Zemřel Martin Jirous, legenda českého undergroundu

Jirousovo úmrtí zasáhlo jeho kamarády a bývalé disidenty - exprezidenta Václava Havla a Františka Stárka zvaného Čuňas. "Zpráva o smrti Ivana Jirouse mne hluboce zasáhla a cítím se všemi, kteří mu byli blízko. Byl po dlouhá léta můj dobrý kamarád, který významně ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil," řekl Havel podle své kanceláře. Stárek s velkým pohnutím v hlase ČTK řekl, že i když se musí počítat vždy se vším, skon kamaráda ho zaskočil a nyní hýbe jeho emocemi. "Underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka," podotkl.

"Byl to velký český básník. Byl to hrdina, dlouholetý vězeň, který se nikdy neshrbil," řekl ČTK ministr zahraničí a Jirousův přítel Karel Schwarzenberg. "Je to tragédie, že nám zemřel," dodal.

Také Vladimír Drápal, majitel vydavatelství Guerilla Records, které se zaměřuje na undergroundovou hudbu, je přesvědčen o tom, že Jirousova smrt je velkou ztrátou nejen pro hudební underground, ale pro celou českou kulturu. Naposledy se s ním viděl v pátek v pražském Divadle Archa na akci Pocta českému undergroundu. "Jsem rád, že se toho ještě dožil, protože to byla pocta také jemu," řekl ČTK Drápal.

Básník a publicista Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za sbírku Magorovy labutí písně.

Do povědomí lidí se dostal zejména prostřednictvím legendárních The Plastic People of the Universe, od roku 1967 byl umělecký vedoucí skupiny. Uspořádal řadu ilegálních či pololegálních koncertů, výstav a dva festivaly. Podepsal Chartu 77. Za svou činnost byl v 70. a 80. letech minulého století opakovaně vězněn, dohromady to bylo osm let, pět měsíců a tři dny.

Jirous vystudoval historii umění, nechtěl se však dát na vědeckou dráhu. Sám o sobě říkal, že je novinář, napsal množství textů o umělcích zejména 60. let, jeho klíčovým textem byla Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu a byla "programovým prohlášením" českého undergroundu. Podstatné jsou Jirousovy básně, které vycházely od 70. let ve sbírkách v exilu. Za vrchol této jeho tvorby lze považovat zmíněné Magorovy labutí písně, které vznikly ve Valdicích. Protože ve vězení nemohl psát, musel si celou sbírku zapamatovat.

Během pobytu ve Valdicích v 80. letech Jirous napsal i sbírku veršů a pohádkových příběhů pro své dvě dcery. Básně a pohádky psané v dopisech z vězení později vyšly v samizdatové sbírce Magor dětem, která je výjimečně psána prózou a na rozdíl od jiných Jirousových děl tam nejsou vulgarismy.

Ocenění na literárním poli letos získala i jedna z Jirousových dcer, Františka. Za svůj román Vyhnanci obdržela Cenu Jiřího Ortena.

Literáti oceňují sbírku Magorovy labutí písně

Literáti oceňují dílo básníka, legendy českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, známého pod přezdívkou Magor, který dnes zemřel ve věku 67 let. Poukazují zejména na jeho sbírku Magorovy labutí písně napsanou ve Valdicích. Autor si ji musel zapamatovat, protože ve vězení nemohl psát.

"Byl to velký básník, i když se za něj možná zprvu nepovažoval. Nejlepší verše napsal v těžkých podmínkách kriminálu, kde se tvoří těžko. Přesto tam vznikly drsné Magorovy labutí písně i krásné verše dětem," řekl ČTK publicista Pavel Mandys z Občanského sdružení Litera. Dodal, že to, co Jirous napsal v 80. letech, je mimořádné. Jeho verše označil za nadčasové.

"Magorovy labutí písně jsou opravdu skvělé," souhlasí publicista a autor mnoha knih s hudební tematikou Vojtěch Lindaur. Má rád i jeho věci napsané v 90. letech, jejichž náměty smíření považuje za velmi emotivní.

"Zemřel jeden z největších českých básníků, člověk, který byl v duši velmi elegantní, jakkoli navenek působil hrubiánsky, a když do toho započteme všechny jeho excesy, tak možná i trochu nepřívětivě. Ale coby básník byl opravdu něžný," uvedl Lindaur. Podotkl, že s ním naposledy mluvil v pátek na akci Pocta undergroundu a Jirous podle něj vypadal dobře. Proto ho jeho úmrtí velmi překvapilo.

Jirous v roce 2006 převzal Cenu Jaroslava Seiferta, kterou od roku 1986 uděluje Nadace Charty 77. Porota v čele s literárním historikem a kritikem Jiřím Brabcem ocenila jeho celoživotní básnické dílo a přihlédla k vydanému souboru vězeňské korespondence Magorovy dopisy. "Neoficiální cenu - tu z nejvyšších - už má dlouho. Zkuste si sami odpovědět: kolika českým básníkům se stalo, aby byli ještě za života inspirací, svědomím, vzorem i postrachem několika generací," uvedl v laudatiu Pavel Šrut.

Během pobytu ve Valdicích v 80. letech Jirous napsal i sbírku veršů a pohádkových příběhů pro své dvě dcery. Básně a pohádky psané v dopisech z vězení později vyšly v samizdatové sbírce Magor dětem, která je výjimečně psána prózou a na rozdíl od jiných Jirousových děl tam nejsou vulgarismy. Před dvěma lety tyto pohádky vyšly na CD s názvem Povídá šmudle ťululum jako první titul nové supraphonské edice Audioknihy. Knihu namluvila herečka Aňa Geislerová.

"Když jsem si uvědomila, za jakých okolností ty básničky a povídky vznikaly, strašně mě to dojímalo. Ale pak jsme si z toho dělali legraci, že kdyby Jirous nebyl ve vězení, tak by možná neměl čas napsat svým dětem ty krásné pohádky," řekla tehdy ČTK Geislerová.

Na Jirousovo úmrtí dnes reagovali také jeho přátelé, bývalí disidenti. Exprezident Václav Havel podle své kanceláře prohlásil, že Jirous byl po dlouhá léta jeho dobrý kamarád, který významně ovlivnil společenský pohyb v zemi. "Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil," sdělil Havel.

František Stárek zvaný Čuňas uvedl, že "underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka".

"Byl to velký český básník. Byl to hrdina, dlouholetý vězeň, který se nikdy neshrbil," řekl ČTK ministr zahraničí a Jirousův přítel Karel Schwarzenberg.

Vladimír Drápal, majitel vydavatelství Guerilla Records, které se zaměřuje na undergroundovou hudbu, naposledy Jirouse viděl v pátek v pražském Divadle Archa na akci Pocta českému undergroundu. "Jsem rád, že se toho ještě dožil, protože to byla pocta také jemu," řekl ČTK Drápal.

Autor: ČTK
www.ctk.cz