Letošní rok už byl o tom, že máme větší zkušenost. Víme, že jsou věci, které má smysl dělat společně napříč Evropou. To se odrazilo v rychlosti reakce, zdůrazňuje místopředsedkyně EP.
Jak hodnotíte obecně postup EU a EP v boji proti pandemii covid-19 ve druhém roce jeho trvání a v porovnání s rokem 2020?
Rok 2020 byl šokem, nikdo nebyl na tu novou situaci připravený, jak členské státy, tak evropské instituce. U nich jsme zpočátku viděli, že ta reakce byla pomalá, že Evropská komise nevěděla, jak reagovat a co dělat. Viděli jsme zavírání hranic v Evropě, lockdowny. Ten letošní rok už byl o tom, že máme větší zkušenost. Víme, že jsou věci, které má smysl dělat společně napříč Evropou. To se odrazilo v rychlosti reakce, ať už je to očkování, společný přístup k nakupováním vakcín. Či rychlé schválení covid pasu, jenž umožnil osobní i pracovní cestování a vůbec svobodnějším pohyb. Začaly se rychle uvolňovat finanční prostředky, aby se státy postavily znovu na nohy. Česko už dostalo 23 miliardy korun na Národní plán obnovy, má dostat až 172 miliardy. Je velmi důležité, že dostáváme peníze, aby se ekonomika mohla začít zotavovat.
Co se mělo/mohlo udělat jinak?
V roce 2020 bylo těch přešlapů víc. Můžeme se bavit, zda je to tím, že o zdravotnickém politice rozhodují členské státy, ne evropském instituce. Nyní se ukazuje, že je tady silná politická vůle dělat spolu více věcí v oblasti zdravotnictví. Ať už je to více finančních prostředků do výzkumu a vývoje, aby byla Evropa více nezávislá na dovozu léčiv ze třetích zemí: to je problém, který musíme akutně řešit. Lépe tedy šlo dělat více věcí společně tam, kde to dává smysl. Obecně chybí rychlost, třeba při schvalování vakcín jsme byli v EU teprve v procesu, zatímco v Británii už se očkovalo. To se lidem těžko vysvětluje, to by si měly vzít evropské instituce více k srdci.
Další nahrané odpovědi místopředsedkyně EP Dity Charanzové sledujte ZDE:
Váš nejsilnější zážitek, ať už pracovní nebo osobní, z průběhu druhého pandemického roku?
Mně asi nejvíce imponuje ta solidarita mezi lidmi. A cítím obrovský respekt a nutnost velkého poděkování všem těm, kdo jsou v první linii. Ať už jsou to lékaři, zdravotníci, armáda, policisté či sociální pracovníci, kteří už druhým rokem nasazují své životy. Ti jsou pro mě skuteční hrdinové dnešní doby.
