Opoziční strany CDU a CSU by neměly dávat ruce pryč od debaty o dalším směřování EU. Právě naopak: je v jejich zájmu, aby s novou vládou SPD, FDP a Zelených spolupracovaly. V komentáři pro deník Handelsblatt doporučuje tento postup Elmar Brok, člen CDU, poradce Mnichovské bezpečnostní konference a člen EP v letech 1980 až 2019.
Koaliční smlouva nové vládní trojkoalice, která vzešla ze zářijových voleb do Spolkového sněmu, vypadá podle legendy Evropského parlamentu a svého času “nejmocnějšího Němce v Bruselu” Elmara Broka optimisticky. Nachází se v mantinelech dlouholeté evropské politiky, již razil Helmut Kohl, stejně jako v souladu směru, jímž se ubírala Angela Merkelová. Námitky, které zní z tábora poražených sesterských partají CDU a CSU, považuje Brok za scestné – třebaže jistým třenicím se oba tábory zcela jistě nevyhnou.
Klíčová věta v dokumentu zní: “Budeme vládou, která definuje německé zájmu ve světle zájmů EU.” Toto prohlášení souzní ostatně se zněním ústavy, která Spolkovou republiku zavazuje, aby sloužila “v podobě jednotné Evropy celosvětovému míru.” Takové spojení německých a evropských zájmů je chytré a zohledňuje situaci, že žádný členský stát nemá v současnosti sílu, aby své záměry protlačoval v současném globalizovaném světě na vlastní pěst. Pokud by tomu tak bylo, sotva by EU jako celek něco zmohla proti supervelmocem kalibru USA, Číny nebo Ruska. Tuto výchozí pozici přesto někteří “experti” v Německu rádi opomíjejí. Je proto třeba, aby nastala změna. “Evropská unie a její vedení v Bruselu nesmí být degradovány na druhořadou záležitost,” zdůrazňuje Elmar Brok.
Míti se na pozoru je stále na místě. “Představitelé německého průmyslu rádi opakovaně tvrdí, že se německé firmy musí postavit bruselskému regulačnímu šílenství. Zapomínají přitom na skutečnost, že to byl unijní vnitřní trh a společná měna euro, které odstranily téměř všechny národní překážky pro vzájemný obchod. Rovněž odmítají vzít na vědomí, že právě obchodní politika EU výrazně napomohla úspěchu německého exportu."
Vůči těmto kritikám stojí koaliční dohoda kabinetu Olafa Scholze v přímém kontrastu. Německo nemůže dle jejího vyznění samo čelit velkých výzvám moderní doby, jako jsou klimatická krize, vnitřní a vnější bezpečnost či hospodářská, obchodní a měnová politika. ”SPD, Zelení a liberálové po právu volají po posílení role EU a zrušení paralyzujícího principu jednohlasného rozhodování v Radě EU ve prospěch hlasování kvalifikovanou většinou,” oceňuje Brok.
Aby bylo tohoto stavu dosaženo, budou zapotřebí jistá vnitrovládní vládní vyjednávání, ovšem pouze dočasně a ve výjimečných případech. Politický průlom se má v duchu představ “semaforové trojkoalice” odehrát formou evropského konventu, v němž zasednou europoslanci spolu s poslanci národních zákonodárných sborů. K tomu účelu chtějí Scholz a spol. daleko více využít možnosti, jež poskytuje Lisabonská smlouva.
Evropa bude silná, když se bude v Radě EU rozhodovat většinově, jako je tomu v záležitostech vnitřního trhu. “V tomto ohledu je nutné přitlačit na tempo,” nabádá Elmar Brok. Nakolik se při tom blíže postoupí k “evropskému federálnímu státu”, který bude decentralizovaný na základě principů subsidiarity a přiměřenosti, to se podle Broka teprve ukáže.
Ze všech těchto důvodů by měla CDU, jež se hlásí k evropským hodnotám, novou administrativu v Berlíně podpořit. “Je to její vlastní politika, jmenovitě strategická suverenita Evropy v celosvětovém kontextu, dosažená silnější vyjednávací schopností. Bylo by neodpustitelné, pokud by se v důležitých oborech, jako jsou energie, zdravotnictví, suroviny a digitální technologie, stala EU závislou a zranitelnou na vlivech, které přicházejí z prostředí mimo ni – a neuměla se s nimi vypořádat”.
V CDU a CSU se šíří obavy, že Zelení budou mít v ministerstvu hospodářství a ochrany klimatu (Robert Habeck) a rezortu zahraničních věcí (Annalena Baerbocková) rozhodující páky k tomu, aby dominovali německé evropské politice. “Jenže to se jim nepovede. Kancléř Olaf Scholz už prohlásil, že zahraniční vztahy musí být prioritou. A slovo bude mít i FDP, konkrétně jejich ministr financí Christian Lindner,” píše Brok s poukazem na témata typu rozpočet EU (do něhož je Spolková republika největším plátcem ze všech). Kabinet už dal ostatně najevo, že nástroj „Next Generation EU , tedy balíček hospodářské obnovy unie na podporu členských států nepříznivě ovlivněných pandemií covid-19, je jen „přechodný a zastropovaný” nástroj.
CDU/CSU frakce ve Spolkovém sněmu by měla koalici nabídnout spolupráci, míní Elmar Brok. V duchu dekád německé tradice, s možností výhrad. Poplašná volání nejsou na místě. “Německo má luxusní rozložení sil. V dolní komoře sedí 85 procent poslanců, kteří jsou považování jak za proevropské, tak za příznivce NATO,” upozorňuje Brok. Především pro CDU je to výzva, aby nově zaměřila na to, co chce – namísto výkřiků, co nechce. A dostála i v opozici svému statutu“evropské strany”, uzavírá rekordman v délce služební doby v Evropském parlamentu a hostující komentátor pro Handelsblatt.
