Církev by měla mít podle Halíka roli terapeuta i pro nevěřící

foto Ilustrační foto - Koncert pro budoucnost, který je společným závěrem oslav 17. listopadu pořádaných sedmi iniciativami a organizacemi, se konal 17. listopadu večer v horní části Václavského náměstí v Praze. S proslovem vystoupil i Tomáš Halík.

Praha - Rozvíjení terapeutické role náboženství a prevence jeho destruktivních podob je jednou ze snah mezinárodní sítě teologů, kterou spoluvytváří český katolický kněz a teolog Tomáš Halík. Shromáždili podněty z 55 zemí všech kontinentů, jedním z nich je připravovat na budoucí roli církve ve společnosti. "Kaplani v armádě, na univerzitách, v nemocnicích, na letištích či ve věznicích nejsou jen pro zbožné, ani tam nelapají další ovečky do svého stáda. Jsou připraveni sloužit všem, protože každý člověk má svůj duchovní život a duchovní potřeby," řekl Halík v rozhovoru s ČTK.

Duchovní život je trvalé hledání smyslu svého života a smyslu aktuálních situací v životě, zvláště těch hraničních. "Duchovní služba si musí osvojit jazyk, jemuž rozumí i nevěřící - ale zároveň musí rozumět i 'víře nevěřících' a vědět, že čistě sekulární jazyk v některých situacích nestačí," míní. Dává zapravdu německému filozofovi Hansi Jonasovi v tom, že pokud lidstvo chce ochránit svět před destruktivními silami, neobejde se bez znovuobjevení kategorie posvátného. "Lidé, jimž není nic svaté, jsou nebezpeční druhým i sobě," uvedl Halík.

Halík říká, že projekt je inspirován myšlenkou papeže Františka, že církev má být "polní nemocnicí". "Má rozvinout terapeutickou roli víry, věnovat se diagnóze, prevenci a léčení oněch 'infekčních nemocí a patologických závislostí' v současné společnosti, k nimž patří populismus, šovinismus, xenofobie a náboženský fundamentalismus, včetně zneužívání náboženských symbolů, rétoriky a emocí k šíření strachu, nenávisti a ospravedlňování násilí," vysvětluje.

Zabývá se mezináboženským dialogem - ten je pravděpodobně dnes nejvíce potřeba mezi křesťanstvím a islámem. Mezi Halíkovy výzkumné projekty patří výměna zkušeností křesťanů a muslimů s proměnami, které přináší globalizace - tedy například s evropskou verzí islámu a asijskou a africkou verzí křesťanství. "Západní transformace islámu je nejen intelektuálně a spirituálně zajímavá, ale i politicky důležitá," míní. Klíčový je podle něj výklad a interpretace koránu.

"Místo primitivně doslovného čtení vzít v úvahu dějinné a kulturní okolnosti vzniku textu a rozlišit stupně závaznosti pro současného člověka. To může islám proměnit podobně, jako se zásadně po osvícenství změnil vztah křesťanů k bibli a křesťanství vůbec," říká Halík. Interpretovat základní náboženský text je podle něj lehčí u bible, kde tradice výkladu sahá až k rabínům a teologům rané patristiky, než u koránu, u něhož muslimové dlouho vůbec nepřipouštěli lidské autorství.

K většímu prolnutí muslimů se západní civilizací podle něj dojde, ať si to lidé budou přát, nebo ne. Proces prolínání světů nezastaví betonové zdi - důležité ovšem je, jak bude vypadat, domnívá se. "Dnes je ještě otevřená celá škála možností. Ovládnou-li mozky Evropanů demagogové typu Okamury, Konvičky a podobných, pak se schyluje k tragické konfrontační variantě," varuje. Otázka podle něj nestojí, zda islám na Západě bude, či ne, nýbrž jaký islám tu bude - a to je dnes ještě možné ovlivnit. "Nejen jedna země, ale celá planeta je naše - ovšem naše společná. Kulturní a náboženská pluralita světa je nezvratný fakt, z rybí polévky ryby už neuděláš. Místo hysterie a paniky se musíme učit s ní a v ní žít," doporučuje.

Bůh je velkorysý a má ohromný smysl pro humor, říká Halík

Při opatrném ohlížení se zpět má katolický kněz, teolog a filozof Tomáš Halík pocit, že mu život nic nedluží. Naopak, říká, že on dluží jemu. Muži, který zakrátko oslaví 70 let, se prý splnila i ta nejpošetilejší přání - ovšem v naprosto jiné podobě a jiné době, než on sám snil. "Bůh je velkorysý a má ohromný smysl pro humor," řekl respektovaný myslitel v rozhovoru s ČTK.

"Pamatuji si své první dětské přání ze zoologické zahrady: chtěl jsem být ledním medvědem. Později, v první třídě, jsem slevil na polárního badatele. Tím jsem se sice nestal, ale v 55 letech jsem se zcela neočekávaně stal účastníkem dobrodružné expedice do Antarktidy," popsal svůj dětský sen. V pubertě prý byl vášnivým husitou - a na přelomu tisíciletí jako katolický kněz a poradce papeže Jana Pavla II. mohl přispět k tomu, že tento papež Jana Husa veřejně ocenil.

Když v roce 1968 navštívil Oxford, litoval, že se narodil za komunistické vlády a studium na takové univerzitě mu bylo odepřeno. Po 33 letech mohl v Oxfordu sám přednášet, v roce 2016 po něm pojmenovali jednu z poslucháren a o rok později mu univerzita udělila čestný doktorát.

"Od své promoční řeči v roce 1972 jsem byl na seznamu nepřátel režimu a nesměl jsem vyjet na Západ, ale stále jsem v noci ve snech cestoval. Po roce 1990 jsem pak opravdu navštívil všechny kontinenty. Až 11 let od tajného svěcení jsem mohl sloužit mši v nepatrném kruhu v nejskromnějších podmínkách: dnes působím v krásném chrámu v srdci Prahy, nabitém mladými lidmi," popisuje další své životní radosti.

Skoro 20 let nesměl Tomáš Halík působit na univerzitě a publikoval jen v samizdatu; dnes jsou jeho knihy přeložené do 18 jazyků. "Ano, od narození v osudovém roce 1948 jsem si 41 let připadal jako zavřený ve špinavé kleci režimu a ty sny jsem si sám vyčítal jako pošetilost. Nedoufal jsem, že se dožiju konce komunismu. Ale když si člověk usilovně něco přeje, co není v rozporu s božími záměry, a má moře trpělivosti, riskuje, že se mu přání jednou v překvapivé podobě vyplní," řekl.

Přesto říká, že by ve svém vyznání hříchů mohl do kolonky "neučinil jsem, co jsem učinit mohl" se zahanbením napsat mnoho věcí. "V hektice života jsem mnohdy odkládal návštěvu starých příbuzných a přátel, až odešli na věčnost. Možná jsem někdy v polemickém zápalu řekl či napsal slova zbytečně zraňující, leckdy jsem měl mlčet, když jsem mluvil, a mluvit, kdy jsem mlčel," uvedl.

Vzpomíná na slova kardinála Ratzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI. "Na otázku, zda je šťastný, odpověděl: 'Jsem srozuměný se svým životem.' Tak bych dnes odpověděl i já," říká autor mnoha knih, který ke svému jubileu připravil svou autobiografii. Nazval ji podle slov Friedricha Nietzscheho: "To že byl život? Nuže, ještě jednou!"

"Zpětně vidím, že všechno, i krize, těžké chvíle, bolestné zkoušky i chyby, které jsem udělal, všechno mělo smysl. Kdybych se nepoučil z chyb, nebyl bych tím, kým jsem a kde jsem. Kdybych nepoznal půst, nevážil bych si jídla, kdybych nezakusil tmu, neocenil bych světlo," řekl Halík.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2019 ČTK

Reklama

23°C

Dnes je pondělí 27. května 2019

Očekáváme v 13:00 23°C

Celá předpověď