Rozpočet národní účasti na EXPO 2020 v Dubaji jsem navrhl v rozpětí 260 až 310 milionů korun s tím, že 160 uvolní státní kasa, 70 milionů představuje úspora po EXPO v Šanghaji a v Miláně a nejméně 30 milionů vyděláme vlastní činností, říká generální komisař české účasti Jiří František Potužník. Citát: Spojené arabské emiráty jsou nepochybně dynamický, obchodně zajímavý region. Nicméně uspořádat EXPO výstavu není jednoduché ani pro zemi, která s tím už má zkušenost, natož pro zemi, která to dělá poprvé.
Výstava v Dubaji, soudě podle dostupných vizualizací, rozhodně nebude zadarmo. Kdo vlastně platí českou národní účast? Doba, kdy všechno hradil stát, skončila v roce 2010 Šanghaji, je to tak?
Už od EXPO 2015 v Miláně se snažím prosazovat model sdílených veřejných a soukromých investic a také to, aby se stát nestal nabyvatelem něčeho, s čím si posléze neumí poradit.
V první řadě se to týká pavilonu, který sice necháme postavit původní, ale zaplatíme jen nájem na dobu Světové výstavy, čímž výrazně ušetříme a navíc nebudeme muset řešit, co se stavbou bude po ní. A stejně tak se snažíme, aby své majitele a garanty příštího osudu měly i jednotlivé exponáty – jinými slovy si je rovněž jen půjčíme od investorů, kteří jsou ochotní respektovat naše zadání a podpořit inovativní a uměleckou hodnotu národní účasti na EXPO.
Zkušenosti z výstav v Šanghaji i před ní dle mého soudu bohužel ukázaly, že stát je špatný hospodář a správce. Do dneška složitě vypořádáváme smlouvy z EXPO 2005 v Aichi, kde zůstala část expozice, jejímž majitelem byl stát, ale nijak se nezajímal, co s ní bude. A protože má moje kancelář stejné IČO jako ti, co tam věci zanechali, musím se tím zabývat – i když je to práce navíc a s účastí na EXPO v Dubaji vůbec nesouvisí.
Jaká je tedy struktura rozpočtu?
Rozpočet, který jsem ve veřejné soutěži na koncepci národní účasti na EXPO 2020 navrhl v intervalu od 260 do 310 milionů korun, počítá s tím, že 160 milionů uvolní státní kasa, 70 milionů představuje úspora po EXPO v Šanghaji a v Miláně a nejméně 30 milionů vyděláme vlastní činností, tedy především pronájmem části výstavního prostoru a prodejem marketingových a reklamních služeb. V Miláně jsme ke schválenému příspěvku ze státního rozpočtu ve výši 130 milionů dokázali ze třetích zdrojů získat přímé investice či bezplatné dodávky v hodnotě dalších 100 milionů korun, ale to se nám ve vzdálenější Dubaji podaří sotva – rok před zahájením EXPO máme uzavřené smlouvy na investice partnerů za zhruba 40 milionů a situace je ve srovnání s Itálií složitější.
Proč, v čem?
Spojené arabské emiráty jsou nepochybně dynamický, obchodně zajímavý region. Nicméně uspořádat EXPO výstavu není jednoduché ani pro zemi, která s tím už má zkušenost, natož pro zemi, která to dělá poprvé. Dubaj si přizvala ze zahraničí na pomoci lidi, kteří už působili na Světové výstavě v roce 2015, ale ta pro rok 2020 roste v podmínkách země, která funguje na základě jiných politických, společenských a ideologických pravidel. Je to první EXPO v muslimské zemi, což se promítá do obchodních zvyklostí a jednání, stejně jako například do kuchyně a pití alkoholu – třeba Plzeňský Prazdroj bude možné pít pouze v pavilonu, před ním už ne.
Navíc se na evropské či západní poměry mění překvapivě a výrazněji i ceny. Před dvěma lety stál metr čtvereční pavilonu se standardní ocelovou konstrukcí 1400 dolarů, dnes už jsou to 4000. Ceny bytů a domů v Dubaji klesají, ceny práce a materiálů stoupají. Chování trhu je poměrně nevyzpytatelné, což si řada našich partnerů uvědomila až během příprav. Jiné odradil růst DPH.
Jak výrazný?
Před třemi lety byla ve Spojených arabských emirátech DPH nulová, což bylo velmi atraktivní. Jenže pak přišla tříprocentní sazba, která už pár zájemců o dubajský trh odradila, a současná pětiprocentní zástup uchazečů přede dveřmi národní expozice probrala ještě víc. Navíc se objevují zvěsti o zavedení daně ze mzdy, takže řada partnerů, kteří plánovali, že v Dubaji zůstanou se svými lidmi i po EXPO aktivní, žádá o časový odklad a přehodnocuje svou dosavadní investiční politiku. Na druhou stranu tento vývoj odrazuje především ty firmy, jejichž činnost stojí na předprodávání zboží a služeb a žijí jen z rozdílu kupní a prodejní ceny. Naopak firmy, jejichž činnost má vyšší přidanou hodnotu, například v tom, že něco samy vyrábějí s využitím inovativních postupů, nebo mají specifické know-how nabízených služeb, mění svou dvoutýdenní účast v rotační expozici na trvalou prezentaci v národním pavilonu.
Jak reagují ostatní účastnické země?
Některé už musely slevit a zmenšit pavilony proti původním představám, jiné budou žádat o navýšení rozpočtu od státu, další omezují počet a velikost doprovodných kulturních programů. Ale pořád jsme na cestě a věci se vyvíjejí. Myslím, že účast nikdo nezruší. A když, tak jen dvě, tři země ...
O čem přemýšlíte vy?
Může se stát několik věcí. Pokud organizátoři zatíží účastnické státy dalšími významnými náklady, jako je ještě vyšší daňová povinnost, nebo jiní formy poplatků, asi nebude jiná možnost, než naše ambice omezit, nebo žádat stát o dorovnání nepředvídatelných rozdílů. Ale teď o tom neuvažuji, spíše rozmýšlím, jakou část vydělaných peněz ponechám na mandatorní výdaje a kolik jich uvolním na doprovodné akce, jako je například náš národní den na EXPO (21. března 2021, pozn. red.). O této proporci chci mít jasno do konce tohoto roku. Snad se situace nezhorší natolik, že by národní den nebyl vůbec, nebo byl jen velmi symbolický.
Můžeme zesílit úsilí o doobchodování EXPO? Jak tyto prostředky získáváte?
Zvýšit úsilí už příliš nejde; za dva roky jsme v šesti lidech odprezentovali možnosti účasti na EXPO 2020 bez nadsázky mnohosetkrát – na veřejných akcích jako je Mezinárodní strojírenský veletrh, na setkáních různých oborových asociací typu ATOK, na jednáních iniciovaných jednotlivými společnostmi ...
S ohledem na veřejnou povahu mé kanceláře a pravidla rovných příležitostí nemůžeme oslovit přímo jednu firmu s tím, že neoslovíme jejího konkurenta, takže nabízíme své služby buď všem prostřednictvím médií, resortů, regionů a asociací, nebo individuálně na vyžádání podle pravidla „first came, first served“.
Navíc prostor v pavilonu není nekonečný – rok před EXPO je obsazen z 90 procent a nechci zahltit zbytek místa jako vetešnictví jen proto, že nám někdo nabídne vysoký nájem. Kromě rozpočtu je pro mne závazná i schválená koncepce národní expozice a ta stojí na vědě, inovacích a umění.
Když budu firma, která se o účast v Dubaji zajímá, co mi jako kancelář nabídnete?
V první řadě výstavní prostor, který si můžete pronajmout: buď na půl roku pro stálý exponát, nebo na dva týdny v rotační expozici, která má 100 m2, ale zavazuje vás danými tématy – od robota po design. Třetí možností jsou marketingové služby: přicházejí partneři, kteří sami nic konkrétního vystavovat nechtějí a investují do nějakého doprovodného programu, objednají si jednání v pavilonu se službami pro své hosty, nebo získávají prostor v partnerských médiích. V našem případě jde o veřejnoprávní sdělovací prostředky a nejznámější internetový portál.
Brány EXPO v Dubaji se otevřou 20. října 2020, tedy za rok. Co je nutné do té doby ještě stihnout?
Postavit pavilon, nainstalovat expozici a připravit doprovodné programy, pak už jen rozmístit hostesky, otevřít dveře a narazit pivo. Zdá se to málo, že?
Nicméně zkušenost z Milána říká, že během výstavy se už nestihne nic zasadit, možná jen něco sklidit. Takže se snažíme, aby se o nás a naší expozici mluvilo už s předstihem. Z tohoto důvodu jsme spustili v létě v poušti Sweihan mobilní S.A.W.E.R., chceme být opět jednou z prvních zemí, která postaví pavilon v Dubaji, iniciujeme univerzitní a vědeckou spolupráci v Abú Zabí.
Co to znamená konkrétně?
Mobilní – kontejnerový S.A.W.E.R. – čeká několikaměsíční zkušební provoz na velbloudí farmě, pak ho chceme dopravit na ještě nehostinnější místo než je poušť Sweihan a zjistit, jak funguje i v úplně suchém prostředí. A počátkem roku 2020 začneme instalovat velký S.A.W.E.R. s pětinásobnou kapacitou, tedy s výrobou vice než pěti set litrů vody ze vzduchu denně, do pavilonu na výstavišti.
V únoru bychom chtěli nastartovat i jednu z prvních akcí v Abú Zabí, a sice ve spolupráci s okruhem F1 Yas Marina Circuit přesadit do emirátů fantastický projekt Formula Student – v srpnu přijelo na autodrom do Mostu 52 závodníků, z toho šest monopostů z českých univerzit – a všechny skvělé ... dvě z formulí bychom proto chtěli představit v emirátech ještě před EXPO ... a v jeho průběhu, tedy v únoru 2021, uspořádat větší mezinárodní akci, inspirovanou tou mosteckou.
Dále bychom chtěli dotáhnout k uspokojivému výsledku spolupráci mezi Univerzitou Karlovou a Khalifa University v medicínské a farmaceutické oblasti, nebo společný projekt Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd a Space Agency v Abú Zabí, která má v plánu kromě startu prvního kosmonauta SAE do vesmíru i projekt na sledování a dohledávání meteoritů. V čemž jsme opravdu nejlepší na světě a patrně i ve vesmíru...
To vše chceme stihnout ještě před EXPO, abychom Českou republiku zviditelnili s předstihem.
Jak velký tým na tom pracuje?
Dohromady šest lidí. A není to sinekura. Nejen proto, že často musíme komunikovat na odborné úrovni, což znamená neustálé konzultace s našimi vědci, ale i proto, že musíme překonávat kulturní rozdíly, včetně toho, že veškeré dohody jsou v arabském světě spíše deklarací dobré vůle, než smluvním závazkem. Ale dnes jsme v přímém kontaktu s tamními institucemi, které nám dávají naději. Pokud se nám podaří realizovat některé projekty i mimo ploty a termín výstaviště, bude to mít pro úspěch naší účasti na EXPO ve Spojených arabských emirátech zásadní význam.
Jak chápou přítomnost na EXPO v Dubaji ostatní země?
Berou se očividně vážně. Za vše mluví rozpočty. My patříme s rozpočtem kolem tří set milionů korun mezi ty šetrnější státy, jiné země investují miliardy – pochopitelně Saudská Arábie, ale i mnohé další. Celkem jich má být na 190, tedy téměř všechny země světa.
A co si od světové výstavy slibují Emiráty, konkrétně Dubaj?
Myslím, že hlavní ambicí je ukázat se světu nejenom jako metropole, kterou prolétávají dobře obsluhovaná letadla, kde se dá kdykoli dobře nakoupit, v zimě vykoupat a kde stojí nejvyšší mrakodrap a nejdražší hotel na Zemi, ale kde může zakořenit i jistý genius loci, který nabízí něco trvalejšího, než kulisy ropné epizody dějin. Dubaj zjevně hledá cesty, jak zůstat životaschopná i po ní.
Pro EXPO byla postavena nová linka metra, nové části dálnic. Plánuje se další využití této části pouště, kde po výstavě zůstane jen centrální objekt výstaviště, hlavní tematické pavilony a pavilon SAE. My všichni ostatní účastníci jsme vázáni smlouvou o získání pozemku v tom smyslu, že ho vrátíme v původní kondici, včetně někdejšího podloží. Co na téměř pěti kilometrech čtverečních po EXPO vyroste, není ještě jasné.
