Co jsou to nepojmenované smlouvy

foto Činžovní dům, byty - ilustrační foto.

Při smluvní úpravě svých vzájemných práv a povinností nejsou smluvní strany – účastníci smluv a právních (závazkových) vztahů - omezeni jen na smluvní typy výslovně zákonem upravené. Účastníci určitého závazkově-právního vztahu tak mohou mezi sebou uzavřít nejen smlouvu tzv. typovou (typickou) jako je smlouva kupní, nájemní smlouva a další, tedy smlouvu pojmenovanou, ale i smlouvu nepojmenovanou (tzv. inominátní, též netypizovanou).

Typovými smlouvami jsou tedy smlouvy v zákoně výslovně upravené, přičemž zákon také vymezuje, které podstatné (povinné) náležitosti daná smlouva musí obsahovat, aby se jednalo o příslušný smluvní typ. Kupř. nájemní smlouva na byt musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. (Tato smlouva musí mít písemnou formu.) Jednotlivé smluvní typy se nerozlišují podle toho, jak je smlouva označena; rozhodující je obsah smluvního ujednání, jímž jsou vymezena práva a povinnosti účastníků. Možnost smluvních stran upravit obsah závazkového vztahu odchylně od zákona je omezena jen tehdy, zakazuje-li to výslovně zákon nebo vyplývá-li z povahy ustanovení zákona, že se od něj nelze odchýlit; ustanovení, od nichž se nelze odchýlit, se nazývají kogentní, ta, od nichž se odchýlit lze, pak dispozitivní.

Zákon neurčuje podstatné náležitosti

Smlouvou inominátní se naproti tomu míní smlouva, která není upravena v zákoně (např. občanském zákoníku) jako jeden z typů smluv. Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zákonem zvláště upravena, taková smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona. U nepojmenovaných smluv určují obsah (a název) smlouvy sami její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah, vzniklý z nepojmenované smlouvy, analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší.

Z judikatury:

Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky spis. zn. 33 Cdo 1977/2007, ze dne 9. 9. 2009:

"U nepojmenovaných smluv určují obsah smlouvy její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah, vzniklý z nepojmenované smlouvy, analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší."

Jako příklad nejčastěji v praxi uzavíraných nepojmenovaných smluv lze uvést např. smlouvy, jimiž je sjednáno právo zpětné koupě, opční právo, smlouvu o kauci, smlouvu o spolupráci atp.

Nejde o smíšené smlouvy

Jako nepojmenovanou smlouvu nelze ovšem hodnotit tzv. smíšenou smlouvu, kdy jedna smlouva v sobě zahrnuje několik zákonem pojmenovaných smluvních typů (jako příklad lze uvést třeba smlouvu o koupi nemovitosti, zahrnující i smlouvu o zřízení věcného břemene – užívání bytu dosavadním vlastníkem). Taková smíšená smlouva se pak řídí ustanoveními zákona o všech smluvních typech, z nichž se skládá.

Doporučení

Laikům bez právního vzdělání resp. dostatečné praxe v oboru (doprovázené alespoň základními právnickými znalostmi), jehož se nepojmenovaná smlouva týká, rozhodně nelze uzavírání takových smluv doporučit – mohli by opomenout sjednat nějakou pro ně významnou okolnost nebo pravidlo resp. by ji mohli sjednat pro sebe nevhodně (nevýhodně). Kdežto při uzavírání typických smluv se jejich účastníci mohou spolehnout na to, že ujednají-li všechny podstatné náležitosti smlouvy a uzavřou smlouvu v platné formě, další otázky – tzv. nepovinné, ovšem pro účastníky smlouvy mnohdy velmi podstatné, náležitosti, tedy pravidla vztahu mezi smluvními stranami, stanoví zákon nebo jsou dána – rozhodovací praxí soudů. Naproti tomu řešení sporných případů založených inominátními smlouvami je výrazně méně předvídatelné.

To pak platí i v případě sporu klienta s realitní kanceláří.

Z judikatury ke smlouvě o rezervaci příležitosti uzavření budoucí kupní smlouvy jako smlouvy nepojmenované:

Uzavřou-li subjekty smlouvu nepojmenovanou ve smyslu ust. § 51 občanského zákoníku, pak platí, že pro právní vztahy vyplývající z této smlouvy je rozhodující především její obsah (vlastní smluvní ujednání), tedy to, jak jsou vymezeny vzájemná práva a povinnosti smluvních stran; takto stanovené povinnosti jsou pak pro ně závazné.

Tak tomu je i v posuzovaném případě, neboť smlouva o rezervaci, jež byla prostředkem k zajištění záměru účastníků uzavřít v budoucnu zamýšlenou kupní smlouvu na nemovitost, neodpovídá žádnému z typů smluv, jež jsou výslovně upraveny zvláštními ustanoveními závazkového práva, a proto jde o smlouvu nepojmenovanou podle ust. § 51 občanského zákoníku.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 3819/2007, ze dne 15. 12. 2009.)

Vysvětlivka:

Nepojmenovaná smlouva - neznamená to, že nemá název, ale že není upravena zákonem

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2020 ČTK

Reklama

2°C

Dnes je sobota 18. ledna 2020

Očekáváme v 1:00 -1°C

Celá předpověď