Vijay Iyer: „Věřím v sílu živé hudby“

foto Vijay Iyer

Jeden z největších objevů současného jazzu, americký pianista a skladatel Vijay Iyer bude v dubnu hostem mezinárodního festivalu JazzFestBrno. Geniální hudebník a jazzový vizionář, jehož hudba s sebou nese poselství dnešní doby, je rozmanitá, inovátorská i vzrušující, přesto stále zůstává věrná svým kořenům a navrací se zpět až k samé podstatě lidství. Hudba Vijaye Iyera se vám po chvíli poslechu dostane hluboko pod kůži a už vás nepustí.

Na vašem posledním albu Accelerando můžeme kromě vašich vlastních skladeb najít také cover verze tradičních jazzových standardů či současné pop music, například Ellingtonův "The Village of the Virgin" nebo baladu Michaela Jacksona "Human Nature". Můžete popsat proces objevování a transformace původní písně?

Každý případ je jiný, ale myslím, že společným prvkem je myšlenka dosáhnout na „něco nad námi“ a najít způsob, jak se s tím spojit. To "něco nad námi" může být radikálně odlišná zvuková paleta, než na jakou jsme zvyklí u akustického tria (třeba zvuk orchestru Dukea Ellingtona, producentské představy Quincyho Jonese, kontrapunktický zvuk ansámblu Henryho Threadgilla nebo zvukový design kapely Flying Lotus), občas to může být nové rytmické pojetí (např. naše polyrytmické ztvárnění "Human Nature" nebo "The Star of a Story"), nebo jiný přístup ke kolektivní improvizaci. V některých případech se výsledné aranžmá vykrystalizovalo za pouhý den, v jiných případech to trvalo několik let. Naštěstí jsme měli možnost aranžmá vyzkoušet na koncertech, kde skutečně záleží na tom, jaké noty zahrajete. Právě při hraní před publikem nabereme nejvíce zkušeností.

Muzikantské vztahy ve vašem triu jsou bezpochyby nadstandardně hluboké. Jak dlouho spolu hrajete a co vás na triové hře baví nejvíce?

S basistou Stephanem Crumpem spolupracuji už od roku 1999 a s bubeníkem Marcusem Gilmorem od roku 2003. Zažili jsme společně spoustu dobrodružství, takže se u nás postupně vyvinul silný pocit vzájemné důvěry. Na mých spoluhráčích nejvíce obdivuji, jak precizně umí hrát a zároveň jejich schopnost ve své hře udržet vášeň a intenzitu - to je vzácná kombinace.

Je to už dva a půl roku od momentu, kdy jste vydali Historicity, album, které vaši kapelu zařadilo do centra pozornosti veřejnosti i odborné kritiky. Jak se změnil váš život po vydání této desky?

Hlavní rozdíl je, že jsme dostali nesčetně příležitostí hrát před lidmi. Jsem hrdý na naše alba a jsem rád, že se dostanou mezi lidi, ale věřím především v sílu živé hudby jako prostředku k formování člověka. Možnost spojit se s lidmi v tomto smyslu je ta nejlepší věc, kterou umělec může žádat.

Všichni se vás na to zřejmě ptají, ale nedá mi to a zeptám se i já. Původně jste studoval fyziku a matematiku, co vás přivedlo na myšlenku stát se profesionálním hudebníkem? A co nebo kdo vás přivedl k jazzové hudbě?

Hudba byla součástí mého života už od tří let, nejprve jsem hrál na housle, pak postupně na klavír a ve čtrnácti jsem se stal členem jazzového souboru na střední škole. Tam to vlastně začalo. Stále jsem se sice věnoval bakalářskému studiu fyziky a plánoval vstoupit do magisterského studia s úmyslem stát se fyzikem, ale nakonec si mé srdce získala hudba. Postupně jsem si uvědomil, že se mi naskýtá reálná příležitost udělat z hudby středobod svého života. V roce 1994 jsem opustil studium fyziky a později jsem našel i způsob, jak namísto fyziky vědecky studovat hudbu, zatímco se budu živit jako pianista a skladatel.

Svoji disertační práci jste věnoval tématu hudebního vnímání a poznávání. Jak se tyto myšlenky odráží ve vaší vlastní hudbě a při navazování kontaktu s publikem?

Největší důraz kladu na rytmus, protože to je první element, který vás v hudbě zasáhne. Rytmus je základním prvkem lidské činnosti a my na něj reagujeme představou, že se naše tělo pohybuje. Toto základní pojítko mezi rytmem a akcí má dalekosáhlé důsledky: znamená totiž, že vnímání rytmu je skoro jako empatie. Ve smyslu fyzické rezonance přemýšlím i o hudební harmonii.

Co si myslíte, že lidé mohou získat poslechem vaší hudby?

Doufám, že získají to, co potřebují!

Vaše tvorba čerpá také z hudby země původu vašich předků, Indie. Jaké další druhy hudby vás inspirují?

Kromě toho, že jsem hluboce ovlivněn indickou hudbou (jak klasickou Carnatic a hinduistickou, tak různými formami indické lidové hudby), inspiruje mě hudba, na které jsem vyrůstal (americká popová hudba, hip-hop, rock, soul, elektronika), ovlivnila mě tvorba evropských klasických i moderních skladatelů a hudba z nejrůznějších koutů Afriky (Ghana, Nigérie, Senegal, Etiopie, Mali, Jihoafrická republika), Karibiku (Kuba, Haiti, Jamajka) a východní a jihovýchodní Asie (především z Jávy a Bali). Myslím, že tenhle výčet pokrývá poměrně značnou část světa...

Na obalech vašich posledních alb jsou k vidění díla v Indii narozeného britského sochaře Anishe Kapoora. Nalézáte v jeho díle nějakou symboliku?

Kapoorovo dílo nabízí otevřenost a zároveň velkou specifičnost, což umožňuje bohaté možnosti pro jeho interpretaci, aniž byste se snažili o nějaký jednoznačný výklad. Kapoor mluví o vytvoření děl, které žijí svůj život "mimo původní umělecký záměr". Některé barvy a nálady jsou občas spojovány s indickým uměním a rituály, ale jeho díla obsahují i neobvyklé tvary a struktury, z nichž jde hlava kolem. Když jsem viděl jeho díla zblízka, zažíval jsem občas až šokující pocity, kdy jsem ztrácel smysl pro hloubku a perspektivu. Líbí se mi jejich zdánlivá jednoduchost a paleta možností, které vznikají, když se jeho umění dá do protikladu k mému.

Často jste popisován jako jeden z nejprogresivnějších hudebníků současnosti nebo jazzový vizionář 21. století. Koho považujete za největšího jazzového vizionáře vy? A jakým směrem by se jazz měl vyvíjet v budoucnu?

Pokud bych měl jmenovat alespoň některé, inspirují mě Ellington, Monk, Coltrane, Miles Davis, Ornette Coleman, Cecil Taylor, Muhal Richard Abrams, Andrew Hill nebo Steve Coleman. Ale já jsem vděčný nejen jednotlivcům, ale i kolektivům: AACM, The Black Artists Group (BAG), M-Base Collective nebo Asian Improv. Doufám, že jazz a improvizovaná hudba se bude vyvíjet komunitně ve smyslu začlenění a rozmanitosti a hlavně bude naslouchat utlačovaným a vykořeněným.

Koncert na festivalu JazzFestBrno bude vaším čtvrtým vystoupením v České republice. Už jste měl čas navštívit něco jiného, než hotely a koncertní sály?

Každá dosavadní návštěva byla až příliš hektická, ale mám krásné vzpomínky na lidi, se kterými jsem se setkal, a na pár památek, které jsem viděl. Těším se ale na ochutnávku nějakého dobrého českého piva!

Co děláte, když nehrajete hudbu?

V první řadě se snažím být dobrým otcem i manželem a také se pokouším dát svému životu větší řád. Také mám studenty, které učím v době, kdy nejsem na cestách. A mám rád hořkou čokoládu, červené víno a sci-fi.

Můžete nám říci něco o svých hudebních plánech? Nechystáte třeba nové sólové album?

Sólové album jsem nahrál před dvěma lety, takže teď několik let s dalším počkám. Rozdělaných mám ale spoustu dalších věci - nový projekt pod názvem "Holding It Down", na kterém pracuju se svým dlouholetým spolupracovníkem, básníkem Mikem Laddem. Týká se mladých amerických veteránů z posledních válek v Iráku a Afghánistánu. Pracuju také na nové hudbě s kapelou Fieldwork a mám i několik objednávek od různých současných komorních souborů. Jedna z nich je ke stému výročí uvedení Stravinského Svěcení jara. Soustředím se i na Holi, což je hinduistický festival oslavující příchod jara.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2017 ČTK

Načíst další článek

18°C

Dnes je středa 29. března 2017

Očekáváme v 21:00 13°C

Celá předpověď