JUDr. Přemysl Šámal - první primátor hlavního města Československé republiky

Vyhlášením Československé republiky 28. října 1918 se Praha stala hlavním městem samostatného státu. 13. listopadu byl zákonem o reorganizaci městské správy rozpuštěn dosavadní nejvyšší pražský správní orgán: sbor obecních starších a s ním byl zrušen i úřad starosty. Místo toho byl Národním výborem jmenován správní sbor hlavního města, jehož úkolem bylo řídit město a provádět všechny nezbytné reformy související s přeměnou Prahy z provinčního "rakouského" města v metropoli mladé demokratické republiky. Předsedou tohoto dočasného orgánu a tedy primátorem se stal JUDr. Přemysl Šámal.

Přemysl Šámal se narodil 4. října 1867 v Praze v rodině magistrátního rady Jana Šámala. Přemyslovou matkou byla Marie Šámalová, rozená Černá, dcera bývalého pražského starosty JUDr. Tomáše Černého. Šámal vystudoval práva a po určité době praxe v advokátní kanceláři svého dědečka se osamostatnil a od roku 1898 působil jako advokát na Novém Městě.

Solidní existence, vzdělání i dobré zázemí ho přirozeně disponovaly pro veřejnou činnost. Všeobecnou známost si získal jako obhájce a právní zástupce českých menšin, žádajících zřízení českých škol v německých oblastech. V letech 1908 až 1911 byl členem pražského sboru obecních starších. Plných dvacet let (1902 - 1922) působil jako místostarosta Ústřední matice školské. Založil též podpůrný fond pro žurnalisty existenčně ohrožené úředním zastavením jejich listů a pro oběti politické perzekuce vůbec.

V roce 1899 se Šámal oženil s Annou Nekvasilovou, v roce 1900 se jim narodil syn Jaromír, pozdější profesor zoologie. Rodina bydlela ve Vodičkově ulici čp. 736, kde měl Šámal i svou advokátní kancelář.

Od studentských let byl Šámal oddaným žákem a posléze i blízkým přítelem profesora T. G. Masaryka. Po vypuknutí I. světové války se proto pochopitelně podílel na Masarykově odbojové akci. V březnu 1915 stál u zrodu tzv. Maffie - tajné protirakouské odbojové organizace, která kromě jiného vyvíjela poměrně rozsáhlou zpravodajskou činnost ve prospěch "Dohody" (Anglie, Francie a Rusko).

Konspirativní schůzky se odehrávaly často přímo u Šámalů (mimo jiné i proto, že byt měl dva východy). Šámal byl v neustálém kontaktu se všemi významnými domácími politiky i s Masarykovou zahraniční akcí a usiloval o koordinaci protirakouského postupu. Účastnil se i rozhodujících jednání v Ženevě koncem října 1918.

Členové Národního výboru během jednání v Ženevě - sedící zleva: G. Habrman, F. Staněk, K. Kramář, dr. E. Beneš, V. J. Klofáč, P. Šámal. Stojící zleva: Ivan Markovič, Emanuel Svoboda, Ant. Kalina, Štefan Osuský, Strimpl a J. Preiss.

Pracoval však i ve "stranické" politice, podílel se na zformování národně demokratické strany, jedné z důležitých partají celého meziválečného politického spektra. Za tuto stranu byl ostatně i členem revolučního Národního shromáždění - 1. československého parlamentu.

Ve funkci pražského primátora setrval Šámal pouze do prvních obecních voleb, do 15. června 1919. Za své krátké působení však přispěl k úspěšné transformaci pražské správy z "rakušácké" do demokratické podoby. 21. prosince 1918 přivítal před Staroměstskou radnicí jménem všech Pražanů T. G. Masaryka po jeho návratu ze zahraničí.

Masaryk si spolehlivého a schopného přítele záhy vyžádal do svých služeb, a tak ihned po složení primátorského úřadu nastupuje Šámal do funkce kancléře prezidenta republiky. Tuto funkci pak vykonával nepřetržitě, nejen po celou dobu Masarykova prezidentování, ale i za jeho nástupce Edvarda Beneše. Patřil tak ke klíčovým figurám politické skupiny nazývané "Hrad" a mnohými jejími protivníky byl dokonce označován za jakousi "šedou eminenci" ovlivňující politiku prezidenta.

Do penze odešel Šámal až po nástupu Emila Háchy do prezidentského úřadu, ve věku 71 let. V pohnuté době po rozbití Československa a nacistické okupaci země odmítl odejít do exilu a přes poměrně nepříznivý zdravotní stav se s podotknutím, že "víc nemohou, než mne zabít", se zapojil do rodícího se odboje. Odbojové zkušenosti z dob Maffie však nebyly tím nejlepším základem v nové situaci. Metody a možnosti gestapa byly totiž v porovnání s někdejšími rakouskými policajty nesrovnatelně nebezpečnější.

Šámalovy aktivity nezůstaly dlouho utajeny a v lednu 1940 byl zatčen. Bez ohledu na jeho vysoký věk a špatný zdravotní stav, byl nacisty po čtyři měsíce za nelidských podmínek vyslýchán. Nepromluvil. Nakonec byl převezen do věznice Alt Moabit v Berlíně, kde se jeho zdravotní stav již zhoršil natolik, že gestapo umožnilo jeho umístění do soukromého sanatoria. Bylo však již pozdě. 9. března 1941 JUDr. Přemysl Šámal v Berlíně zemřel ve věku 74 let.

Zloba nacistů se poté obrátila proti jeho rodině. Za heydrichiády byl popraven syn Jaromír, snacha poslána do Osvětimi a Šámalova dvě vnoučata prošla dětskými tábory v Polsku a posléze byla předána do Německa na poněmčení.

JUDr. Přemysl Šámal patří k neprávem poněkud opomínaným osobnostem české politiky. Přestože jeho působení ve funkci pražského primátora bylo jen krátkodobé a v jeho celoživotní kariéře představovalo pouhou epizodu, jeho jméno by mělo být, a to nejen Pražany, vzpomínáno s úctou.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

2°C

Dnes je středa 12. prosince 2018

Očekáváme v 7:00 1°C

Celá předpověď