Epilepsie

foto Operace mozku. Ilustrační foto.

Co mají společného Gaius Julius Caesar, Fjodor Michajlovič Dostojevský, Vincent van Gogh a kardinál Richelieu? Všichni trpěli neurologickou chorobou, která se projevuje záchvaty a dočasnou ztrátou vědomí. Ta choroba se jmenuje epilepsie a provází lidstvo již odnepaměti. Její nositelé byli během věků střídavě zatracováni jako posedlí démony (třeba ve středověku při čarodejnických procesech) či naopak vynášeni a uctíváni jako boží prostředníci či věštci.

Uvádí se, že Hippokrates o epilepsii prý jednou prohlásil: „Lidé si myslí, že je tato choroba svatá, protože jí nerozumí. Věřím ale, že jí jednou porozumí, a až se tak stane, přestanou ji považovat za božskou.“ Měl zřejmě pravdu. Dnes už epilepsie není zdaleka takovou záhadou a přestože lidi stále fascinuje, není považována za něco nadpřirozeného.

Záhadě na kloub

Epilepsie (česky označovaná jako padoucnice) je opakovaná dočasná porucha mozkových funkcí, která se může projevovat jako svalové křeče či záškuby, poruchy vnímání nebo psychické změny, které jsou ale vždy spojeny s poruchou vědomí. Touto chorou trpí přibližně 1% všech lidí a nejčastěji se objevuje před dovršeným 18 rokem věku nebo naopak až po 65. narozeninách. Typů epilepsie je velmi mnoho a jejich diagnostika a léčba není vůbec jednoduchá, takže byl chorobě nakonec vyčleněn neurologický podobor nazvaný vcelku logicky epileptologie. Ta přichází neustále s novými poznatky o této chorobě, takže jí rozumíme stále lépe.

Víme například, jak taková epilepsie vzniká. S nadsázkou lze říci, že epilepsie není nic jiného, než „mexická vlna“ neuronů - nerovových buněk v mozku. Za normálních olkolností si neurony v nepravidelných intervalech mezi sebou posílají elektrické impulzy. V určité situaci ale může začít malá skupinka neuronů (tzv. epileptický fokus) posílat impulsy najednou a v pravidelných intervalech. Postupně začne ovlivňovat okolní neurony a ty se začnou přidávat. Pokud se to děje dostatečně dlouho, synchronní aktivity se ujmou všechny nervové buňky v mozku a dojde k epileptickému záchvatu.

Protože ale rozšiřování oné „mexické vlny“ chvíli trvá, někteří pacienti jsou schopni podle určitých náznaků poznat, že se u nich chystá k záchvatu. Takovým náznakům se říká epileptická aura a díky ní se pacient může na zachvat někdy připravit.

Lze epilepsii chytit?

Protože epilepsie není nakažlivá, chytit ji nelze. Některé typy choroby jsou způsobeny geneticky nebo poškozením mozkové tkáně třeba nádorem či úrazem. Ale podtitul odstavce má přece jen své opodstatnění. Epilepsie může totiž vzniknout i kvůli infekčnímu onemocnění, které se nějakým způsobem týká buněk mozku. Klasickým případem je rozvoj epilepsie jako následku těžkého zánětu mozkových blan (meningitida) či mozku (klíšťová encefalitida).

Epilepsie je obecně ukazatelem toho, že se mozek necítí zcela zdráv. Epileptický záchvat může u epileptiků spustit nespavost či naopak nadměrný spánek, konzumace kávy nebo alkoholu, světelné záblesky, velký stress nebo zvýšená teplota.

Kolik je epilepsií?

Ačkoliv epilepsie je jen jedna, má mnoho podtypů, které se liší velikostí a doprovodnými projevy záchvatů. Historicky se záchvaty dělily na velké (tzv. grand mal) a malé (petit mal). Dnes se spíše používá rozlišení na parciální a generalizované. Svým dopadem i léčbou se také liší epilepsie u dětí od choroby dospělých. Nemoc se liší i podle projevů, jako jsou například křeče tonické (dlouho napjaté svaly), křeče klonické (svalové záškuby), obnubilace (mrákotné stavy) nebo nestabilita (pády apod.). Kromě zjevných vnějších projevů se epilepsie ještě liší podle typického záznamu na elektroencefalogramu (EEG - měření elektrické aktivity mozkové kůry).

Moderní vymítání démonů

Soudobé metody léčby jsou velmi pokročilé a drtivé většině pacientů jsou schopny chorobu dostat pod kontrolu či aspoň ulehčit. Nedůležitějšími léčebnými přístupy je podávání léků a kontrola rizikových faktorů, které mohou záchvaty spouštět. Pacienti by měli respektovat svůj spánkový rytmus, vzhýbat se alkoholu a snažit se žít zdravě a bez stresu.

Epilepsii lze i zcela vyléčit, ale pouze v poměrně vzácných případech a za předem daných podmínek. Léčba spočívá v operaci mozku s vyjmutím části tkáně, která způsobuje vznik záchvatů. Taková léčba ale vůbec nemusí být bez následků a navíc se ne vždy podaří zlikvidovat celý fokus.

Nejfuturističtější metodou léčby epilepsie je implantace programovatelného elektronického stimulátoru. To je zařízení, které vlastními elektrickými impulsy potlačuje vzruchovou aktivitu epileptického ložiska a tak vede k menší četnosti či až vymizení záchvatů.

MUDr. Jiří Náhlovský

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2021 ČTK

Reklama

20°C

Dnes je čtvrtek 23. září 2021

Očekáváme v 13:00 20°C

Celá předpověď