Český energetický kocourkov – musí se rychle něco změnit, jinak si zničíme český průmysl

foto

Ze soběstačného výrobce elektřiny jejím dovozcem. Takový osud České republice podle aktuálních podmínek energetické koncepce Ministerstva průmyslu a obchodu předvídá provozovatel tuzemské přenosové soustavy ČEPS. Navíc by se měl náš nedostatek elektřiny stále prohlubovat až na jedenadvacet terawatthodin v roce 2040, což by byla třetina celkové průměrné roční spotřeby.

Po Itálii (padesát dva terawatthodin) a Maďarsku (třicet dva terawatthodin) se tak společně se Španělskem staneme třetím největším dovozcem elektřiny v Evropské Unii. Pro Českou republiku z tohoto nastavení vyplývají nemalá bezpečností a ekonomická rizika. Jako unijní stát musíme přijmout pravidla Green Dealu a snižovat uhlíkovou stopu. Současným nastavením si však svou energetickou pozici výrazně zhoršujeme.

Na tuto zásadní skutečnost, likvidační pro český průmysl, upozornil Národní průmyslový summit 2022, který se konal 10. června v Betlémské kapli. Slavnostní síň, v níž řada ředitelů průmyslových firem kdysi zakončovala své vysokoškolské studium, překypovala vážnými obavami o osud českých průmyslových firem, a tedy celého hospodářství.

„Nikdy nebyla situace tak vážná. Nejen, že nám vláda neumí zajistit dostatek plynu, ale dokonce bychom měli i v příštích letech dovážet elektřinu. Umíte si představit, co to udělá s cenami? Vždyť nás to zlikviduje. Už teď má většina z nás existenční problémy,“ rozčiloval se majitel Brano Group a.s., Pavel Juříček.

Filip Dvořák, člen představenstva a předseda Sekce hospodářské politiky Hospodářské komory ČR říká: "Naprosto mě šokovalo, jak závažná jsou ta sdělení a jak je to všem jedno. Pouze se předkládají separátní data bez jejich logického propojení a hledání řešení. Informace jsme měli k dispozici, ale neuměli jsme je vyhodnocovat včas. Odosobněná a alibistická politika nás zavedla do energetické temnoty."

Co všechno v současné době nefunguje a musí se změnit, aby naše pozice za deset let nebyla tak zranitelná a odkázaná na dovoz elektřiny? Investice do obnovitelných zdrojů se v minulých letech úspěšně ignorovaly, což se nám teď vrací jako bumerang. Chybí zejména infrastruktura a možnosti, jak zelenou energii dostat do přenosové soustavy – a také jak ji uskladnit.

Přechodné období a postupnou odstávku uhelných zdrojů, které se zatím podílí na výrobě elektřiny ve čtyřicetiprocentní míře, jsme postavili na zemním plynu. To by nebylo tak omezující, kdybychom v minulých letech neudělali vše pro naši absolutní závislost na ruských zdrojích.

Těžíme také o dvě třetiny více uhlí, než je pro českou spotřebu třeba. Zbytečně tím snižujeme čistotu našeho energetického mixu, za což draze platíme emisními povolenkami, a připravujeme se o strategické zásoby, které se nám zejména v kontextu současné války mohou v budoucnu hodit.

Podle vládní koncepce na ozelenění našeho energetického mixu postupně odstavíme současné výrobní zdroje elektřiny, aniž je v dostatečné míře nahradíme jinými. Výsledek, který vidíme na přiložených grafech ze zdrojů ČEPS, je přinejmenším nepříznivý.

"Naplánovali jsme si odstavování fungujících zdrojů elektřiny, aniž bychom měli zajištěnu jejich náhradu. Já chci vědět, že místo odstavované elektrárny se do sítě připojí zdroj, který bude mít stejnou výkonnost a spolehlivost a chci zatím vidět konkrétního člověka, který se pod to podepíše. A chci vidět, že ten nový zdroj poběží alespoň rok spolehlivě dříve, než se ten starý zdroj vypojí," říká Dvořák.

Koncepce navíc sází na dočasně silnou roli zemního plynu a nijak nepočítá s jeho výpadkem, který by situaci ještě zhoršil. Ostatní státy jsou na Green Deal připraveny mnohem lépe: Francie sází na jádro, a tím si po celou dobu drží silnou pozici čistého exportéra.

Další země jako Německo a Benelux intenzivně vyvíjí obnovitelné zdroje. Jejich úsilí se jim vyplatí v čase. Po odstávce nezelených zdrojů budou muset sice na čas elektřinu dovážet, ale za pár let budou mít díky dostatečným investicím a rozvoji obnovitelných zdrojů elektřiny opět dostatek, dokonce na vývoz.

„Pro nastavení optimálního energetického mixu je nezbytné brát v potaz specifika české ekonomiky, zejména její vysokou energetickou náročnost, a ne zcela vhodné podmínky pro obnovitelné zdroje energie," komentuje možnosti hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

Domnívá se proto, že je nezbytné využít v rozumné míře jádro a nastavit splnitelné plány odstavování uhelných zdrojů. „Klíčové je podporovat takovou transformaci energetického mixu, která nebude mít negativní dopad na výkonnost a konkurenceschopnost ekonomiky a na kvalitu života lidí,“ uzavírá.

Zanedbání obnovitelných zdrojů

Podíl obnovitelných zdrojů se za posledních deset let zdvojnásobil a tvoří přibližně třináct procent našich celkových zdrojů energie. Oproti sousednímu Německu, kde instalovaný výkon obnovitelných zdrojů představuje šedesát pět procent, jsme tedy značně pozadu.

V praxi však firmy čelí složitým podmínkám, která jim zavádění obnovitelných zdrojů komplikují. Přehlednější komunikace, lepší právní rámec a zjednodušení administrativy ze strany státu by proces ozelenění průmyslu usnadnily.

Zatímco legislativu lze upravit poměrně rychle, s infrastrukturou už to tak jednoduché není. Přitom ji máme zcela nedostatečnou. Vladimír Mařík z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky na ČVUT zdůrazňuje především nutnost vybudovat odpovídající infrastrukturu, včetně té informatické.

„Ono není problém osadit střechy solárními panely a vyrobit poměrně vysoké množství energie. Problém je, že ji zatím nemáme jak dostat do přenosové soustavy, ale zejména jak ji v kombinaci například s bateriovými úložišti optimálně využít," vysvětluje Mařík.

„Malá i velká zařízení spolu musí rychle a efektivně komunikovat a dojednávat optimum. Potřebují k tomu samostatnou internetovou síť, energetický internet. Ten jsme ještě ani nezačali budovat,“ připomíná.

Chybí možnosti, jak zelenou energii efektivně spotřebovávat – nejlépe v čase a místě, kde zrovna vzniká, tedy například na střeše průmyslového podniku, nikoli bonitní orné půdě.

Také není vyřešeno, jak dostat do přenosové soustavy jenom to množství, které je potřeba, a nikoli nežádané přebytky. Ty u nás vznikají obvykle v létě o víkendu, kdy má řada obyvatel a podniků volno.

Budoucnost je v jádru

Český průmysl vidí jasnou budoucnost v jádru. Inspiraci vidí mimo jiné i v zahraničí. Francouzský prezident Emmanuel Macron šel do voleb s tím, že u Evropské komise prosadí, aby za čistý zdroj považovala jadernou energii. Země, která na tento zdroj sází, by si podle své energetické koncepce měla držet pozici vývozce i v příštích letech.

U nás se jádro podílí na výrobě elektřiny pouze z jedné třetiny celkové roční spotřeby. Jaderné energie je levná – kolem pětadvaceti haléřů na kilowatthodinu – a stálá. Proto má velkou podporu v průmyslu a obchodě.

Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák míní, že tuzemská role jádra se kvůli současné válce potvrdila. S tím souhlasí i Oldřich Paclík, místopředseda Svazu strojírenské technologie. „V našich podmínkách je základem jaderná energetika doplněná obnovitelnými zdroji, které má smysl v našich podmínkách budovat. Jako kritická rezerva jsou zde zbylé zásoby uhlí a dalších nerostných surovin.“

Filip Dvořák se na věc dívá čistě ekonomicky a zdůrazňuje, že jádro je jako zdroj energie 6x efektivnější než FVE. „Instalovaný výkon jádra je přitom pouze 4300 MW a FVE 2200 MW. Výrazně vyšší investice do jaderné energetiky jsou pro budoucnost České republiky nutností. Ukažte mi dobrého manažera, který bude dobrovolně činit neekonomická rozhodnutí.“

S tím nesouhlasí Josef Kotrba, partner v oddělení energetického poradenství, Deloitte Česká republika: „Velké firmy stále více přijímají závazky ohledně uhlíkové neutrality a budou zelenou energii poptávat i tehdy, když bude dražší než tržní cena silové energie.“

Zbytečně vysoká těžba uhlí v současnosti

V současné době vyrábíme elektřiny nadbytek - zejména z uhelných zdrojů – který vyvážíme, a v souvislosti s uzavíráním německých jaderných zdrojů se náš export čím dále tím více orientuje z jihu Evropy právě do Německa.

Těžíme více uhlí, než bychom museli, kdybychom pokrývali pouze svou vlastní spotřebu (stačilo by nám vytěžit pouze třetinu). Tím si zbytečně uhlíkově znečišťujeme svůj energetický mix. Dvanáct milionů tun CO2 vyrobíme kvůli vývozu elektřiny navíc. A platíme za to příslušně vysoké povolenky.

„My platíme emisní povolenky, špiníme si energetický mix, velmi levně energii vyvážíme a Německo si naopak dodanou elektrickou energii vykáže jako „uhlíkově čistou“, podivuje se profesor Vladimír Mařík.

Nezávislý energetik a člen Pačesovy komise varuje: "S nástupem současné taxonomie a hodnocení podniků podle metodiky ESG přichází ještě nové riziko, a sice takové, že energetický vstup našeho průmyslu bude díky nadvýrobě fosilní elektřina a jejímu exportu „nečistý“. Náš energetický mix obsahuje 50 % fosilní složky, která se vyrábí s 30 % účinností, ale počítá se celkové množství uhlí potřebné na jeho výrobu, tudíž obsahuje 150 % CO2 ve srovnání s obsahem uhlíku v primárním palivu."

Takové hodnocení může být podle nových evropských pravidel nebezpečné pro podniky, které takovýto mix užívají v průmyslové výrobě, a to zejména při získávání bankovních úvěrů a financování na jejich další rozvoj.

A také si rychleji krátíme strategické zásoby, které jak bohužel vidíme v současné době, je vždy výhodné na svém území mít. Už jsme začátkem roku zažili, jak neekonomický jeho dovoz je. V současné době máme zásoby této strategické suroviny pouze na 15 let. Samozřejmě pokud neuděláme některá technická a investiční opatření pro pokračování těžby

Energetik Hynek Beran je celou situací značně znepokojen: "Přes deset let navrhujeme uhlí ekologizovat a výrazně snížit těžbu zhruba na třetinu, tedy na část odpovídající naší celkové spotřebě. Na uhelných dolech končí skrývka, protože jsme zásoby uhlí, které v těch dolech byly na další desetiletí bohužel vytěžili na export levné elektřiny do zahraničí."

"Nyní, kdy je jasné, že dovoz zemního plynu je ohrožen, musíme okamžitě tuto situaci vyřešit. Přestat nadměrně plýtvat zásobami jednoho paliva, jehož těžba je navíc penalizována, když dovoz alternativního paliva může každým dnem skončit a o jiných alternativách nevíme."

Jak se projeví možný výpadek plynu na výrobě elektřiny?

V současné době se ze zemního plynu sice vyrábí pouze maximálně 10 procent její celkové roční spotřeby, a to především v domovních kogeneracích a špičkovacích zdrojích, které vykrývají nedostatek solární a větrné elektřiny.

Vláda však na tomto zdroji však postavila svou strategii, jak nahradit stále významné uhlí, které se na výrobě elektřiny podílí z 40 procent. Tato teorie nyní není reálná.

Fosilní zdroje se zatím podílí na výrobě elektřiny v čtyřiceti až padesáti procentní míře, avšak kdybychom férově započetli export elektřiny těm, kdo ji od nás nakupují, je to už pouze třetina našeho energetického mixu pro naši vlastní potřebu, a tuto závislost postupně snižujeme.

René Neděla, náměstek ministra průmyslu a obchodu pro energetiku míní, že v tom případě by dávalo smysl přerušit náš export uhelné elektřiny do Německa a z fosilních zdrojů vyrábět pro naši spotřebu.

Je to však pouze dočasné a nekoncepční řešení. Vláda a její energetičtí poradci jsou si vědomi, že musí co nejrychleji přehodnotit strategii založenou na zemním plynu jako přechodném zdroji. Jak, v tom už tak jasno není.

Zatím je shoda na těchto faktech: V případě výpadku dodávek ZP do EU by muselo být přijato zejména řešení na úrovni EU spočívající v navýšení dodávek skrze existující plynovody z dalších zdrojů (Norsko, Alžírsko, Střední Asie) a navýšení dodávek LNG.

V rámci sdělení REPowerEU je předpokládáno do konce roku 2022 navýšení dovozu LNG o 50 mld. m3 (problémem může být nedostatek propojení na úrovni EU a dostupnost LNG) a 10 mld. m3 plynovody. 40 mld. m3 by mělo být nahrazeno OZE a uspořeno.

Průmysl se výpadku plynu velmi obává. Antonín Růžička, generální ředitel firmy Wikov Industry urguje: „Vláda musí zajistit alternativy k ruským zdrojům. Zajistit potřebné přechodné období. Připravit legislativní prostředí a rozhýbat investice do jaderných a obnovitelných zdrojů energie. Je nutné umožnit rychlou výstavbu větrných elektráren a využití nové generace menších škálovatelných a regulovatelných jaderných reaktorů.“

Inovace pomáhají snížit spotřebu energie o 40 procent

Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika by se měla zaměřit na co největší snížení své energetické spotřeby. To při obejmu průmyslu na našem HDP a jeho energetické náročnosti není lehké, ale moderní technologie postupují raketovou rychlostí a už dnes jejich nasazení může firmám ušetřit dvě pětiny celkové energetické spotřeby.

Josef Kotrba vidí v investicích do energetických úspor, optimalizaci výroby a spotřeby a ve využití energetické flexibility velkou budoucnost. „V této oblasti spočívá zásadní úloha digitalizace energetického hospodářství.“

Eduard Palíšek, generální ředitel společnosti Siemens, souhlasí a vysvětluje: „Digitalizací výroby lze dosáhnout výrazných energetických úspor, které snižují nejen objem emisí, ale i výši nákladů. Například s digitálně optimalizovanými výrobními procesy, analýzou dat a virtuálním uváděním do provozu a s inovativními technologiemi integrovaných pohonů lze ušetřit až 40 % energie.“

„Výrazného snížení spotřeby energie lze dosáhnout i zavedením cloudových řešení, například MindSphere. Ta umožňují získávat cenné poznatky o vzorcích spotřeby, poptávce a výdajích, chytré řízení spotřeby energie může snížit spotřebu až o 20 %. Využitím inteligentních systémů řízení a automatizace lze i v budovách ušetřit až 20 % z jejich celkové spotřeby energie.“

Vláda měla k dispozici expertní stanoviska, situace zanedbala

Situace mohla být mnohem příznivější, kdybychom nezanedbali doporučení, která vznikla z dlouhodobého dialogu odborníků a státní správy pod vedením profesora Václava Pačese:

  • Dostavba jádra. Toto doporučení bylo výstupem první Pačesovy komise už v roce 2008. Když vezmeme do úvahy, že se takový zdroj staví 10 až 15 let, mohli jsme jej už mít anebo vyřešit GreenDeal jeho spuštěním, jako v řadě jiných evropských států.
  • Nezvyšovat závislost na zemním plynu z jednoho zdroje (ruského), dokud nebude Česká republika spolehlivě napojena na mezinárodní sítě plynovodů. Ve skutečnosti jsem v současnosti napojeni na tři plynovody z Ruska (Tranzitní plynovod, Jamal a Nord Stream).
  • S domácím uhlím zacházet s péčí řádného hospodáře, uhelnou energetiku ekologizovat, což se částečně stalo, a snížit export fosilní elektřiny.
  • Aktivně rozvíjet decentrální s obnovitelnou energetiku. Česká republika je na polovině evropského průměru v solárních instalacích, naše tarifní politika omezuje solární instalace na střechách i podíl na průmyslových podniků a energetických komunit na stabilitě soustavy, bezpečných dodávkách a odolnosti proti blackoutu.

Autor: Alena Burešová, Senior Manažerka pro průmysl, ČVUT

28°C

Dnes je pátek 19. srpna 2022

Očekáváme v 19:00 21°C

Celá předpověď