Dějiny studovat objektivně nelze, říká izraelský nový historik

foto Ilustrační foto - Izraelský historik Ilan Pappé vystoupil 16. května 2022 v Praze na debatě při příležitosti vydání českého překladu své knihy Deset mýtů o Izraeli.

Praha - Historik musí být upřímný, profesionální a transparentní a netvrdit, že je něčím, čím není, tedy objektivní. Ke studiu dějin je naopak morální motivace potřebná. V rozhovoru s ČTK to řekl izraelský historik Ilan Pappé. Tento týden přijel do Prahy u příležitosti vydání prvního českého překladu své knihy Deset mýtů o Izraeli (2017), v níž se snaží vyvrátit oficiální výklad izraelských dějin. Pappé, jenž o sobě říká, že je především humanista, se domnívá, že řešení izraelsko-palestinského konfliktu je jednostátní. Za nejrozšířenější z mýtů považuje tvrzení, že si Palestinci mohou za to, co se jim stalo, sami, protože v roce 1947 odmítli plán OSN na rozdělení Palestiny.

"Pokud bych si měl vybrat nejrozšířenější mýtus, tak Izrael stále těží ze smyšleného příběhu o tom, že Palestincům bylo v roce 1947 nabídnuto férové dvoustátní řešení, které bláhově odmítli, a tudíž nesou odpovědnost za to, co se jim stalo. Bohužel tomu stále věří i někteří Palestinci," říká historik. "V této a ve svých jiných knihách se snažím říct, že skutečný problém v Palestině není okupace Západního břehu a Pásma Gazy, skutečnou tragédií je, že Židé, kteří byli obětí antisemitismu v Evropě, zkolonizovali Palestinu a domnívali se, že měli právo přitom Palestince vysídlit, " dodává.

Palestinci podle Pappého zcela oprávněně plán OSN na rozdělení Palestiny odmítli. "Představte si, že skupina imigrantů přijde do České republiky a po třech letech začne tvrdit, že jim polovina České republiky patří. Ani byste s nimi nevyjednávali, řekli byste jim, že jsou v této zemi imigranti, budete se snažit, aby nebyli diskriminováni, ale nedovolíte imigrantům vyjednávat o budoucnosti vaší země. Tak to (Palestinci) vnímali," uvedl historik.

Pappé, který je profesorem na Exeterské univerzitě, patří mezi takzvané izraelské nové historiky, kteří přistupují kriticky k zavedenému výkladu izraelských dějin, a zejména období kolem vzniku státu Izrael v roce 1948, kdy ze svých domovů uprchlo nebo bylo vyhnáno na 700.000 Palestinců.

Pappé tvrdí, že vyhánění nebylo improvizované, nýbrž že šlo o cílenou etnickou čistku Palestiny pro nový židovský stát, připravenou budoucími izraelskými lídry již v roce 1947. Před příchodem do Británie Pappé působil na Haifské univerzitě. Za své postoje byl ve své vlasti silně kritizován a čelil i výhrůžkám. Na dotaz, co jej přimělo zpochybňovat izraelský oficiální výklad dějin, odpovídá, že to bylo postupné.

"Měl jsem velmi normální židovskou výchovu, zajímal jsem se o historii, přirozeně jsem se zajímal o historii místa, kde jsem se narodil. Když jsem však použil metody a nástroje profesionálního historika ke studiu své země, tak se má zjištění neshodovala s tím, co mě učili ve škole," poznamenal. Následné studium na Oxfordské univerzitě a příležitost hovořit s Palestinci a Araby v jiném prostředí mu prý umožnily lépe pochopit jejich pohled, který se navíc více shodoval s tím, co objevil v archivech. "Některé věci můžete vidět pouze zvenčí," říká.

Služba v izraelské armádě za jomkipurské války v roce 1973 z Pappého udělala většího pacifistu, za zlomovou ale historik považuje první libanonskou válku, kdy už byl na Oxfordu. "Věděl jsem mnohem víc o tom, co se děje, než Izraelci, protože jsem to sledoval očima zahraničních médií," uvedl. Události roku 1982 podle něj vnímá stejně mnoho dalších izraelských disidentů stejného věku. "Byla to tak očividně zbytečná válka," poznamenal.

Kniha Deset mýtů o Izraeli je podle Pappého určena zejména dvěma druhům čtenářů. "Jedni jasně vědí, že chtějí Palestince podpořit, ale někteří aktivisté nejsou dostatečně znalí, a s těmito argumenty se setkávají, a ne vždy vědí, jak na ně odpovědět. Já jsem chtěl v knize ukázat, že na ně mohou odpovědět sebevědomě, protože tyto odpovědi jsou založeny na bádání, nejen na morálních postojích," říká historik. Druhý druh čtenáře je podle něj spíše proizraelský, ale "chápe, že něco není v pořádku, ale neví proč". Historik ovšem doufá, že kniha zaujme i širší publikum.

Pappé, který obhajuje hnutí prosazující bojkot Izraele (BDS - Boycott, Divestment and Sanctions Movement), nespatřuje rozpor mezi svou profesí historika a aktivismem, naopak tvrdí, že se navzájem doplňují. " Aktivismus ve vás vytváří morální oheň, abyste pracovali a psali dějiny, kterým věříte, i když to ve vaší zemi lidé nazývají zradou. Bez pocitu aktivismu bych se nikdy neodvážil zpochybňovat izraelské narativy," říká. Na dotaz, zda je kvůli svému aktivismu brán méně vážně, odpovídá, že v určitých konzervativních akademických kruzích, například Německu a dále na východ, spatřuje "naivní víru v objektivní historii", naopak ve Francii, Británii, Skandinávii, USA, Latinské Americe či Africe je podle svých slov brán velmi vážně.

Řešení izraelsko-palestinského konfliktu Pappé spatřuje v podobě jednoho demokratického státu, který palestinským uprchlíkům zaručí právo na návrat a rovná práva. Historik tvrdí, že Izrael a okupovaná palestinská území již jedním státem dávno jsou, ale Palestinci žijí v apartheidu. "Otázkou není, jak vytvořit jeden stát, nýbrž jak demokratizovat ten současný". Podle Pappého by Izrael "neměl být židovským státem, stejně jako muslimským nebo buddhistickým, jelikož náboženství nemůže být identitou státu, stát musí sloužit všem občanům". Historik však připouští, že mnoho lidí je stále přesvědčeno o takzvaném dvoustátním řešení konfliktu, a to včetně palestinského vedení.

A kde se podle Pappého nachází historická hranice pro nápravu minulých křivd? "Dokud bezpráví pokračuje. Tam je ta hranice," poznamenal a dodal, že vyhánění Palestinců z jejich domovů pokračuje dodnes, zatímco palestinským uprchlíkům je nadále bráněno v návratu.

Reklama

Právě zveřejněno

Všechny zprávy

Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2022 ČTK

Reklama

17°C

Dnes je čtvrtek 7. července 2022

Očekáváme v 9:00 16°C

Celá předpověď