Praha - Časosběrný dokument Šťastně až na věky režisérky Jany Počtové ukazuje netradiční a ne vždy šťastné typy společného soužití. Představí polyamorii, otevřený vztah, závislost na seznamkách, milenku zadaného muže i přísně monogamní křesťanský pár. Pět příběhů dokládá, že láska může mít v 21. století mnoho podob. Snímek, který na loňském festivalu v Jihlavě získal film Cenu diváků a Cenu studentské poroty, uvedou tuzemská kina od čtvrtka 16. února. Tvůrci ho představili novinářům.
"Primárně mi šlo o to najít různé filozofie, podle nichž lidé žijí," uvedla režisérka Počtová.
Šťastně až na věky je závěrečným dílem pomyslné trilogie Počtové o zásadních proměnách partnerských a rodinných vztahů. Snímek Generace Singles z roku 2011 se zaměřil na lidi, kteří vztah buď nechtějí, nebo ho nejsou schopni navázat. Nerodič o šest let později primárně řešil pohled na současnou rodinu a mateřství.
Najít protagonisty do dokumentu Šťastně až na věky, který odhaluje poměrně intimní věci, trvalo přibližně rok. "Kampaň byla velká. Inzeráty v časopisech, sociální sítě, zkoušela jsem to i přes známé. Zajímavé je, že tři z pěti postav se mi ozvaly samy," sdělila Počtová.
Jedním z cílů snímku je ukázat, jak se proměňují normy a snažit se nahlédnout hlouběji do koncepcí různých novodobých vztahů bez kontroverze. Nejcitlivější situace byla v případě vztahu, v němž nebinární propagátor polyamorie (volného vztahu) Fró chodí s Honzou, ten ale žije ve společné domácnosti s Andreou, se kterou má později dítě.
"Chtěla jsem v dokumentu velmi přesně popsat a vystihnout jednotlivé vzorce, nemanipulovat s nimi a předložit je divákům s veškerou opatrností, kterou si postavy zasloužily. A dělám to i v kampani a v rozhovorech. Je důležité volit slova. Jsem si vědoma, že třeba speciálně u polyamorie existuje určitá tendence odsuzovat, říkat: "Hele mně to nevadí, ať si každý dělá, co chce, ale..." Vždycky je tam nějaké 'ale'. Snažím se, aby tam to 'ale' nebylo. Prostě předkládám nějaký fakt, který existuje. A nesnažím se zahrnout svůj názor. Ten je nepodstatný," podotkla režisérka.
Počtová si na začátku natáčení stanovila základní typy soužití, které stále nejsou v naší společnosti úplně běžné či klasické. Nepodařilo se jí sehnat pouze mingles, což je termín pro lidi, kteří žijí v monogamním vztahu, ale nesdílí společnou domácnost. "Na západ od nás je to běžnější. U nás to ještě stále socioekonomická situace tolik neumožňuje," konstatovala.
Režisérka Počtová studovala katedru divadelních, filmových a mediálních studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Poté přešla na katedru dokumentární tvorby na FAMU. Během studií absolvovala zahraniční stáž v Paříži. Dlouhodobě pracovala na různých filmových festivalech a spolupracovala na několika cyklech s Českou televizí. Její celovečerní dokumentární film Nerodič získal Cenu Poroty České soutěže v rámci festivalu dokumentárních snímků Jeden svět 2018. Dokument K2 vlastní cestou vyprávějící o horolezkyni Kláře Kolouchové získal před třemi lety hlavní cenu 18. ročníku Mezinárodního festivalu outdoorových filmů.
