Formánek: Snažím se múzu nenaštvat

foto Spisovatel Josef Formánek

Cestovatel a spisovatel Josef Formánek v rozhovoru se čtenáři serveru ČeskéNoviny.cz vzpomínal na "svůj" měsíčník Koktejl a své knihy. Knižní debut Prsatý muž a zloděj příběhů psal sedm let, druhou knihu Létající jaguár vytvořil za 11 hodin a 19 minut, nyní mu vychází román první necestopisný román Mluviti pravdu.

EAFW: Čau Pepo ještě si chodíš číst do baru Tina? :-)
Odpověď: Občas tam zajdu, ale spíš ze sentimentu:)Znáš to.

Jirka: Jakým způsobem jste ověřoval to, co vám Bernard Mares o sobě napovídal? V knize to zmiňujete jenom okrajově. Díky
Odpověď: Tak jak to potřebuje romanopisec, nikoliv historik. Ten první chce hlavně tomu příběhu uvěřit sám, aby si potom s tím příběhem udělal co chce. Objel jsem s ním některá místa jeho života, četl dobové dokumenty a celé to do sebe zapadávalo. Ale důležitější než historická fakta pro mě bylo mu uvěřit jako člověku, pochopit ho.

Mirka: Četl jsem, že Mluviti pravdu vychází v nezvykle velkém nákladu. Jaké je to číslo a jak se zatím prodává?
Odpověď: První náklad byl 20 000 kusů a pokud vím, v polovině prosince vyjde dotisk dalších 7 000 výtisků.

Novák: Po dočtení knížky by mě jenom zajímalo, jestli jste se už neuchlastal ;-)
Odpověď: Bo jsem tu tak asi ne :)

ozzy: Žije ještě skutečný Mares nebo umřel spolu s románovým hrdinou ve vlaku do Německa?
Odpověď: Žije. Dokonce se mnou teď pojede 11.12. na autorské čtení s loutkami do Třebíče, které proběhne v 18 hod v Zadní Synagoze. Jeho smrt je v podstatě to jediné velké, co jsem si v knize vymyslel. Tuším totiž, že už se k tak velkému příběhu, který obsahuje jeden celý lidský život a k tomu tak absurdní a neuvěřitelný, nedostanu a tak jsem ho chtěl zobrazit v celistvosti, od narození po smrt, abych se mohl sám sebe lépe zeptat, jaký je smysl lidského života.

Janička: Co říkáte na pochvalné kritiky od velkých jmen? Která vás nejvíc potěšila?
Odpověď: Potěšil mě názor jak od Ivana Klímy, Radka Johna, tak od Arnošta Lustiga, protože si jich všech vážím.

Milda: Jaký máte s odstupem pocit z Létajícího jaguára? Bylo Vaším záměrem dostat se do Guinessovy knihy rekordů nebo kde vznikla prvotní motivace pro takový "projekt"?
Odpověď: Mám z něho dobrý pocit, protože při své lenosti bych ho jinak psal půl roku a nebyl by o nic lepší nebo horší. Myslím si, že s psaním to je jako s kaligrafií - buď to ve vás je a vybuchne to na papír anebo není a nic s tím neuděláte. Jinak mě k jeho napsání vyprovokovala sázka s mým nakladatelem, ale i kdyby tomu tak nebylo, určitě by se ten příběh dostal na papír, neboť to, co máte ve svém podvědomí, se nakonec vždycky dostane na svobodu.

Pif: Strávil jste kus života na cestách, tak by mě zajímalo, kde se vám chtělo nejvíc zůstat a taky proč jste se do Čech vrátil..a taky co si z cestovatelské/potažmo spisovatelské perspektivy myslíte o Češích. Díky P
Odpověď: Tolik otázek :) Krásná je Srí Lanka, magický Siberut a zvláštní ticho vás navštíví v Amazonii. Miluji také vrcholky hor a prázdné pobřeží moře. Myslím, že Češi jsou právě takoví, jací jsou, aby mohli jako tak malý národ přežít v tak exponovaném místě jako je střední Evropa. Jsem rád, že jsem Čech.

Jasněnka: Vozíte si z cest kromě zážitků nějaké talismany?
Odpověď: Ano, ale už s tím přestávám, není to kam dávat :) Stejně nejhezčí je to, co zůstane ve vašem srdci.

Jana Pacáková: Dobrý den, ráda bych se optala koho Vy sám čtete a zda máte nějaký spisovatelský vzor. Děkuji za vaši odpověď
Odpověď: Rád jsem četl Otu Pavla, to je poezie v próze. Fascinuje mě vztah Fitzeralda a Hemingwaye a samozřejmě v kontextu i jejich díla. Nádherný je taky román Láska za časů cholery od Marqueze. Líbí se mi třeba taky Racek Livingstone od Richarda Bacha. A jestli se ptáte po vzoru, tak ty samozřejmě na začátků nějaké jsou, ale čím jste starší a máte už něco napsáno, uvědomujete si, že jediná cesta je ta vaše.

Karel P.: Inspiroval vás nějak román Laskavé bohyně (Jonathan Littel)? Pro ostatní: je to fiktivní příběh esesáka Maximiliena Aueho z druhé světové...
Odpověď: Ne. Mluviti pravdu jsem psal čtyři roky a Laskavé bohyně tuším vyšly buď v létě nebo na podzim tohoto roku.

Femme Fatale: Je Mares vaše alter ego?
Odpověď: Zčásti ano. Protože můžete popsat vám známou cestu někoho z bodu A do bodu B, ale co si opravdu myslel a cítil hlavní hrdina nevíte, protože do srdce a hlavy druhého nevidíte. A tak jsem Berdnardu Maresovi v knize musel implantovat své pocity, myšlenky a srdce.

Zdeněk ze Suchdola: Dobrý den, prý jste vystudovaný zemědělec, živil jste se tím někdy?
Odpověď: Jsem :) a asi dva měsíce jsem dokonce dělal mechanizátora těsně před revolucí na tehdejším státním statku Libouchec. Tam jsem si uvědomil, že tím se asi živit nebudu :)

Hofik: Prý máte rituální tetování, můžete to pro mě tady trošku rozepsat-odkud a vůbec by mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi rituálem tetování a rituálním tetováním?
Odpověď: Mám tetování z Mentawajského souostroví, respektive z ostrova Siberut.

Fanynka: Jak lovíte múzu?
Odpověď: Hlavně se snažím, aby se nenaštvala, protože po dopsání prvního románu Prsatý muž a zloděj příběhů jsem si dal pár měsíců pauzu a když jsem pak znovu chtěl začít psát, najednou jsem měl pocit, že to zmizelo. Touha psát, lehkost a radost. Takže teď po dopsání Mluviti pravdu už zase sedím za stolem a něco si čmářu. Zatím to musím zaklepat, pořád to cítím.

Káča: Spolupracujete ještě s časopisem Koktejl nebo "své dítko" už jen sledujete zpovzdálí? Anebo vůbec ne?
Odpověď: Sleduji ho zpovzdálí a držím mu palce. A kdyby bylo kdykoliv potřeba jsem tu pro něj jako veterán války v Zálivu, momentálně v záloze. Ale tuším, že to nebude potřeba neboť v současné době šéfredaktorský post vykonává moje kamarádka Bára Literová, která nejenže umí psát, ale má pro to cit i srdce.

Daniel: Proč jste si ke svému úniku vybral zrovna Indonésii?
Odpověď: Co se mělo stát, stalo se :)

Lucie: Jak jste se seznámil s hrdinou románu Mluviti pravdu, proč si k vyprávění vybral právě Vás? Jak dlouho jste román psal?
Odpověď: Je to celé v knize, která má 425 stran, takže doporučuju přečíst :)Román jsem psal čtyři roky.

Marcela V.: Co sám čtete a na co zajdete do kina?
Odpověď: Nádherný film byl 21 gramů - vřele doporučuji.

Tomáš: Pivo, víno nebo rum? :-)
Odpověď: Po pravdě - rum bum...ale spíš whisku s kolou.

: 1. Prý žijete "na samotě u lesa", souvisí to s potřebou návratu k přírodě, omrzely vás městské radovánky, nebo lidi? 2. Myslíte si, že mají přírodní národy subjektivně větší pocit štěstí než my - nedobrovolně civilizovaní a globalizovaní?
Odpověď: 1. ano, ano 2. ano

Číslo: Máte v datu narození tři šestky. Numerologicky to ukazuje na to, že pro vás není nic moc dobré, jste hodně vybíravý a máte vysoké nároky (i bez vlastního přičinění). Máte ovšem štěstí na peníze a nějak se k nim vždycky dopracujete.. Víc šestek ale má také znamenat, že člověk umí záměrně lhát.. ovšem bez toho všeho dohromady asi nejde psát, ne? :-)) Zdraví
Odpověď: Děkuji vám za numerologický rozbor :) Mezi lhaním a vymýšlením si příběhu je velký rozdíl, protože tomu, co píšete, musíte sám věřit. Vždyť sám Pablo Picaso řekl, že obraz je lež, který zobrazuje pravdu.

Annie: Váš Létající jaguár... mohu se zeptat, jak Vám bylo, když jste se dozvěděl o tom, že slůně - na které měl jít výtěžek z prodeje - uhynulo? Nepřemýšlel jste, zda to není trest shůry, facka od osudu za ten mediální humbuk kolem rekordu?
Odpověď: Prosím?

Koh-i-noor: Je pravda, že píšete obyčejnou tužkou?
Odpověď: Jasně, píšu rukou, protože to je pro mě tak nejpřirozenější. Dokonce i teď na chatu za mě píše hodná paní Martina. :)

Jája: Nejoblíbenější kniha z dětství?
Odpověď: Ota Pavel: Jak jsem potkal ryby.A také knihy Geralda Durrella.

J. Adam: Přál byste si některou ze svých knih či povídek vidět na filmovém plátně? Co si myslíte o filmových adaptacích?
Odpověď: Když to přijde tak proč ne, ale pro mě největší meta je, kdyby ty příběhy, které píšu dávaly radost i jinde. Takže jsem se docela zaradoval, když mě dneska má milá francouzská překladatelka Christina La Ferreira napsala sms, že po překladu Prsatého muže dokončila i Mluviti pravdu. Myslím, že filmová adaptace nemůže být to co kniha, při vší úctě k filmu.

pandana: Živíite se pouze psaním, jestli jo, tak jak to jde?? :) mám dojem, že bez známostí se u nás v Česku začínající autor prostě nechytne i kdyby byl sebevětší talent... dá se vůbec psát na plný úvazek nebo musí člověk při tom chodit do kolbenky???
Odpověď: Když něco hodně chcete, tak se vám to splní a já jsem chtěl psát příběhy a tak je píšu. Jsem šťastný, že mě živí to, co mě baví.

pepa y pepa: Vinnetou nebo Lovci orchidejí? Alkohol nebo tráva/houbičky? Trenky nebo slipy?
Odpověď: A vy jste slipař nebo trenkař? :)

Skřivánek: Kolik cizích jazyků ovládáte a kolik z nich tak dobře, abyste si své práce do nich sám překládal?
Odpověď: Venku se domluvím, ale abych to nějak stavěl na odiv, to ne. Opravdu si věřím jenom v mentawajštině, ale to spíš proto, že jsem druhý běloch na světě, který tu řeč ovládá.:)

divka s perlami: Co si myslíte o údajném udání Milana Kundery a obecně - v jaké míře bychom my jako čtenáři měli brát při čtení v potaz autorův skutečný život a charakter? Prosím o váš názor, děkuji.
Odpověď: Já myslím, že Milan Kundera stojí o to, aby za něj mluvily jeho knihy. To si myslím, že by mělo být pro romanopisce důležitější než on sám. To mediální kolečko, co právě absolvuji, dělám jen kvůli tomu, abych pomohl knize. Ale ať potom mluví ona sama. Jasně, že bych si přál, aby moji oblíbení autoři byli jasnější než sokol jasný, ale jak život ukazuje, není tomu tak vždy. A co? Přestanu proto jejich knihy číst? Ne, naopak jsou mi možná bližší, lidštější. Proto, co museli překonat anebo se s tím aspoň prali. Třeba Ota Pavel mi byl mnohem bližší po tom, co jsem četl jeho dopisy bratrům z blázince. A Jacka Londona jsem si zamiloval mnohem víc potom, co jsem četl jeho životopis. Spisovatelé se podle mě dělí na dva typy - ti, co jsou lepší než jejich knihy a ti, co jsou horší než to, co píší. Jasně, že by bylo ideální, aby jsme měli nejlepší autory, co píší nejlepší knihy. Ale tak to prostě není.

Ferenc: Fakt se dá psaním knih uživit? Žádné tv scénáře, reklamy, bulvární sloupky????
Odpověď: Určitě ano. Měl jsem to štěstí, že Prsatého muže se prodalo přes 53 000 výtisků a teď vychází už deváté vydání. A Letající jaguár teď vyjde už po čtvrté. Pán Bůh za to zaplať.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

11°C

Dnes je čtvrtek 21. února 2019

Očekáváme v 21:00 7°C

Celá předpověď