třeba u "luxusních" seker z minerálu jadeitu, nacházených na různých místech na Moravě, vědci zjistili, že kámen pochází od hory Monte Viso na hranicích Itálie a Francie. Pravěcí lidé tam vybudovali dílny na zpracování jadeitu.

Sekery od Monte Visa doputovaly také do Skotska či dnešního Bulharska, obchod mezi jednotlivými částmi Evropy tedy kvetl už v mladší době kamenné. Když se distribuční sítě později zhroutily, bylo nutné se zase vracet k lokálně dostupným surovinám.

Lidé žijící na území dnešního Česka měli trochu nevýhodu v relativně horším přístupu k pazourku, který se přirozeně vyskytuje hlavně v severní Evropě. Na území Česka se druhotně dostal spolu s pevninským ledovcem. Lidé si ale už tehdy dokázali poradit tvůrčím způsobem a štípali nástroje třeba z polodrahokamů jaspisu a opálu, z křišťálu, záhnědy nebo silicifikovaného korálu.

Sbírka zahrnuje i mimořádné položky, třeba pazourek o váze 21 kilogramů od Libhoště u Nového Jičína. Pazourky se jinak v přírodě nacházejí mnohem menší, třeba o váze deset nebo 15 dekagramů. Pravěcí lidé pak z tvrdého kamene vyráběli pěstní klíny, škrabadla či hroty oštěpů.

Ve sbírce jsou také suroviny dovážené kdysi z Polska, třeba pověstný páskovaný rohovec z Krzemionek v Ostrověckém okresu. Tamní pravěké doly jsou dnes památkou UNESCO. Na Moravu se dovážely také pazourky od Krakova. Další suroviny v litotéce pocházejí z Rakouska, Maďarska či Slovenska. U mnoha z nich sbírka dokládá celý výrobní postup od neopracovaného kamene přes polotovary a odštěpky až po celé sekery.

Sbírka nyní našla zázemí v novém sídle Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Joštově ulici v Brně. "Jsou lidé, kteří říkají, že by bylo lepší, kdyby to byla pivotéka nebo vinotéka. Ale je to litotéka, čili jsou to kameny," říká Přichystal s nadsázkou.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2020 ČTK

Reklama

9°C

Dnes je sobota 29. února 2020

Očekáváme v 13:00 9°C

Celá předpověď