Zmírnění změn klimatu je pro Evropu priorita, a země EU chtějí proto snížit emise skleníkových plynů. O kolik se jim podařilo překročit cíle stanovené pro rok 2020?
Unijní cíle pro loňský rok byly stanoveny v klimaticko-energetickém balíčku přijatém v roce 2008. Spolu se snížení konečné spotřeby energie o 20 procent, s dosažením dvacetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů energie, k nim patří i snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s úrovněmi z roku 1990, a to opět o 20 procent. Odhaduje se, že emise EU byly v roce 2020 nižší oproti roku 1990 až o 31 procent, což znamená, že unie překročila svůj cíl o 11 procentních bodů. Potvrzené údaje ukazují, že emise se do roku 2019 snížily o 24 procent ve srovnání s rokem 1990. Mezi lety 2019 a 2020 nastal v EU velký pokles emisí skleníkových plynů, což souvisí především s pandemií koronaviru.
Budoucí prognózy už tak příznivé nejsou. Podle nejnovějších projekcí členských států, založených na stávajících opatřeních, by čisté snížení emisí do roku 2030 činilo zhruba pouhých 41 procent. Cíl EU pro rok 2030 podle klimatického zákona přitom stanoví hranici snížení emisí minimálně na 55 procent v porovnání s úrovní z roku 1990. Připravovaný balíček nových a revidovaných právních předpisů známý jako "Fit for 55“ si pak klade za cíl splnit cíle Zelené dohody pro Evropu a učinit kontinent do roku 2050 klimaticky neutrálním.
Pokrok v energetice a průmyslu
Ke splnění výše popsaného cíle pro rok 2020 přijímá EU opatření hned v několika oblastech. Jedním z nich je i systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), který pokrývá emise skleníkových plynů z velkých zařízení v energetickém a průmyslovém sektoru a také v odvětví letectví. To představuje asi 40 procent celkových emisí skleníkových plynů v EU. Mezi lety 2005 a 2020 se emise z elektráren a továren, na které se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi, snížily o 40 procent. To je výrazně více než třiadvacetiprocentní snížení stanovené jako cíl pro rok 2020.
Národní cíle
Pro snížení emisí z jiných sektorů (jako je například bydlení, zemědělství, odpady, doprava, ne však letectví) si země EU vytyčily národní cíle snížení emisí jako součást rozhodnutí o sdílení úsilí. Emise ze sektorů, na něž se vztahují národní cíle, byly v roce 2020 o 15 procent nižší než v roce 2005, čímž překročily cíl pro rok 2020 stanovený na 10 procent.
Jedním z hlavních důvodů tohoto snížení je zlepšení energetické účinnosti a přechod na paliva méně náročná na uhlík. Emise z dopravy naopak do začátku pandemie koronaviru každoročně rostly. Národní emisní cíle pro rok 2020 se pohybovaly od dvacetiprocentního snížení do roku 2020 (ve srovnání s úrovní roku 2005) pro nejbohatší země až po dvacetiprocentní zvýšení pro nejchudší státy.
Proč je reakce EU důležitá?
Podle Evropské agentury pro životní prostředí je Evropská unie po Číně a USA třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě. Tato skutečnost má na svědomí, že průměrná teplota na Zemi se od průmyslové revoluce výrazně zvýšila a poslední dekáda (2010–2019) byla nejteplejší v historii. Devatenáct z dvaceti nejteplejších let bylo zaznamenaných od roku 2000. Měření služby Copernicus Climate Change Service ukazují, že rok 2020 byl v Evropě jedním z vůbec nejteplejších od začátku měření. Většina důkazů naznačuje, že je to způsobeno nárůstem emisí skleníkových plynů (greenhouse gas – GHG) produkovaných lidskou činností. Průměrná globální teplota je dnes o 0,94 až 1,03 °C vyšší než na konci 19. století. Vědci považují zvýšení o dva °C ve srovnání s úrovněmi před industrializací za práh s nebezpečnými a katastrofickými důsledky pro klima a životní prostředí. Proto se mezinárodní společenství shoduje, že globální oteplování musí zůstat výrazně pod dvěma °C.
