Choupenitch psal v Tokiu novou českou šermířskou historii

foto Český fleretista Alexander Choupenitch se raduje z vítězství v utkání o bronz na LOH v Tokiu.

Tokio - Po 113 letech zapsal Alexander Choupenitch české země do medailových olympijských tabulek. Na hrách v Tokiu setřásl semifinálové zklamání, které přišlo po třech výhrách. Převlékl se, nabral novou sílu a v souboji o bronz nedal šanci domácímu Takahiru Šikinemu.

Naposledy uspěl ještě v dobách Rakouska-Uherska v roce 1908 v Londýně Vilém Goppold von Lobsdorf, který byl tehdy členem samostatné výpravy českých zemí. "Já o něm vím, včera jsem to trenérovi říkal. A on říkal: 'Tak už je čas s tím něco udělat.' Tak se nám to povedlo," radoval se novopečený bronzový olympijský medailista.

Měl za sebou celodenní dřinu. Poprvé vstoupil na planš v poledne, končil před devátou hodinou večerní. "Každý zápas byl strašně těžký. Je to pět zápasů. Pokaždé se musíte znova rozcvičit, znova namotivovat. Každý zápas to začíná znova od nuly a je to v jednom dni. Je to strašně náročné," líčil.

Nejhorší byly okamžiky po prohraném semifinále s pozdějším vítězem Cheungem Ka Long z Hongkongu. "Je to zklamání z toho semifinále a člověk má patnáct minut na to hodit to za hlavu. Nemá den, jako třeba v hokeji. Tady má minimum času a hnedka do toho musí jít. Tohle bylo hodně těžké a jsem rád, že se mi to povedlo," svěřil se.

Do duelu o třetí místo nastoupil jako nový člověk. "Změnil jsem si dres, kalhoty, všechno. Když vítězíte, tak děláte pořád to stejné, nebo aspoň já. Když jsem prohrál, tak jsem všechno změnil. Vzal jsem si suché věci a řekl jsem si: 'Teď je zápas, začínáš.'," uvedl. Byl hodně odhodlaný. "Šel jsem do toho s tím, že ho chci přejet. A už když jsme nastupovali, tak z něj vyzařovalo, že si pro to nejde. A to mi v tu chvíli dodalo další šťávu a říkal jsem si: 'Tak, pojď!'"

Potvrdilo se, že kvůli minimu turnajů v době koronavirové pandemie světový žebříček neodpovídá aktuální výkonnosti nejlepších světových šermířů. "Světová jednička, světová dvojka venku. Ale to není, že to je překvapení. To je realita toho, jak na tom ty lidi teď jsou. Za rok a půl jsme měli jeden závod. Rok a půl je strašně dlouhá doba a lidi se mění. Zlepšujou se, někdo se zhoršuje, někdo ztratí momentum," vysvětloval.

Sám dnes ukázal, že patří k nejlepším na světě. "Já tím úplně žiju, dávám do toho všechno a jsem rád, že se mi to vrací. Je to hodně dřiny. A je z toho bronz... Tak asi musím ještě trochu přidat," přemítal potomek běloruských operních pěvců, kteří se usadili v Brně.

Bylo mu jedno, že v hledišti kvůli koronaviru chyběli diváci. "Jestli budu mít nějaké děti, dej bůh, oni se mě nebudou ptát, jestli tu byli lidi. To je už navždy, to už mi nikdy nikdo nevezme. Říkal jsem to pořád, když olympiáda bude, tak bude mít vítěze, stříbrného a bronzového. Tak děkuji, vzal jsem si bronz,“ uvedl.

A děkoval všem okolo. "Tenhle výsledek není jenom, že já jsem bronzový. To je prostě strašně moc lidí. To je můj trenér, fyzioterapeuti, moji rodiče, celá moje rodina. Tolik lidí na té mé cestě mi pomohlo, že to bychom tu byli do rána a to já nemůžu.“

Pod výkonnostním růstem sedmadvacetiletého fleretisty je podepsaný italský kouč Stefano Cerioni. "Jsem rád i za něho, že se to povedlo. Nebylo to tenhle rok lehké, měl velké zdravotní potíže a někdy kolem prosince až února jsme spolu vůbec nemohli trénovat. Patří mu obrovský dík za to, co se mnou udělal a a jak se se mnou připravoval,“ řekl Choupenitch na jeho adresu.

Další motivaci nemusí hledat až za tři roky na OH v Paříži. "Mě motivuje tohle. Sice už nemůžu, ale kdyby mi řekli, že jeden ze soupeřů vypadl a mám si jít dát finálko, tak jdu znovu,“ dodal.

Saša může olympiádu jednou vyhrát, říká první Choupenitchův trenér Vaníček

Bronzem z Tokia medailové ambice šermíře Alexandera Choupenitche nemusí končit. Má na zlato, myslí si jeho první osobní trenér Pavel Vaníček ze Sokola Brno I, který medailistu z olympijských her vedl skoro šest let a velice dobře ho tudíž zná.

"Šermíři zrají v pozdějším věku. Pokud Sašovi vydrží zdraví, tak jsem přesvědčen, že jeho vůle, odhodlání a motivace ho poženou dál. Klidně může ještě deset let vrcholově šermovat a za tu dobu stihne klidně dvě tři olympiády a na nich půjde za tím, aby to zlato získal," řekl v rozhovoru s ČTK Vaníček.

Choupenitch začínal v osmi letech v přípravce Sokola Brno I u trenérky Jaroslavy Pikhartové a o dva roky později ho do péče převzal právě Vaníček. "Já jsem takový jeho šermířský táta," řekl čtyřiačtyřicetiletý Vaníček a nejlépe tak vystihl jejich vzájemný vztah.

Choupenitchova cesta k šermu ale nebyl tak přímočará. "Saša zkoušel hokej i basketbal, ale když se jednou objevil u nás v šermírně, tak měl jasno. Tohle byl sport pro něj," vzpomněl si na úplně první Choupenitchovy kroky na planši Vaníček, povoláním středoškolský profesor dějepisu a latiny.

Také vysvětlil, proč Choupenitchovi šerm tak učaroval a proč mu dal přednost před kolektivními sporty. "Saša byl vždycky individualista a vždy preferoval především spolehnutí se na vlastní síly. Hrozně emočně to prožíval. Kolik jen slz uronil při trénincích, když mu něco nešlo, nebo taky kolikrát vybouchl radostí, když se mu něco povedlo," dodal první Choupenitchův kouč.

Dodnes mu utkvěl v paměti první Choupenitchův úspěch na mezinárodním fóru. "Vyhrál turnaj v polské Vratislavi do 12 let. Byl z toho tak emocionálně unešený, že celou noc nespal, chodil po pokoji s fleretem v ruce a opakoval si situace, které ho přivedly k vítězství," vyprávěl Vaníček.

Podle Vaníčka dovedl Choupenitche k bronzovému medailovému úspěchu mix talentu, osobní ctižádosti a velké dřiny. "Jeho talent jsme rozpoznali velice brzy. On měl prostě pro šerm cit. Poznal, kdy jít do protiútoku, tušil, kdy je lepší zůstat v obranné pozici. Navíc má takový kouzelný pohyb těla, při němž se dokáže vyhnout soupeřově zásahu," vypočítal Vaníček.

Co se týče tréninkové dřiny, kolují o Choupenitchovi zvěsti o tom, jak dokázal trénovat i osm hodin denně. "To souvisí s jeho povahou a s tím, co jsem už řekl. Nedivím se tomu, ale bylo to později, až jej převzali další trenéři, především Alexander Romaňkov a pak jeho bratr Vladimír. Ten v Brně několik let působil a přivedl Sašu k prvním větším úspěchům v juniorském a seniorském věku," řekl Vaníček s připomínkou například titulu juniorského mistra Evropy z roku 2014 z Jeruzaléma.

Vaníček tajně doufal, že opravdu pořádného úspěchu by Choupenitch mohl dosáhnout právě nyní v Tokiu. "Měl za sebou už olympiádu v Riu a říkal mi, že z ní byl takový zaskočený. Nevěděl, co to vše obnáší. Teď už měl jistou zkušenost. Když jsme spolu mluvili před odletem, cítil se vnitřně vyrovnaný a sám asi tušil, že na medaili má a že ji prostě udělá. Z jeho slov bylo patrné, že jde za svým cílem. To je asi jeho nejsilnější povahová stránka - určit si svůj cíl a jít za ním," zakončil Vaníček.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2021 ČTK

Reklama

14°C

Dnes je úterý 21. září 2021

Očekáváme v 13:00 14°C

Celá předpověď