Bitva na Vyšehradě

Mezi nejdramatičtější momenty v dějinách Prahy patří bezpochyby události spjaté se vzplanutím husitské revoluce. V její první fázi se Praha stala dějištěm střetnutí, jehož výsledek rozhodoval o bytí či nebytí české reformace.

Římský císař a právoplatný dědic svatováclavské koruny Zikmund Lucemburský nehodlal nečinně přihlížet rozmachu hnutí ohrožující nedlouho předtím pracně dosaženou jednotu církve i jeho pozici českého krále. Na říšském sněmu ve Vratislavi dal 17. března 1420 zveřejnit papežskou listinu o vyhlášení křížové výpravy proti kacířským Čechům, jejímž cílem byla především likvidace pražského revolučního ohniska a uvedení Zikmunda na český trůn.

Hrozba vyhlazovacího tažení zmobilizovala jinak mnohdy nejednotné husity k společnému postupu při obraně Prahy. Když se na sklonku června objevil před jejími hradbami Zikmund s třicetitisícovou armádou zahraničních žoldnéřů a spojenců z řad české a moravské šlechty, bylo již město plně přichystáno k obraně. Již dříve ovšem královi spojenci vydali do rukou Zikmundových žoldnéřů Pražský hrad i Vyšehrad, a tak se hlavní město nacházelo v hrozivé situaci.

Jak známo, úplnému obklíčení a následnému vyhladovění Prahy zabránilo vítězství husitů pod vedením Jana Žižky v legendární bitvě na Vítkově 14. července 1420. Otřesení členové intervenční armády, s jejichž placením navíc existovaly nemalé potíže, se krátce poté, co se pod jejich záštitou dal Zikmund 28. července 1420 ve Svatovítské katedrále korunovat českým králem, začali rozcházet domů. První protičeská kruciáta se tak rozpadla, aniž dosáhla svého hlavního cíle.

Poněkud ve stínu těchto všeobecně známých skutečností zůstává, že rozchod křižáků a Zikmundův kvapný odjezd z Pražského hradu neznamenal zdaleka konec boje o hlavní město. Pražský hrad a Vyšehrad byly koneckonců stále v králových rukou a bylo jasné, že tuto do jisté míry kuriózní situaci bude nutné řešit. Pražané pochopitelně nečekali se založenýma rukama. Jelikož větší nebezpečí představoval Vyšehrad, bezprostředně ohrožující Nové Město pražské, které proti němu nebylo opevněno, bylo 15. září 1420 zahájeno jeho pravidelné obléhání.

Posádku několika tisíc vybraných žoldnéřů pod vedením moravského šlechtice Jana Šembery z Boskovic sevřely spojené síly Pražanů a východočeských husitů pod vedením Hynka Krušiny z Lichtenburka. K nim se připojily i posily z Žatce, Loun a Slaného. Zikmund, který mezitím sbíral mezi svými věrnými další vojenské síly, se nejdříve pokusil odlehčit obležené pevnosti klamnými pustošivými výpady na Boleslavsku a Žatecku. Tyto akce však ztroskotaly a před posádkou Vyšehradu se rychle začínala rýsovat nutnost kapitulovat pro nedostatek potravin a pitné vody.

Tomu se Zikmund chystal zabránit zásobováním hradu po lodích z Berouna, nicméně ani to se nezdařilo. Husité totiž říční břeh pod Vyšehradem zatarasili do dna řeky zapuštěnými okovanými kůly s řetězy a navíc vystavěli dvě opevnění na Kapitulním ostrově (Císařská louka). Tak bylo totální obklíčení Vyšehradu dokončeno. Zikmundovi zbývalo už jen přímé vojenské střetnutí.

Mezitím posádka Vyšehradu, vědoma si obtížnosti své pozice, zahájila vyjednávání s obléhateli. Velitel Jan Šembera se nakonec uvolil kapitulovat za slib volného odchodu v případě, že hrad nebude do osmé hodiny ranní 1. listopadu 1420 Zikmundem zásoben či osvobozen. Královské vojsko, složené převážně z uherských žoldnéřů a oddílů moravské šlechty, se však již blížilo ku Praze. V předvečer útoku 31. října 1420 stanula Zikmundova armáda u Nového hradu u Kunratic a ještě v noci byli vysláni poslové nařizující posádce Pražského hradu, aby příští den ráno nenadálým útokem na pozice husitů na Malé Straně donutila Pražany k boji na dvou frontách. Celý plán však utržil vážnou ránu ještě dříve než se vůbec začal realizovat. Pražané totiž zajali posla s písemnými rozkazy, a měli tak možnost dobře se připravit.

Když ráno 1. listopadu 1420 přitáhl Zikmund před Prahu, bylo již po osmé hodině, a přestože obléhanému Vyšehradu nyní kynula možnost vysvobození, jeho posádka se po zvážení situace rozhodla čestně dodržet sjednané podmínky a do boje se nezapojit. I za tohoto stavu věcí se Zikmund navzdory radám moravských pánů rozhodl plnou silou udeřit. Krvavá řež se rozvinula na pankrácké pláni. Uherské a německé oddíly zde byly zastaveny prudkou střelbou a obráceny k ústupu. Moravané oproti tomu celkem úspěšně postupovali do boku husitů. Jejich naděje však zmařil příchod dalších husitských houfců uvolněných od obléhání Vyšehradu poté, co bylo definitivně jasné, že jeho posádka dodrží úmluvu a do boje nezasáhne. Vítězství husitských sil a definitivní porážka Zikmundova úsilí o dobytí Prahy tím bylo zpečetěno.

Vyšehradská posádka po bitvě předala podle úmluvy hrad Pražanům, kteří zbořili jeho hradby proti městu a celý jej zpustošili, aby se již pro ně nemohl stát nebezpečím. Tuto práci provedli s takovou důkladností, že území zůstalo pusté až do 2. pol. 15. stol., kdy bylo teprve rozparcelováno a postupně osídleno městským obyvatelstvem.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2021 ČTK

Reklama

7°C

Dnes je neděle 7. března 2021

Očekáváme v 9:00 2°C

Celá předpověď