Ve stopách „Zlaté Marie” z rakouských Alp

foto Na archivním snímku z roku 1999 je Annemarie Moserová-Pröllová s další lyžařskou legendou Toni Sailerem poté, co byli vyhlášeni rakouskými sportovci století

Rakouské lyžařské středisko Kleinarl ve spolkové zemi Solnohradsku se může pyšnit rodačkou, kterou mu závidí celý svět. Narodila se v něm, závodila za něj a stále v něm žije někdejší rekordmanka sjezdařských tratí Annemarie Moserová-Pröllová.

Fotogalerie

Jestliže vás někdo v Rakousku pozdraví jako první větou „Grüß Gott” (Pozdrav Pánbůh), sluší se opáčit stejným úslovím. Platí to bez ohledu na prostředí, v obchodě stejně jako na sjezdovce. Například na té v Kleinarlu.

S tím rozdílem, že je někdy sporné, kdo má koho pozdravit jako první. Jenže: tušili byste, že ona štíhlá dáma v relativně obyčejném sjezdařském oblečení, s bílou přilbou a brýlemi na nose, která se k vám vstřícně hrne, je rakouská top lyžařka uplynulého století, „Zlatá Marie”, legendární závodnice a místní rodačka Annemarie Moserová-Pröllová?

Upřímně řečeno, s ohledem na to, že setkání s ní bylo na programu, se to tušit dalo. Ale stejně, vidět takovou osobnost zblízka, na jejím domovském svahu a takto „civilně”, je zvláštní pocit…

S lyžemi ve vínku

Annemarie, vítězka 62 závodů série Světového poháru, šestinásobná výherkyně celkového World Cupu, držitelka 10 malých křišťálových glóbů ve sjezdu a obřím slalomu, majitelka olympijského sjezdového zlata z roku 1980 z Lake Placid a aktuálně členka elitní desítky nejlepších lyžařů historie podle britského deníku The Time, vidí svůj příběh zcela prozaicky.

„U nás v Kleinarlu to fungovalo tak, že jsme se jako děti dali dohromady a vždy po škole šli na svahy. Ne k hotovému, naopak. Museli jsme si trati sami upravit, byli jsme vlastně pořád na kopci. Podporovali nás v tom dva spolužáci a bratři, Stefan a Christian. Spolu s nimi jsme založili v roce 1966 lyžařský klub a začali jezdit místní přebory,” vzpomíná bývalá závodnice.

Lyže byly podle ní logickou volbou, žádné jiné sportovní vyžití nebylo k mání. „Neexistovaly programy jako třeba jako v Německu, kde chodily děti odmalička do sportovních škol a vybíraly si disciplínu,” srovnává.

Zlatá olympijská tečka

Ve své kariéře, kterou přerušila kvůli těžce nemocnému otci – byť s vědomím, že oželí olympiádu v domácím Innsbrucku – na celou sezónu 1976, si slavná žena nejvíce cení svého prvního vítězství v celkovém Světovém poháru. „Byla jsem velmi mladá, byla to sezóna 1970/71, bylo mi sedmnáct…,” kroutí hlavou. Za korunu všeho považuje zlato ze sjezdu v Lake Placid, které jí usnadnilo rozhodnutí, zda pokračovat, či skončit.

„Moje oblíbená disciplína byl vždy slalom, třebaže jsem v něm měla nejméně úspěchů,” tvrdí Annemarie. Statistiky nelžou: malý globus za nejkratší oblouky nikdy nezískala, slalomové závody vyhrála pouze tři. Stejně jako kombinaci slalomu se sjezdem.

„Jistě, ve sjezdu a obřím slalomu se mi dařilo o dost více, ale slalom zůstal mojí srdeční záležitostí,” dodává šampiónka, jejíž celkový počet výher překonala až v lednu 2015 Američanka Lindsey Vonnová.

Šest vítězství v celkovém hodnocení SP, kterých dosáhla Annemarie v letech 1971 až 1975 a v roce 1979, představuje naopak rekord, který čeká na překonání dodnes.

Cukrářka a podnikatelka

V roce 1974, ještě coby reprezentantka, se vdala za Herberta Mosera. V roce 1982, dva roky po ukončení závodění, se narodila dcera Marion. Její matka posléze odstartovala kariéru číslo 2: pustila se do gastronomie. Stala se majitelkou a provozní ve „Weltcup-Café Annemarie” v Kleinarlu. V interiéru vystavila své početné trofeje a vrhla se do pečení.

„V dobách největší slávy k nám jezdily autobusové zájezdy, které se střídaly po půlhodině. Sladkosti jsme pekly s dcerou samy, kromě nás dvou to s námi táhl šestičlenný personál. Někteří z týmu dělali, kvůli velkému zájmu, v podniku po večerech barmany. Bylo to úžasné, ale hodně vyčerpávající,” líčí žena v krátkém sportovním sestřihu.

Pracovní zástěru pověsila na hřebík v roce 2008, osm měsíců po smrti manžela. Dcera kavárnu vést nechtěla, novým majitelem se stal jeden z lokálních podnikatelů. Na vývěsním štítu je nápis „Café-Restaurant Olympia”. Poháry a medaile uvnitř zůstaly…

Jsem volná

Šestašedesátiletá Annemarie Moserová-Pröllová žije v současnosti hlavně pro rodinu, první vnouče přišlo na svět před 16 lety, „Hraji tenis, chodím ráda na túry, příležitostně se účastním mysliveckých honů,” vypočítává.

Aktuální lyžařský sport, výkonností, tokem peněz a tlakem na závodníky na hony vzdálený její éře, sleduje pořád. „Ovšem pouze u obrazovky, a to si vybírám tradiční závody, jako jsou Kitzbühl nebo Wengen,” připouští.

Kontakty stále udržuje s kolegyněmi z rakouského týmu („Scházíme se hlavně při kulatinách”) a se Švýcarkou Marií-Theres Nadigovou („To byla má velká soupeřka”).

Lyžím zůstala v soukromí věrná, ráda jezdí za pěkného počasí. „Špatných dnů, kdy jsme museli závodit, aniž bychom si to přály, bylo dost,” vysvětluje.

K trénování se přemluvit nenechala. „Na takovou nabídku můžete kývnout, a pak není cesty zpátky. Já jsem volná,” zdůrazňuje.

Na dotaz, zda si ji někdo může „pronajmout”, se smíchem přikyvuje. „Ano, třeba vy!”.

Ze svahu sjíždí, jako vždy, v čele skupiny. Elegantně a rychle. „Přijeďte zase,” loučí se a nasedá do auta.

Den strávený lyžováním a povídáním se „Zlatou Marií”, který připravil pro skupinu novinářů cestovatelský portál www.kamkam.eu, v tu chvíli končí. Vzpomínky a fotografie zůstávají.

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2020 ČTK

6°C

Dnes je středa 1. dubna 2020

Očekáváme v 21:00 0°C

Celá předpověď