Kůň Převalského je divoké zvíře, oponují čeští ochranáři vědcům

foto Na archivním snímku je skupina koní Převalského připravená na transport před vypuštěním do volné přírody v Mongolsku.

Praha - Kůň Převalského je divoké zvíře. Tvrdí to čeští ochranáři v reakci na nedávné tvrzení vědců, že koně Převalského jsou potomky domestikovaných a posléze opět zdivočelých zvířat a že žádní skutečně divocí koně tak už nyní na světě nežijí. Ochranářská organizace Česká krajina to považuje za přehnané tvrzení, hranice pro označení divokosti zvířete je podle ní velmi tenká. Zjednodušující soudy by navíc mohly ohrozit záchranu divokých koní v Evropě i v Asii.

"Na koni Převalského je zřetelné, že si i přes pobyt v zajetí udržel typický vzhled divokého zvířete. Navíc genetické analýzy potvrzují, že se jen minimálně křížil s domácími koňmi. Svým vzhledem a genetikou jde tedy o divoké zvíře," konstatoval ředitel České krajiny a spoluautor studie o evropských divokých koních Dalibor Dostál.

Koně Převalského podle něj zůstávají představiteli linie divokých koní, kteří žili na východ od řeky Volhy. "Ani nejnovější objev vědců nesnižuje výsledky mezinárodního úsilí zoologických zahrad na jejich záchranu a navracení do přírody," dodal. Divokost koní Převalského byla zpochybňována i v minulosti. Na tom, že se po mongolských stepích opět prohánějí koně Převalského, má zásluhu i program pražské zoologické zahrady.

Kůň Převalského podle Dostála přežil díky chovu v zajetí. V přírodě vyhynul na přelomu 60. a 70. let 20. století a desítky let byl chován v lidské péči v zoologických zahradách a dalších chovných zařízeních. První transporty vracející tyto koně do přírody směřovaly na přelomu 80. a 90. let 20. století do Číny a Mongolska.

Přirovnání koně Převalského s mustangem je velmi nepřesné, tvrdí Dostál. Rozdíl představuje několik tisíc let intenzívního křížení, kterým prošli domácí koně, jež později na severoamerickém kontinentu zdivočeli. Mustangové se i po staletích pobytu v přírodě vyznačují tělesnými proporcemi domácích koní a pestrým zbarvením.

Hranice, jaké zvíře lze označit za divoké a jaké ne, je podle Dostála velmi tenká. Uvedl to na příkladu půl milionu amerických bizonů, z nichž asi 8000 není poznamenáno křížením s domácím skotem. "Ve světě, kde žije 7,5 miliardy lidí, nelze u některých druhů zabránit jejich ovlivnění ze strany člověka," zmínil. Divocí koně žijící ve volné přírodě jsou ohrožováni křížením se zatoulanými koňmi domácími. "Pokud budeme zpochybňovat jedinečnost těchto divokých koní, budou ochranářské organizace jen velmi těžko zdůvodňovat, proč tato zvířata nadále chránit a proč bránit jejich křížení s domácími zvířaty. A to by bylo tragické," zdůraznil.

Mezinárodní tým vědců nedávno v odborném časopise Science zveřejnil výsledky studie, která vyvrátila dosavadní názor, že koně Převalského jsou poslední divoké koně na světě. Podle zjištění vědců jsou tato robustní zvířata s tlustou kůží a kartáčovitou hřívou ve skutečnosti zdivočelými potomky koní, které před 5500 lety ve středoasijské stepi domestikovala takzvaná botajská kultura. Botajové žili usedlým způsobem života a zřejmě jako první ochočili divoké koně. Některá takto zdomácnělá zvířata následně nejspíš unikla do volné přírody za západě Mongolska či východě Kazachstánu a opět zdivočela. Právě tito koně jsou podle nové genetické analýzy předky koně Převalského.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky a řadou univerzit. Jde třeba o péči o divoké koně, zubry a pratury.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

28°C

Dnes je čtvrtek 20. září 2018

Očekáváme v 11:00 25°C

Celá předpověď