V Evropě se recykluje skoro třetina plastového odpadu. Jak nakládají obyvatelé EU s plasty a proč se jich nedaří recyklovat víc a jaké jsou další možnosti? Zjistěte to v této infografice.
Produkce plastů dramaticky vzrůstá už několik desetiletí: z 1,5 milionu tun v roce 1950 až na 359 milionů tun v roce 2018. Čím více se vyrábí plastů, tím více stoupá i množství plastového odpadu. Po prudkém poklesu výroby v první polovině roku 2020 v důsledku pandemie koronaviru výroba ve druhé polovině roku opět stoupla. Evropská unie proto zavádí opatření k omezení plastového odpadu.
Co se děje s plastovým odpadem?
V Evropě je nejpoužívanějším způsobem odstraňování plastového odpadu jeho další energetické využití, na druhém místě je recyklace. Asi čtvrtina veškerého vzniklého plastového odpadu se ukládá na skládky.
Polovina z plastů určených k recyklaci je vyvezena mimo země EU. Děje se tak zejména kvůli nedostatečné kapacitě, technologickým a finančním omezením pro zpracování odpadu v Evropě. Velká část byla ještě donedávna vyvážena do Číny, ta ale nedávno omezila dovoz plastového odpadu, což pravděpodobně dále sníží vývoz EU. S tím se pojí riziko zvýšeného spalování a skládkování plastového odpadu v Evropě. Mezitím se EU snaží najít oběhové a ekologické způsoby nakládání s plastovým odpadem.
Nízký podíl recyklace plastů v EU ve svém důsledku poškozuje nejen životní prostředí, ale znamená také ekonomické ztráty. Podle odhadů plastový obal po krátkém jednorázovém použití ztratí téměř veškerou svou hodnotu.
Vědci odhadují, že v roce 2019 napumpovala celosvětová výroba a spalování plastů více než 850 milionů tun skleníkových plynů do atmosféry. Do roku 2050 by tyto emise mohly vzrůst na 2,8 miliardy tun. Právě díky recyklaci má toto číslo klesnout.
Problémy a omezení recyklace
Mezi hlavní překážky recyklace plastů patří v porovnání s výrobou nových kusů kvalita a cena recyklovaných produktů.Výrobci plastů požadují velké množství recyklovaného materiálu zpracovaného podle přísně kontrolovaných specifikací, a to samozřejmě za konkurenceschopnou cenu.
Komerční výhodou plastů je fakt, že mohou být přizpůsobeny různým potřebám výrobců a prodejců. Právě to je ale nevýhoda při recyklaci, jelikož existuje obrovské množství různých druhů plastů. Důsledkem toho poptávka po recyklovaném materiálu v Evropě rapidně roste – i když v roce 2018 představovala pouze kolem šesti procent celkové poptávky po plastech.
Jaké plány má EU na to, aby do roku 2050 dosáhla oběhového hospodářství, včetně redukce plastů?
Jak zvýšit podíl recyklace
V květnu 2018 předložila Evropská komise návrh řešení problému plastového odpadu v oceánech a mořích. Zahrnuje zákaz EU vyrábět 10 plastových produktů na jedno použití, které se nejčastěji objevují na evropských plážích. V platnost vstupuje od 3. července 2021.
Podle Zelené dohody pro Evropu by mělo být 55 procent odpadu z plastových obalů do roku 2030 recyklováno. To by znamenalo nejen opatření při návrhu a výrobě, která by umožnila plasty lépe recyklovat, ale podle poslanců by takový závazek také stimuloval trh s recyklovanými produkty.
Mezi navrhovaná opatření patří:
- Vytvoření standardů kvality pro sekundární plasty
- Podpora certifikací pro zvýšení důvěry průmyslu i spotřebitelů
- Zavedení povinnosti pro použití určitého množství recyklovaného materiálu v nových plastových výrobcích
- Motivace pro členské státy, aby snížily DPH na recyklované produkty
Současně Evropský parlament prosazuje snižování plastového odpadu prostřednictvím omezením tenkých plastových tašek v EU od roku 2015. Zároveň Parlament vyzval Komisi, aby připravila opatření pro redukci mikroplastů.
