Karel Albrecht - druhý zimní král

Vedle známého Fridricha Falckého, jenž se stal hlavou českého království z vůle vzbouřených stavů v létě 1619, aby po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 potupně uprchl z Prahy i ze země, znají české dějiny ještě jednoho nositele víceméně posměšného titulu "zimní král". Byl jím bavorský kurfiřt Karel Albrecht. Také v jeho případě znamenalo uchopení české koruny příliš velké sousto a z pokusu přervat navždy svazek Čech s habsburskou dynastií byla nakonec jen kratičká epizoda.

Roku 1740 se po zemřelém Karlu VI. chopila na základě tzv. pragmatické sankce vlády v dědičných zemích habsburského domu, tedy i v království českém, Marie Terezie. Bez ohledu na své předchozí závazky, vznesla v tu chvíli celá řada evropských států na oslabenou habsburskou monarchii množství územních nároků. Již v prosinci 1740 obsadil pruský král Fridrich II. Slezsko. Španělsko si nárokovalo některé italské državy Habsburků a rovněž tradiční a nejmocnější nepřítel, totiž Francie, vystoupila proti teprve třiadvacetileté rakouské arcivévodkyni.

Do této vysoké hry, ve které nebylo v sázce nic menšího než sama existence habsburské říše, vstoupil coby spojenec Francie bavorský Karel Albrecht, jenž vznesl nárok přímo na český trůn. Oč byl tento nárok, opřený o údajné dědické právo jeho manželky z habsburského rodu Marie Amálie, právně chatrnější, o to pevněji byl podepřen francouzskými pluky.

Ku Praze přitrhlo bavorsko-francouzsko-saské vojsko 24. listopadu 1741. Posádka obránců města, čítající všehovšudy 2500 mužů, byla již mezitím připravena vzdorovat a příchozí uvítaly mj. zazděné městské brány. Po pokusu francouzských vyjednavačů o získání města bez boje a následném odmítnutí ultimata Pražany, zahájili spojenci 26. listopadu zteč městských hradeb. Použitá lest, jejímž autorem byl údajně sám Karel Albrecht se zdařila. Útok byl veden současně na několika místech, přičemž úvodní nápor zahájený hodinu po půlnoci v okolí Strahovské brány, který zaměstnal většinu obránců, byl pouhým zastíracím manévrem. Francouzské jednotky pod vedením hraběte Mořice Saského překonaly za použití žebříků hradby a v pět ráno již bylo celé město v rukou dobyvatelů.

Zřejmá nerovnováha sil a nezkušenost příslušníků měšťanských milicí byla patrně důvodem proč obránci nebojovali zrovna "do posledního muže", ale rychle odhazovali zbraně a prosili o milost. Tomu odpovídaly i celkem zanedbatelné ztráty na lidských životech: Pražanů padlo asi devadesát, Sasové měli údajně dvacet mrtvých a Francouzi snad dokonce pouze jednoho. Rabování města se tentokrát nekonalo, neboť Karlu Albrechtovi z pochopitelných důvodů záleželo na dobrém soužití s obyvateli a také proto, že se pražská města raději dobrovolně vyplatila sumou 80 tisíc zlatých.

Hned ráno po svém vítězství se Karel Albrecht odebral na Bílou horu, aby, jak si poznamenal do deníku, se zúčastnil oslavné mše v místech, kde jeho předek kurfiřt Maxmilián slavil vítězství nad "Fridrichem, zvaným zimní král". Následovalo slavnostní Tedeum v katedrále sv. Víta a o den později i zrušení vojenských ležení kolem Prahy, jejichž osazenstvo v čele se svými generály v plné parádě přitáhlo za lepším ubytováním do města.

Ačkoliv bylo dobytí Prahy bezpochyby výrazným úspěchem, válka i nadále pokračovala a Karel Albrecht naléhal na francouzského maršála Belle-Isle, aby pokračoval v kampani a pokud možno svedl rozhodující bitvu s čtyřicetitisícovou rakouskou armádou, jež se pod vedením Františka Štěpána Lotrinského nacházela právě u Benešova. V té chvíli se však jasně projevila naprostá závislost Albrechtova na svých spojencích. Francouzské velení, řídící se především instrukcemi z Paříže, odmítlo svému teoretickému nadřízenému vyhovět a rozhodlo se i s vojskem přezimovat v dobyté Praze. Habsburská monarchie tím získala čas sebrat znovu síly.

Jak asi Albrecht sám tušil, ve složité velmocenské hře, v níž byl on sám jen jednou z figur, mu právě výrazně klesla naděje na trvalé upevnění svého nově nabytého panství. Přesto, či právě proto se nechal 7. prosince 1741 prohlásit dědičným českým králem. Pražané, shromáždění na náměstích před městskými radnicemi toto prohlášení vyslechli, ale k provolávání slávy museli být prý pobízeni.

Ačkoliv řádná korunovace nemohla být provedena, korunovační klenoty byly před dobytím Prahy odvezeny, sezval novopečený král na 19. prosince všechny zemské stavy do Prahy ke složení přísahy věrnosti. O jak choulostivou záležitost pro dotyčné šlo si není těžké představit. Válka s Habsburky ještě zdaleka nebyla rozhodnuta a zadat si otevřeným projevem loajality k novému králi by v případě vítězství Marie Terezie mělo jistě pro postavení dotyčného "zrádce" nemilé důsledky. Na druhé straně ovšem případnému nezájmu stavů o hold svému králi předešel Karel Albrecht preventivní hrozbou konfiskace majetku těm, jež se do Prahy k přísaze nedostaví.

pokračování

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

0°C

Dnes je pátek 14. prosince 2018

Očekáváme v 23:00 -1°C

Celá předpověď