Ivanu Havlovi chybí 40 let bádání, které mu vzal komunismus

foto Ivan M. Havel - vědec, šéfredaktor časopisu Vesmír a bývalý ředitel Centra pro teoretická studia, poskytl 10. října 2018 v Praze rozhovor České tiskové kanceláři (ČTK) u příležistosti jeho 80. narozenin. V roce 1989 byl se svým bratrem, bývalým prezidentem Václavem Havlem, aktivním spoluzakladatelem Občanského fóra, ale do politiky poté vstoupit odmítl. Začal se plně věnovat své vědecké kariéře a pedagogické činnost, především na Univerzitě Karlově.

Praha - Dalších 40 let, které by mu nahradily čtyři desítky let nesvobody, by si nejvíce přál vědec a bratr bývalého českého prezidenta Ivan M. Havel. Strach nemá ani z politického vývoje ani z případného ovládnutí lidstva superinteligencí, kterou člověk sám buduje. Umělou inteligencí a filozofickými otázkami s ní spojenými se Ivan M. Havel už desítky let zabývá. Dnes slaví své osmdesáté narozeniny.

"Zásadně se vyhýbám konfliktům, a navenek to tedy vypadá, že jsem smířen. Vlastně jsem smířen, s nikým se nehádám a řada věcí, které by sahaly do vzdálené budoucnosti, mě netrápí, protože vím, že se toho nedočkám," řekl Havel v rozhovoru s ČTK.

"Zejména ta hrozná politika, co tady běží, mě osobně tolik nerozčiluje, protože se utěšuji, že to buď dopadne dobře, anebo se toho nedožiju," uvedl. Radost či spíše příjemný pocit má dnes prý z toho, když se mu podaří napsat pěkně článek. "A samozřejmá radost byl listopad 1989, to byla kolektivní euforie, ve které člověk plaval stejně jako všichni ostatní," řekl. "Tam, kde mají lidé chuť se strachovat, tam si naschvál vymýšlím, jak by to třeba mohlo dopadnout dobře," doplnil.

Ivanovi Havlovi kvůli jeho rodinnému zázemí zakázal po roce 1948 režim studovat, později zase byl perzekvován kvůli společenskému angažmá svého bratra Václava. Na dotaz, zda něco při svém případném životním bilancování postrádá, říká, že těch 40 let svobody, o které ho komunistický režim připravil. "Já jsem nemohl studovat, studoval jsem náhradně a většina věcí z toho, co jsem odborně dělal, byla náhražka za něco, co bych chtěl. Proto bych si zasloužil žít ještě dalších 40 let, abych to mohl všechno dohonit," říká s úsměvem.

Jako vědecký pracovník se léta zabývá teoretickou informatikou, umělou inteligencí, kognitivními vědami a příbuznými filozofickými otázkami. "Mám pocit, že v lidské povaze je jakýsi dystopický strach z budoucnosti. Začátkem minulého století bylo oblíbené téma, že kometa vrazí do zeměkoule. Pak to přebila válka, sama o sobě strašidelná a teď se lidé bojí umělé inteligence. Možná to souvisí s tím, že vlastně moc nerozumí tomu, co to je ta umělá inteligence. Takže to nahradí strachem, že nás vyhubí, protože nás bude považovat za méněcenné," říká.

Obavy pěstované nejen autory sci-fi literatury a filmů ale Havel moc nesdílí. "Základní nedomyšlenost toho je filozofická - aby stroj byl chytřejší než člověk, by znamenalo, že víme, jak chytrý je člověk. Dovede všechno možné, v různých oborech. Totéž platí i pro stroje - ale neumíme je udělat univerzální. Ale ani to ještě není problém. Problém je to, že by ten stroj musel o sobě vědět, musel by mít intenci, svobodnou vůli - a dokonce zlou vůli, kdyby nás chtěl vyhubit. Ale on žádnou vůli nebude mít, protože my sami nevíme, co to je, natož abychom to dovedli někde naprogramovat," vyvrací některé oblíbené pesimistické úvahy o budoucnosti lidstva.

Jako každý vědec má ale i argument proti své vlastní teorii. "Totiž v přírodě také vznikla inteligence, aniž by ji někdo naprogramoval. Vyvinula se samovolně, jakmile byl mozek - a nejen ten, celé tělo - dostatečně složitý. Svou roli v tom jistě hrála i koexistence člověka s dalšími jedinci, život v tlupě. Ve skupině se může spíše zrodit i pocit sebe sama, protože ti druzí se na mě dívají a oslovují mě. To se ale v robotice vůbec nezkouší, že by se měla tlupa robotů ovlivňovat navzájem, aby si vytvořili pocit sebe sama. A jak to souvisí se svobodnou vůlí? To nevím vůbec," připouští.

Vývoj robotiky se odehrává především v soukromých firmách, které své případné úspěchy zveřejňují jen sporadicky. Podle Havla dnes ale není ten vývoj "moc zázračný" v porovnání s některými dřívějšími futurologickými vizemi či představami literátů, ale i vědců. "Firmy hledají stroje, které použijí vždy v oboru svého podnikání. Roboti stále jako takoví mohou vypadat jako ?nemehla?, to ale firmám nevadí, ty chtějí jen zlevnit výrobu. A to pak je už problém sociologický i politický," říká odborník.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

4°C

Dnes je úterý 20. listopadu 2018

Očekáváme v 21:00 2°C

Celá předpověď