Celosvětové zemětřesení v podobě razantní úpravy platných pořádků výběru daní může podle deníku Handelsblatt narazit do zdi kvůli přístupu země, jež měla sloužit pro přijetí nový pravidel coby vzor: myšleny jsou Spojené státy americké.
Pro německého kancléře Olafa Scholze (SPD) to byl jeden z největších úspěchů jeho předešlé kariéry spolkového ministra financí – na mezinárodní úrovni prosadil 
rozhodující měrou globální minimální zdanění pro koncerny. Loni v létě, kdy se k novince připojilo 136 států, mluvil o “historické reformě”.
Pokud byla ona jednota už tak dosti choulostivá, její uvedení do reality se zdá být ještě složitější. Své by mohl vyprávět Scholzův nástupce v čele rezortu Christian Lindner (FDP), který má za úkol učinit z oblíbeného projektu svého současného vládního šéfa životaschopný záměr. A momentálně není vůbec jisté, zda se to povede.
Protože realizace této chválihodné myšlenky stále více drhne. Už před nějakým časem bylo známo, že se reforma neodehraje v příštím roce, nýbrž o rok později. K tomu se nyní připojují obavy, že USA s ohledem na své vnitropolitické problémy neprosadí část kýžených opatření v Kongresu. Pokud by se tak opravdu stalo, ochromilo by to elán členských států EU, aby toto globální tažení po boku Američanů podpořili.
Například Polsko, jež se nachází na pomyslné “černé tapetě Bruselu” hned z několika důvodů, oznámilo na setkání ministrů financí EU na začátku dubna, že minimální zdanění gigantů zablokuje. Nemyslitelné se rázem stalo myslitelným: reforma možná nebude plnohodnotná.
Americké MOŽNÁ, polské NE
Předpokládaný soubor opatření se skládá ze dvou částí. První je minimální zdanění podniků se sazbou 15 procent. Druhá upravuje zdanění vysoce ziskových velkých firem a cílí především na značky, jako jsou Apple a Google. Právě tento pilíř je navýsost 
sporný, neboť získané daňové výnosy se mají nově přerozdělovat mezi jednotlivé státy. Což se jeví jako problém.
Zatímco Bílý dům se velmi rychle spokojil s domácí daňovou reformou, přijatou před pár lety a sloužící jako vzor pro aktuální nadnárodní úmysly, zásahy do danění digitálních koncernů jsou ve Washingtonu předmětem kritiky. Za půl roku se ve Státech konají doplňovací volby, a tato skutečnost nahrává domněnce, že globální “razie” neprojde přes Kongres, obávají se evropští diplomaté.
Zámořská strana se snaží své protějšky v EU uklidnit tvrzením, že proces změn bude pokračovat. Byla to ostatně současná ministryně financí USA Janet Yellenová, která svým jasným stanoviskem postavila zkraje loňského roku celou reformu mezinárodně “na nohy”.
Na právě zahájeném jarním zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky, podle zdrojů z ministerstva financí USA, má Yellenová v úmyslu – stejně jako při 
setkání s kolegy ze skupiny nejvyspělejších zemí světa G20 – tlačit kupředu přijaté zásady nové daňové politiky jakožto součást zahraniční politiky zaměřené na střední vrstvy obyvatel.
Brusel a další evropské metropole tento optimismus tolik nesdílejí. A Varšava ve zdůvodnění svého záporného postoje rovnou uvedla, že požaduje přijetí obou pilířů souborů opatření v jednom kroku. Pro Polsko je totiž přerozdělení příjmů digitálních kolosů důležitější než uvalení minimální 15procentní daně a jeho vláda podmínila přijetí reformy vzájemnou provázaností obou prvků ve smyslu: “když jeden, tak také druhý”. Alespoň takto to sdělili Poláci zbytku Evropy a vystavili stopku pouhému uvalení minimální daně.
Světové ambice, národní realizace?
Někteří politici v EU považují toto odůvodnění za zástupné. Francouzský ministr financí Bruno Le Maire, který počítal s prosazením minimální daně během současného předsednictví Paříže v Radě EU, mluví v souvislosti s polským odmítnutím o “záhadě”. Podle jistých zasvěcenců může jít o taktizování, jímž Varšava hodlá vyšroubovat cenu za své přitakání.
Vyjednavači připomínají, že existuje rozdíl v rovině rokování o daném balíčku a jeho realizace. Probírána je světová daňová reforma nadále jako soubor. Jenže když přijde na implementaci, je pravděpodobné, že projde minimální sazba, kdežto ztroskotá úmysl vybírat daň v závislosti na výši příjmů digitálních kolosů.
Nabízí se tudíž otázka, jestli se nechystá návrat k národním daním z digitálních aktivit. V Evropě by s tím mohlo mnoho států v klidu žít. Třeba Německo, jehož kancléř preferuje prosazení minimální sazby. Francie a Velká Británie jakbysmet, protože by se vrátily k původně avizovanému zavedení národní digitálních daní. A mohou vždy říci, že mezinárodní domluva byla, ale bohužel se nepovedla. Své “národní” úmysly daly už ostatně obě velmoci najevo.
Extrémně zklamané mohou být naopak tzv. prahové ekonomiky. Právě jim měl připadnout největší díl případného “daňového koláče”. „Mezinárodní společenství stojí nad daňově politickou hromadou střepů,” míní finanční expert CDU Fritz Güntzler. Podle jeho názoru je nezbytné, aby se agendy chopil ten, kdo ji předčasně vydával za úspěch. „Kancléř Scholz musí, všem krizím navzdory, prosadit světové zdanění digitálních koncernů jako prioritu,” zdůrazňuje Güntzler. „V opačném případě zůstane jeho ohlášená vize nesplněným slibem”.
