Na Šafránkovou se vzpomíná jako na nadanou herečku nezapomenutelných rolí

foto Ondřej Vetchý a Libuše Šafránková během natáčení filmové verze románu Michala Viewegha "Báječná léta pod psa" (na snímku z 1. dubna 1996).

Praha - Jako na mimořádně nadanou herečku, která uměla dojmout i rozesmát, bude na zesnulou Libuši Šafránkovou vzpomínat její herecký kolega a scenárista Zdeněk Svěrák. Má ji spojenou s rolemi, které sám psal nebo je s oblíbenou herečkou hrál. Režisér a zakladatel Febiofestu Fero Fenič ČTK řekl, že Šafránkovou neviděl v žádné roli, kterou by si nezapamatoval.

"V Koljovi jsme tvořili pár, také ve filmu Jára Cimrman ležící, spící. Ale asi nejraději ji mám ve scéně z Vesničky střediskové, když počítá žárlivému manželovi, jak dlouho vydrží na jedno nadechnutí pod vodou," sdělil ČTK Zdeněk Svěrák.

Režisér Fenič lituje, že Šafránkovou nedokázal přemluvit k účasti na svém dokumentárním cyklu GEN - Galerie elity národa. "Snažil jsem se ji před časem přesvědčit, aby se mnou natočila GEN, ale měla v té době zdravotní potíže a také říkala, že by chtěla natočit něco v souvislosti s tím, že bude v něčem hrát. Tehdy pro ni žádná role nebyla," uvedl Fenič. "Jsou herci, kteří projdou mnoha filmy a nikdy si je už nepřipomenete, ale ji si pamatujeme od Barunky až po poslední velké filmy s Honzou Svěrákem. Možná hrála méně než jiné herečky, ale většina věcí, ve kterých hrála, jsou národní filmové klenoty," dodal.

Za velkou ztrátu považuje úmrtí Šafránkové její herecký kolega Ondřej Vetchý, který s ní hrál ve filmovém přepisu knihy Michala Viewegha Báječná léta pod psa. "Bolest ze ztráty Libušky je větší nežli schopnost se k čemukoliv vyjadřovat," konstatoval bez dalších podrobností Vetchý.

Spisovatel Viewegh si Šafránkovou bude vždy pamatovat jako velmi milou a šarmantní dámu. "Ztvárnila bezpočet jiných rolí, ale myslím, že jsem jeden z mnoha set tisíc českých mužů, kteří si ji pamatují jako Popelku. Byla ve své době jistým symbolem krásy. Mluvíte se mnou ve chvíli, kdy jsem zrovna přinesl z pracovny zarámovanou fotografii, kde stojím s Ondrou Vetchým a Libuší Šafránkovou před divadlem v Dlouhé ulici, kde se natáčela ta slavná scéna Quidova porodu v divadle a dojatě vzpomínám na tehdejší setkání," podotkl.

Režisér a herec Jiří Strach, který si zahrál se Šafránkovou v pohádce Elixír a Halíbela, prohlásil, že oblíbená herečka měla ráda boha a bůh měl rád ji. "Naše celá generace vyrostla na Popelce, na té něze, kráse a éteričnosti, takže je to samozřejmě velká ztráta. Spoléhám na to, že pánbůh si talentované a dobré lidi bere k sobě, takže Libuška bude dneska spinkat v nebi," uvedl.

Šafránková byla také oblíbenou vypravěčkou audioknih. "Z tvorby Libušky Šafránkové bych ještě připomněl malý diamant: To jak načetla Děti z Bullerbynu...," napsal na twitter režisér Jan Hřebejk.

Od začátku 80. let Šafránková spolupracovala s vydavatelstvím Supraphon, když nahrála s Viktorem Preissem zdařilou adaptaci Manon Lescaut Vítězslava Nezvala. V posledních letech natočila několik pohádkových alb a byla také mezi interprety audioknihy Povídky Zdeňka Svěráka, která vyšla v roce 2009. V roce 2011 načetla Babičku Boženy Němcové. V roce 2013 Supraphon k šedesátinám Šafránkové vydal 4CD komplet Libuše Šafránková vypráví o Popelce a jiné pohádky a ocenil její vklad do zlatého fondu vydavatelství platinovou deskou. "Její interpretace byla oceněna jak odborníky, tak provázena velkým zájmem posluchačů. Letos na podzim měla Šafránková nahrát audioknihu Nikdy není pozdě na šťastné dětství, kterou napsala Beatrice Landovská," sdělil dnes za vydavatelství Vladan Drvota.

Ředitel Činoherního klubu pokládá Šafránkovou za velkou divadelní herečku

Libuše Šafránková zůstane jiskřivou, neopakovatelnou, velkou divadelní herečkou, i když pro většinu lidí, kteří nemají s divadlem mnoho společného, byla a zůstane Barunkou a Popelkou. ČTK to řekl ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka. Oblíbená herečka, která zemřela dnes ve věku 68 let, na této pražské scéně hrála od začátku 70. let až do poloviny 90. let.

"Co znamená být velký divadelní herec? Především být velká, skutečná lidská osobnost. Umět v jediné kapce svého těla a mysli postihnout a vyjádřit odstíny životů nás všech. A k tomu být obdařen divokou, rozsochatou hereckou fantazií, která k poznání zprostředkovanému autorem a režisérem přidá cosi krajně osobitého, původního, půvabně nenahraditelného. Sebe," charakterizoval Procházka některé z vlastností své kolegyně.

"Za svůj dlouhý divadelní život jsem se v Čechách, a všechny drahé kolegyně ať mi prominou, nesetkal s větším divadelním talentem, než jakým je a v mé mysli navždycky zůstane Libuše Šafránková," doplnil.

Libuši Šafránkovou do Činoherního klubu angažoval jeden z jeho zakladatelů, dramaturg Jaroslav Vostrý poté, co bylo zrušeno Divadlo za branou Otomara Krejči. V Činoherním klubu hrála v 17 inscenacích, patřila k nim Soňa v Čechovově Strýčkovi Váňovi nebo Nina v Rackovi, Kateřina v Ostrovského Bouři, Jenny v Havlově Žebrácké opeře nebo dohazovačka Tekla v Gogolově Ženitbě.

"Činoherní klub je neměnná a ničím nezaměnitelná hodnota, která se nemůže vyprášit z paměti ani z těla. Hodnota, kterou má člověk pod kůží a ať přijde kamkoliv, pokud žije, nese si ji s sebou a na jejím základě je schopen dalšího vývoje a existování. Když to má člověk shrnout do jedné věty, ona vnitřní svoboda je úhelným bodem, od nějž se odvíjí vše ostatní," uvedla Šafránková v publikaci Činoherní klub 1965-2005.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2021 ČTK

Reklama

31°C

Dnes je čtvrtek 17. června 2021

Očekáváme v 1:00 22°C

Celá předpověď