Dagmar Lieblová: Německá historie není jenom nacismus

foto Předsedkyně Terezínské iniciativy Dagmar Lieblová při online rozhovoru se čtenáři Českých novin.

Na online rozhovor přišla do naší redakce tentokrát předsedkyně Terezínské iniciativy PhDr. Dagmar Lieblová, která přežila nejenom koncentrační tábor v Terezíně, ale také v Osvětimi.

Honza: Prostředí koncentračních táborů znám jenom z televize. V roce 1942 vám bylo třináct let. Existovalo něco, čemu se dá říct osobní volno? Jak jste jej trávili?
Odpověď: Osobní volno samozřejmě někdy bylo, ale bylo to různé v různých táborech, v Terezíně jsme po práci se něco učili, recitovali jsme básničky, četli, zpívali jsme....V ostatních koncentračních táborech tam toho moc nebylo, po práci jsme byli rádi, že máme trochu času si odpočinout.

Jiri R.: Jaky je Vas dnesni vztah k Nemcum? Co citite, pri navsteve Nemecka?
Odpověď: Můj vztah k Němcům i Německu se za ta léta změnil, když jsem začala jezdit od Německa před mnoha lety, tak jsem měla velmi nepříjemný pocit, když jsem potkávala lidi starší, než jsem já sama. V současné době mám v Německu mnoho známých a přátel. Do Německa jezdím často, celkem ráda, ale vždy se velice ráda vracím domů.

Derek: Zajimalo by mě, zda lze srovnat podmínky v táborech, kterými jste prošla. Byl např. Bergen-Belsen tvrdší než Terezín? Děkuji za odpověď a přeji Vám hezký den.
Odpověď: Srovnávat Terezín a ostatní koncentrační tábory prakticky nejde, Bergen-Belsen nesnese s Terezínem žádné srovnání. Terezín byl sice tábor, ale život se přece jen trochu podobal normálnímu životu, měli jsme své věci, setkávali jsme se s rodiči, přáteli, známými. V Bergen-Belsenu jsme neměli ani místo se natáhnout, jen jsme seděli hustě namačkané vedle sebe, všude bylo plno vší, blech a jiného hmyzu, netekla voda, neměli jsme vůbec co jíst.

Vašek: Někde jsem četl, že hrůzy zažité v Osvětimi byly tak strašné, že vězni ani nemohli plakat - přišlo to až po válce. Jaký je váš názor?
Odpověď: Máte pravdu, podmínky byly strašné. Zkušenosti zůstanou na celý život.

Milan: Cítila jste po válce nenávist k němcům?
Odpověď: Nenávist ne, ale nikdy jim to nezapomenu.

Mirka: Četla jste knížku Děti holocaustu od jedné americké autorky? Jaké máte zkušenosti vy s případným přenosem traumat z holocaustu na děti, které se narodily po válce? Děkuji za odpověď.
Odpověď: Knížku jsem četla. Doufám, že na mé děti trauma nepřešlo, ale samozřejmě je má zkušenost svým způsobem ovlivnila a poznamenala na celý život, nemají například prakticky žádné příbuzné.

Pepa: Lidé, kteří se vrátili z KT si často stěžovali na velmi chladné až nepřátelské přijetí. Lidé, u kterých si židé před transportem schovali věci, je často odmítli vrátit... Jaké jste měla zkušenosti vy?
Odpověď: Většinu věcí, které si rodiče schovaly, jsem dostala zpátky, ale všechny také ne. Na věcech člověku tolik nezáleží.

Kamil: Nedovedu si představit ten šok, když se člověk ocitne v KT na prahu smrti, s vědomím, že nikdo z blízkých už není na živu... kde jste vůbec brala sílu každý den vstát a žít?
Odpověď: Člověk má asi silný pud sebezáchovy a když už zůstane na živu, tak si chce ten život zachovat.

Pavlína S.: Dobrý den, můžete mi říci, zda jste po všem, co jste prožila, věřící a případně jestli vás víra za války posílila nebo jste jí ztratila?
Odpověď: Věřící nejsem.

T. Svoboda: Dobrý den, existují v jiných zemích podobné instituty jako Terezínská iniciativa a spolupracujete s nimi?
Odpověď: V Izraeli existuje jednak pamatník Jad Vašem a kromě toho v kibucu Givat Chajim Ichut instituce Bejt Terezín se kterými jsme občas ve styku.

Jana Chaloupkova: Pani doktorko, kam jste se vratila po osvobozeni, kdyz jste ztratila vsechny pribuzne? Na to myslim nejvic.
Odpověď: Vrátila jsem se domů do Kutné Hory, kde jsem měla dobrou známou, bývalou služebnou mé babičky a s tou jsem pak celá léta žila pohromadě.

Kateřina Krásová: Dobrý den, uvažovala jste někdy o možnosti přesídlit do Izraele?
Odpověď: Nikdy.

Petr K.: Domníváte se, že je v dohledné době reálná možnost nového pogromu na Židy?
Odpověď: Doufám, že ne.

Miki_z_Brna: Muzete trochu popsat bezny den v KT, jakou praci jste musela vykonavat,jake jidlo bylo pridelovano,jakym jazykem se v KT hovorilo,zda byl nejaky "volny" cas, bylo dovoleno vlastnicvi osobnich predmetu(knih,obleceni,veci denni hygieny)...? Predem Dekuji za odpoved
Odpověď: Bylo to různé v Terezíně a jinde. V Terezíně jsem pracovala v zahradě, jídlo se vařilo v kuchyních v kasárnách, úřední řeč byla němčina, ale mezi sebou jsme mluvili česky, měli jsme ještě své věci. V Osvětimi jsme nic svého neměli, jednou denně se rozdávala jakási polévka a jednou denně kousek chleba. Zpočátku jsem pomáhala mamince vynášet kbelíky s fekáliemi, později jsem byla pomocná opatrovnice u malých chlapců. V Hamburku byla strava podobná, práce mnohem těžší. Pracovali jsme od tmy do tmy na odklizovacích pracech, tzn. že jsme z trosek vybombardovaných čtvrtí a továren vyhrabávali kusy železa, cihel...nebo jsme kopali příkopy na vodovod, elektřinu a pod.

Iveta Krucinová- Police nad metují: mám pro vás jeden dotaz.....Já bych se chtěla zeptat jestli holocaust funguje v některých zemích i dnes....?
Odpověď: Holocaust byl jedinečný, i když různá pronásledování existují v některých zemích i dnes.

Hana Vesela: Pani doktorko, ziju v Arizone a moje otazka je jestli Jste nahodou neznala moji babicku Valerii Luxovou, ktera byla v Terezine se svoji dcerou Mimi Nagelovou.

Dekuji
Odpověď: Bohužel ne.

Josef: Několikrát jsem v souvisl.s obyvateli židovs.ghett zaslechl jméno Pollak,-ová. Jsem téhož jména,dědeček byl lékař a šel s L.Svoboudou v čele čs.legií z Ruska. Poradíte mi, prosím, kde a jak bych se dopátral,me-li jsem v Osvetimi, prip.Terezine nej.pribuzne? Dekuji Vam, preji hezky den.
Odpověď: Pollak, -ová, resp. Polák, -ová, jsou velice obvyklá židovská jména. Seznam židů z tzv. protektorátu, kteří byli deportovná do Terezína je uveden v Terezíně pamětní knize, kterou Vám jistě půjčí k nahlédnutí knihovna Institutu Terezínské iniciativy, Jáchymova 3, Praha 1.

Vlaďka: Ve své funkci se jistě setkáváte s mladými lidmi. Co vědí o druhé světové válce?
Odpověď: Mladí lidé, se kterými se setkávám na besedách ve školách nebo v Památníku Terezín, většinou něco vědí, ale je to pro ně samozřejmě historie, o které je třeba neustále mluvit. Obávám se, že jsou ale mladí lidé, pro které už je to tak dávná historie, že se o ni ani nezajímají.

Aaron: Letos je to již 60 let od války. Jsou vzpomínky na ni každodenní součástí vašeho života?
Odpověď: Ano. Zabývám se touto problematikou prakticky denně.

Honza Vrána: Vystudovala jste němčinu a překládáte z tohoto jazyka. Asi bych si němčinu spojoval s prožitými událostmi. Neměla jste ten problém také?
Odpověď: Pro mě byl německý jazyk, německá literatura historie vždycky víc, než jen léta nacistické diktatury.

Robert: Jak se díváte na Němce dnes?
Odpověď: Již jsem odpověděla.

Olga Staňková: Dobrý den, nemám dotaz, jen jsem nhodou narazila na upoutávku. Jsem bývalá studenta paní Dr. Lieblové, v letech 1982-86 jsem u ní studovala němčinu na filosofické fakultě. Zdravím Vás, hodně štěstí a zdraví přeje Olga Staňková-Hlaváčková
Odpověď: Děkuju a také zdravím.

Uršula: Vzpomente si ještě na svoje první pořádné jídlo po propuštění z tábora?
Odpověď: Na první jídlo po osvobození se pamatuji. Bylo to ještě v Bergen-Belsenu, kdy jsme si s kamarádkou v plechovce od konzervy na ohníčku vařily mrkev a přidaly do ní trochu masa z konzervy, kterou jsme dostaly od Angličanů. První domácí jídlo jsem jedla až v červenci 1945, byly to třešňové knedlíky.

Hana Polívková: Byla jsem Vaší studentkou a s velkou úctou i radostí na Vás vzpomínám. Ale při výuce na VŠ prakticky nebyly možnosti právě o KZ a holocaustu přímo mluvit. Jak jste tuto situaci vnímala Vy?
Odpověď: Asi jsem si myslela, že to lidi příliš nezajímá. Srdečně Vás zdravím!

Kamila: Prožila jste vůbec nějakou bezesnou noc? Nemáte noční můry? Děkuji za odpověd.
Odpověď: Noční můry nemám.

František: Proč vlastně pracujete pro Terezínskou iniciativu? Neměl jste někdy chuť na to, co jste prožila zapomenout a třeba jen překládat básně?
Odpověď: Terezínskou iniciativu jsme založili po roce 1989, proto, aby se nezapomnělo na ty, kteří nepřežili, abychom mohli působit na mladé lidi a pomáhat těm, kteří přežili a potřebují oporu a pomoc. Považuji tohle všechno za důležité.

Vašek: Má vaše organizace problémy třeba se skinheady?
Odpověď: Zatím naštěstí ne.

Kadlecova: Vazena pani dr. Lieblova, casto jsem si predstavovala, jak pote mohou zit lide, kteri prezili hruzy koncentraku a kteri tam navic prisli o celou rodinu. Je vuebec mozny navrat do "normalniho" zivota, prekonat smutek a vzpominky. Je mozne za tom vsim udelat tlustou caru a denne a hlavne v noci se k tem hruzam nevracet? dekuji Kadlecova
Odpověď: Vždycky jsem měla pocit, že když už jsem přežila, tak bych měla žít užitečný život, ale čáru za vším se udělat nedá.

Mirek: Vím, že je to asi těžké odpovědět, ale co bylo na pobytu v koncentráku to úplně nejtěžší?
Odpověď: Pro mě bylo nejhorší, když jsem se v Osvětimi-Birkenau musela rozloučit s rodiči a sestrou a tušila jsem, že už je nikdy neuvidím.

Evžen: Kdyby vás někdo oslovil, abyste se podílela na scénáři k filmu o holocaustu, přijala byste tuto nabídku?
Odpověď: Nevím, asi jsou povolanější osoby. Záleželo by ale na tom, o jaký film by šlo.

pavel: Bylo těžké po válce začít chodit normálně do školy? Píšete, že jste externě složila maturitu... Ale vlastně místo celé střední školy jste byla v KT. Měla jste asi co dohánět?
Odpověď: Nechodila jsem normálně do školy, ztratila jsem ještě další roky po válce pobytem v sanatoriu, až v roce 1949 jsem složila zkoušky za nižší gymnázium a v roce 1951 maturitu. Dohánět jsem toho musela hodně.

Mirek_Z_Brna: Dobry den Pani Lieblova, chtel bych se zeptat cim si vysvetlujete to, ze pri takovem mnoztvi lidi co prisli v KT o zivot se naslo jen velmi malo tech co byli odhodlani se aktivne branit. Podle nekterych dobovych dokumentu vedeli ti lide ze jsou na smrt, presto vsak nevypukla v zadnem KT vzpoura...
Odpověď: Nebylo to jednoduché zorganizovat vzpouru. Pokus o ni by stejně k ničemu nevedl. Všichni by přišli o život. Podle některých pramenů se připravovala vzpoura i v Osvětimi, i v Terezíně se chystali mladí lidé k odporu v případě, že by byla uvedena do provozu plynová komora. Naštěstí k tomu nedošlo.

Zbyněk: Dost se mluví o válečných zločincích, které se ještě nepodařilo dopadnout. Jsou mezi nimi i Češi?
Odpověď: Myslím, že ne. Děkuji za otázky. Byly velice zajímavé, snad se mi podařilo alespoň na některé uspokojivě odpovědět. Všechny Vás pozdravuju. Dagmar Lieblová

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2021 ČTK

Reklama

15°C

Dnes je pondělí 17. května 2021

Očekáváme v 7:00 10°C

Celá předpověď