Německo, Polsko, Itálie, Finsko: ve všech těchto členských státech jdou nyní miliardy eur na vojenské účely, všem původním mírovým, ekologickým a oživovacím popandemickým plánům navzdory. Důvod je jasný – ruská invaze na Ukrajinu. Výjimkou je rozlehlý stát na jihu kontinentu.
Rovných 100 miliard eur chce nalít německý kancléř Olaf Scholz do výzbroje spolkové armády, čímž by hravě splnil hranici dvou procent hrubého domácího produktu. Té se vehementně dožadovala od svých spojenců v NATO Trumpova administrativa v Bílém domě, zatímco “hříšníci” mimo Řecka, Velké Británie, Rumunska a Estonska se tvářili víceméně zdráhavě. Den, kdy ruské jednotky vtrhly na ukrajinské území, tento stav změnil. Po nejsilnější unijní ekonomice se nyní osmělují další země, konstatuje německý deník Handelsblatt.
Polsko má v úmyslu zdvojnásobit počet vojáků, Finsko posiluje vzdušnou obranu. Řecko a Itálie se pustily do nákupu nových zbraní. A z Varšavy a Atén už zní volání, aby se tyto mimořádné výdaje “pod tlakem doby” nezapočítávaly do rozpočtových deficitů, které sleduje (lépe řečeno sledoval) Pakt stability a růstu s pevnými stropy pro vládní a státní půjčky.
Polská armáda má být dvakrát tak velká
Polsko, přímý soused napadené Ukrajiny, má jasno: v příštím roce napumpuje do zbrojení rovnou tři procenta svého HDP. Proti stavu, kdy se Poláci pohybovali těsně nad hranicí dvou procent, je to vzestup o celý procentní bod.
Původní “zákon o obraně vlasti” z října 2021 počítal s přírůstkem na 2,5 procenta od roku 2024. Jenže tou dobu byl ještě svět, minimálně na východě EU, relativně v pořádku. Okolnosti způsobily, že Varšava otevře pomyslnou peněženku výrazně rychleji. Ministr obrany Mariusz Blaszczak uvedl, že legislativní návrh předpokládá posílení ozbrojených sil ze 143,5 tisíce osob na 300 tisíc v rozmezí pěti let.
“Polsko se v budoucnu stane jednou z nejsilnějších armád Severoatlantické aliance,” přislíbil Blaszczak. „Naše domovina takové vojsko potřebuje, protože se na naší východní hranici rozpíná zlé impérium. Polsko vždy varovalo před ruskou agresí a zasazovalo se o výrazně tvrdší postup vůči Moskvě,” připomněl ministr.
Financování nákladů na obranu má zajistit emise státem garantovaných dluhopisů, kterou vydá státní rozvojová banka BGK vedle tzv. běžných státních bondů. K těmto výnosům by se měly připojit prostředky ze státního rozpočtu a zisk centrální banky.
Vicepremiér Jaroslaw Kaczynski současně vyzval Brusel, aby tyto neplánované peníze nebyly zahrnuty do rozpočtových deficitů, protože je jisté, že limit pro vládní půjčování ve výši tří procent HDP nemůže Polsko splnit.
O tom, zda se EU vrátí k závazkům paktu stability a růstu, se nicméně rozhořela vášnivá debata dávno před ukrajinskou krizí – a její výsledek je i s ohledem na nový stav na východě stále v nedohlednu.
Řecko uvolňuje miliardy
Nejzadluženější ekonomika v unii vůbec, konkrétně řecká, neztrácí čas. Nové válečné lodě, bojové letouny a vrtulníky, moderní torpéda a obrněné transportéry, to vše jsou položky na tamním zbrojním programu, který je nejrozsáhlejším v moderní historii země. Proč také ne – loni byly Atény s 3,8 procenta HDP na vojenské účely aliančním přeborníkem, který předčil dokonce Spojené státy (3,52 procenta).
Ministerský předseda Kyriakos Mitsotakis upozorňuje, že tomu tak není výhradně, s ohledem na stále více militantněji vystupující sousední Turecko. “Chceme posílit roli Řecka coby bašty NATO na jihovýchodním křídle,” řekl Mitsotakis, považovaný za důsledného zastánce společné obranné politiky EU.
Ještě letos má řecký vojenský rozpočet poskočit z 2,5 na 3,36 miliardy eur. U francouzského výrobce Dassault objednala vláda 24 bojových letounů Rafale, nedávno schválil parlament koupi tří francouzských fregat Belharra. Atény dále jednají o pořízení pěti korvet, 44 moderních torpéd německé výroby, o modernizaci parku obrněnců, stejně jako o výrazném doplnění prostředků letecké obrany.
Na to vše je ale třeba hodně peněz, a informace o tom, kde je řecký kabinet vezme, nejsou k dispozici. Zato se ví, že jen Rafale vyjdou na 2,3 miliardy eur, fregaty mají stát přes tři miliardy. A zřejmé je také to, že právě vysoké výdaje na zbrojení byly jednou z příčin řecké dluhové krize po roce 2009. Atény se tudíž stejně jako Varšava vzpírají představě, aby se dluhy započítávaly do výkazů rozpočtové disciplíny.
Rekordní výdaje na Apeninském poloostrově
Itálie hodlá do roku 2027 nafukovat každororoční rozpočtové kapitoly na armádu až o 10 miliard eur. I v tom případně bude splněn požadavek na dvouprocentní cíl NATO v poměru k hrubému produktu. Momentálně je země s 1,6 procenta na chvostu pelotonu. Ministr obrany Lorenzo argumentuje “současným kontextem, jenž si žádá činy.”
Letošek má být rekordmanem s vojenským účtem 26 miliard. Osm miliard poteče do nových zbrojních systémů, například do koupě pokročilých britských stíhaček Tempest. K nim se řadí zájem o drony, vzdušné čerpací stanice, obranné rakety typu Aster a opancéřovaná vozidla Iveco. Více než sto padesát milionů uvolní Řím na podporu misí NATO, takže dalších 2000 vojáků může vyrazit k jednotkám v Rumunsku, Bulharsku a Polsku.
Obrovská potřeba investic ve Francii
Francouzský prezident Emmanuel Macron je součástí tohoto trendu. Sám ho ostatně nastolil: každý rok svého působení v čele státu přihazoval armádě ze státního finančního plánu zhruba 1,7 miliardy eur, dnes představují tyto výdaje 41 miliardu. Politické scénáře vidí tuto položku v roce 2025 na 50 miliardách eur. Tedy alespoň tak vypadal tento záměr před boji na Ukrajině.
Francie jakožto jaderná mocnost vládne silným odstrašujícím potenciálem. Zároveň panují v Paříži obavy, jestli jsou její ozbrojené složky dostatečně připraveny na hrozby konvenčního rázu. Odpověď zní, že spíše ne – v únoru publikovaná parlamentní zpráva hovoří o potřebě přídavných 40 až 60 miliard investic v horizontu 12 let.
Výjimka má jméno Madrid
Španělsko se v roce 2020 dostalo s vojenskými platbami z rozpočtu na 1,2 procenta svého HDP. Postavilo se po bok Lucemburska, Belgie a Slovinska, čili zemí s nejnižšími hodnotami tohoto ukazatele v Evropské unii. Letos mají sice tyto výdaje vzrůst o sedm procent, ovšem do roku 2024 – tedy do doby, kdy by se všichni členové NATO měli dostat na kýžená dvě procenta – vidí premiér Pedro Sánchez svou zemi na 1,22 procenta.
Na otázku, zda nechce svou vizi při pohledu na dění na Ukrajině změnit, odpovídá NE. Opozice shledává v jeho postoji závislost vládnoucích socialistů na levicovém koaličním partnerovi Unidas Podemos. S ním se dostal Sánchez do křížku už tím, že rozhodl o zásilce zbraní pro bojující Ukrajince.
Politologové se domnívají, že na vině je spíše nedostatek finančních zdrojů a malá závislost Španělska na Rusku. “Vláda by jen stěží mohla navýšit rozpočet na armádu a současně krátit některé ze svých početných sociálních programů,” tvrdí Fernando Vallespín z madridské university. “Nejsme na tom hospodářsky dobře a Ukrajina je přeci jenom hodně daleko,” shrnuje analytik Pablo Simón.
