Historik: Bylo by třeba objasnit roli Beneše v přípravách atentátu na Heydricha

foto Bývalý československý prezident Edvard Beneš na nedatovaném snímku z 30. let.

Praha - Role někdejšího československého prezidenta Edvarda Beneše v přípravách atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha je i po 80 letech od atentátu nejasná. Je otázkou, zda se k přípravě této akce stavěl po celou dobu souhlasně. V rozhovoru s ČTK to řekl historik Stanislav Kokoška z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a Ústavu pro studium totalitních režimů. Podle Kokošky by bylo objasnění třeba, neboť se promítá do různých interpretací důvodu atentátu. Neznámé jsou dosud i bližší údaje o některých lidech, kteří byli za pomoc parašutistům na území Protektorátu Čechy a Morava popraveni. Badatelé ale jejich osudy postupně odhalují.

Za autora plánu atentátu na Heydricha je historiky považován brigádní generál František Moravec, který ve Velké Británii řídil československou exilovou zpravodajskou službu. Plán na atentát se začal rodit krátce poté, co se v září 1941 Heydrich stal zastupujícím říšským protektorem a začal krvavě potlačovat domácí odboj. Kolem postoje Beneše k atentátu je podle Kokošky řada interpretací. "Víme, že v počáteční fázi, v říjnu 1941, přípravu operace zastavil z obavy, že by atentát mohl být okupačním režimem využit k rozsáhlým represáliím. Ale výcvik výsadku se znovu rozběhl a není jasné, zda s Benešovým novým souhlasem, nebo nikoliv," řekl Kokoška.

"Pak je tu otázka varovné depeše z května 1942, kdy domácí odboj navrhl, aby byl místo atentátu na Heydricha proveden útok na českého Quislinga - kolaboranta Emanuela Moravce. Nevíme, co se tehdy odehrálo v Londýně, jak Beneš reagoval na depeši," řekl historik. "Existují rozporuplná svědectví. Víme ale, že v okruhu jeho nejbližších spolupracovníků se o přípravě atentátu prakticky nevědělo. Můj odhad je, na základě indicií, že o tomto plánu obecně věděl Jan Masaryk a byl proti," poznamenal historik. Ani britská strana podle Kokošky nevěděla, v jakém rozsahu je Beneš informován. "V jednom britském dokumentu se konstatuje, že jeho postoj byl váhavý, ale nakonec se k myšlence atentátu připojil," podotkl historik.

Objasnění by podle něj bylo třeba, protože se to promítá do různých interpretací atentátu. "Například v tzv. sudetoněmecké interpretaci se tvrdí, že Beneš atentát nařídil proto, že počítal s masivní odvetou. A že to bude dobrý argument, aby prosadil své požadavky, včetně vysídlení sudetských Němců. Bez pramenů ji nelze vyvrátit, ale je málo pravděpodobná. V jednom z dokumentů se říká, že Beneš nechce nařídit atentát bez dohody s domácím odbojem, protože z odvetných nacistických represálií by pak mohla být propagandisticky obviňována londýnská exilová vláda," řekl Kokoška.

Nejasnosti jsou i kolem samotného výsadku skupiny Anthropoid na území protektorátu v prosinci 1941, kterou tvořili Jan Kubiš a Jozef Gabčík. "Skupina byla vysazena mimo plán. S tím, že má být využit let, který byl dispozici. Povedlo se ho získat od polské strany, která měla k dispozici moderní letouny Halifax. Tak najednou letěly tři výsadky," dodal historik. Tehdy se do protektorátu dostali i příslušníci výsadků Silver A a Silver B.

Kokoška k tomu uvedl, že by rád viděl kompletní dokumenty z provenience československé exilové správy. "Klasicky registraturu Moravcova zpravodajského oddělení. V ní jasně došlo ke zničení některých spisů. Pak se hlavně dostala do rukou Státní bezpečnosti, která ji přemanipulovala a využívala k pronásledování určitých osob. Takže se pak některé původní spisy dostaly do zcela jiných archivních fondů," vysvětlil historik. Poškozená původní registratura je dnes ve Vojenském historickém archivu v Praze a je podle něj v podstatě poloviční. "Hodně se mluví i o dokumentech britské služby SOE (Oddělení pro zvláštní operace), která spolupracovala na výsadcích. Tyto dokumenty se odtajňují postupně, ale podle mého odhadu to zásadní již bylo uvolněno," míní Kokoška.

Ohledně německých dokumentů o vyšetřování atentátu pak podle Kokošky nastal poslední velký objev v 90. letech, kdy se v Berlíně objevila závěrečná zpráva k vyšetřování atentátu. "Má velký význam. Pomáhá korigovat vzpomínky hlavního vyšetřovatele Heinze Pannwitze. Chybí ale podklady pro tuto zprávu, řada vyšetřovacích protokolů, určitě existovala výpověď Heydricha nebo jeho řidiče Kleina. Ale tento základní dokument je už velice dobře používán badateli při objasňování různých otázek kolem průběhu atentátu," uvedl historik.

Dosud však chybí bližší informace o některých z 294 lidí, kteří parašutistům v protektorátu pomáhali a byli zatčeni a později popraveni v koncentračním táboře Mauthausen. "Badatelé se na základě jmen snaží rekonstruovat seznam a dopátrat osudy těchto lidí. Jsou ale mezi nimi postavy, ke kterým se velmi špatně shánějí údaje. I vzhledem k okolnostem, že prostě najednou zmizeli, byli zatčeni, tak se o ně tehdy raději ani nikdo nezajímal," řekl Kokoška. "Máme k dispozici souhrnné zprávy gestapa, ale nemáme jeho vlastní pátrací materiál. Nejsme tak schopni v plném rozsahu zrekonstruovat osudy těchto lidí, pokud se nedostali do nějaké velké zprávy," uzavřel historik s tím, že cestou je jen další podrobné pátrání v archivech.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

13°C

Dnes je sobota 1. října 2022

Očekáváme v 9:00 14°C

Celá předpověď