Praha - Na dnešek připadá Památka zesnulých, lidově Dušičky, a lidé přicházejí na hřbitovy zavzpomínat na své příbuzné a blízké, kteří zemřeli. Na jejich hrobech zapalují svíčky a pokládají na ně věnce a květiny. V katolickém liturgickém kalendáři je dnešek Vzpomínkou na všechny věrné zemřelé a věřící se scházejí na bohoslužbách za zesnulé.
Na Dušičky se pravidelně připravují nejen hřbitovy, které kvůli nim prodlužují otevírací dobu, ale i policisté a strážníci. Ti hlídají hřbitovy kvůli možným krádežím nebo dopravním komplikacím. Některá města v okolí hřbitovů posílila hromadnou dopravu.
Dušičky jsou vzpomínkou na zemřelé, kteří podle katolického pojetí nejsou ještě dokonale připraveni ke vstupu do nebe a jsou ve fázi takzvaného očišťování, které církev nazývá očistcem. Dušičkám předchází první listopadový den svátek Všech svatých. Ten je podle katolického pojetí společnou slavností lidí, kteří vstoupili do nebe a jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním otevřel nebe.
Původ podzimního vzpomínání na zemřelé pochází z keltských a později slovanských tradic. Napříč kulturami se dny na přelomu října a listopadu pojí se světem mrtvých, který představuje paralelu s ubývajícím denním světlem a nástupem zimy.
Veřejné vzpomínání na všechny zemřelé zavedl benediktinský opat Odilo z francouzského kláštera Cluny po roce 998. Od 14. století zdomácnělo i v Římě. Zvyk slavit v ten den tři mše za zemřelé potvrdil v 18. století papež Benedikt XIV. Od roku 1915 to bylo rozšířeno na celou katolickou církev.
Zatímco české Dušičky jsou spíše tichou vzpomínkou na zemřelé, v jiných zemích panuje v těchto dnech odlišná atmosféra. V anglosaských zemích je oslava památky zesnulých spojena se svátkem Halloween.
