Sněmovna chce vyznamenat Motejla, Pafka, Holíka nebo Brabce

Přehled kandidátů na propůjčení nebo udělení státního vyznamenání

I. propůjčení Řádu T. G. Masaryka

 

Otakar Motejl in memoriam

(10. září 1932 - 9. května 2010)

Před rokem 1989 obhajoval disidenty, stoupence neoficiální kultury a aktivisty nezávislých hnutí. V letech 1990 až 1998 byl předsedou federálního, respektive českého Nejvyššího soudu, poté byl dva roky ministrem spravedlnosti a v prosinci 2000 byl jmenován prvním českým veřejným ochráncem práv. Jeho zásluhy za obranu lidských práv byly oceněny mimo jiné francouzským řádem Čestné legie nebo Zlatým křížem Polské republiky.

 

Dagmar Šimková in memoriam

(23. května 1929 - 24. února 1995)

V roce 1948 byla z politických důvodů vyloučena ze studia na Karlově univerzitě, v roce 1952 byla odsouzena za roznášení protirežimních letáků a ukrývání dvou studentů, vojenských zběhů. Ve vězení strávila 14 let. Po srpnu 1968 emigrovala, zážitky z komunistických ženských věznic popsala v knize Byly jsme tam také.

 

Leo Žídek

(8. září 1932)

Strávil téměř osm let v komunistických vězeních převážně v pracovních táborech na Jáchymovsku, propuštěn byl v roce 1960. V době totality šířil ilegálně získanou zakázanou literaturu, převážně náboženskou. Od roku 1989 je činitelem Konfederace politických vězňů.  

   

II. udělení Medaile Za hrdinství

 

brigádní generál Jaroslav Klemeš

(31. ledna 1922)

V roce 1940 uprchl do československé zahraniční armády, v níž působil jako radiotelegrafista. V únoru 1945 byl vysazen na českém území, v době květnového povstání obsluhoval jedinou povstaleckou stanici Anna. Po válce byl vyznamenán Československým válečným křížem a stal se důstojníkem z povolání. V roce 1950 byl z armády propuštěn a vězněn, po návratu z vězení mu byl určen nucený pobyt v Ústí nad Labem. V roce 1968 byl rehabilitován. V květnu 2010 byl prezidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála.

   

Karel Nesnídal in memoriam

(12. května 1913 - 7. září 1943)

V roce 1939 vstoupil do vojenské odbojové organizace Obrana národa, byl činný v sokolské odbojové organizaci Jindra, která spolupracovala s parašutisty, kteří spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, v říjnu 1942 byl zatčen a o necelý rok později popraven. V roce 1946 dostal posmrtně Československý válečný kříž.

 

plukovník v.v. Zdeněk Vltavský in memoriam

(8. srpna 1894 - 17. března 1963)

Působil v československých legiích v Rusku a po první světové válce v různých velitelských funkcích. V roce 1939 se stal členem odbojové skupiny RUDA, byl několikrát zatčen gestapem, účastnil se květnového povstání v Praze. V roce 1948 byl propuštěn z armády a o tři roky později vystěhován z Prahy.

 

plukovník v.v. Pavol Švec

(26. ledna 1924)

Absolvent Letecké školy v Banské Bystrici se zúčastnil Slovenského národního povstání, později byl zařazen do smíšené letecké divize v SSSR, u vojenského letectva působil i po válce. V roce 1968 odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa a byl propuštěn. Po roce 1989 byl plně rehabilitován.

 

III. udělení Medaile Za zásluhy 

 

Lubomír Brabec

(21. května 1953)

Patří k nejvýznamnějším koncertním kytaristům a propagátorům vážné hudby. Spolupracuje s pěvci i symfonickými orchestry. Upravil pro kytaru stovky děl jiných autorů. Jako první hudebník na světě uskutečnil v roce 1997 koncert v Antarktidě. Nahrál více než 30 titulů, mimo klasických recitálů také zasáhl do světa rocku a jazzu.

 

Milada Věra Dekastellová

(23. listopadu 1919)

Představitelka České obce sokolské, která pomáhala tuto tělovýchovnou organizaci obnovit v roce 1968 i po roce 1989. Působila a působí jako náčelnice oboru všestrannosti v TJ Sokol Libeň.

 

monsignore Karel Jaroslav Fořt

(8. listopadu 1921)

Za druhé světové války byl vězněn za skautskou činnost, po válce dokončil teologická studia a v roce 1948 byl vysvěcen na kněze. V roce 1950 emigroval do Německa, jako duchovní působil v táborech emigrantů. Založil Duchovní radu kněží a laiků. V Rádiu Svobodná Evropa vedl až do roku 1997 náboženskou redakci.

 

František Xaver Halas

(18. října 1937)

Syn básníka Františka Halase vystudoval historii, působil jako vedoucí kabinetu pro dějiny na nynější Masarykově univerzitě v Brně a později olomoucké univerzitě. Po roce 1990 byl velvyslancem ve Vatikánu. Věnuje se církevním dějinám a dějinám diplomacie, je spoluautorem překladu Jeruzalémské bible.

 

Alena Hanišová

(20. prosince 1932)

Pracovnice šlechtitelské stanice v obci Stupice se zaměřením na šlechtění zeleniny a luštěnin. Do praxe zavedla nové moderní postupy a podrobné testování odolnosti k chorobám i mrazuvzdornosti.

 

Jaroslav Holík

(3. srpna 1942)

Hokejista, který v dresu Dukly Jihlava vybojoval sedm titulů mistra republiky a v roli trenéra získal čtyři ligová prvenství a dva tituly mistrů světa hokejových reprezentací do 20 let. Jako hráč vyhrál s národní reprezentací šampionát v roce 1972. O dva roky dříve si na mistrovství světa v zápasech s tehdejším Sovětským svazem přelepil na protest proti invazi do Československa hvězdu ve znaku na dresu.

 

Lubomír Holý in memoriam

(21. října 1930 - 23. ledna 2011)

Absolvent veterinární fakulty, odborník na řízenou reprodukci skotu a umělou inseminaci. Působil na univerzitě v Havaně, kde se zaměřil na transfer embryí, a v řadě institucí v USA a Mexiku.

 

Jaromíra Jarmara

(26. dubna 1923)

Pracoval jako pohraničník u Děčína, byl napojen na odbojovou skupinu Praha-Žatec, která připravovala vojenský převrat v komunistickém Československu. Byl zatčen a odsouzen na doživotí. V roce 1959 byl na amnestii propuštěn.

 

Josip Kleczek

(22. února 1923)

Český astronom, sluneční fyzik a pedagog. Je autorem řady odborných monografií či slovníků a dvojnásobným laureátem ceny Littera astronomica, která se uděluje osobnostem, jež svým literárním dílem významně přispěly k popularizaci astronomie. Byl mnoho let prezidentem komise pro výuku astronomie při Mezinárodní astronomické unii (IAU). Je dlouholetým vědeckým pracovníkem Astronomického ústavu Akademie věd.

 

Joseph John Kohn

(18. května 1932)

Emeritní profesor matematiky na Princetonské univerzitě. Narodil se v Československu, odkud před druhou světovou válkou emigroval do USA. Podílel se na práci několika neziskových organizací, jež přispívaly českým a slovenským vysokým školám. V roce 1993 mu Jednota českých matematiků a fyziků udělila medaili za vynikající matematické výsledky a za stálou podporu tuzemské matematiky.

 

Bohdan Kopecký in memoriam

(23. srpna 1928 - 22. října 2010)

Absolvent Akademie výtvarných umění. V 50. letech sloužil u Pomocných technických praporů jako horník; v 70. letech jako politicky nežádoucí ztratil možnost vystavovat a živil se jako propagační pracovník v JZD. K umělecké tvorbě se znovu vrátil v roce 1991.

 

Jaroslav Malina

(5. srpna 1937)

Scénograf, kostýmní výtvarník, malíř, grafik a v letech 1996 až 1998 rektor Akademie múzických umění. Svým akčním pojetím se prosadil v Národním divadle, Státní opeře, ale také v zahraničních divadelních institucích. Uplatnil se také jako filmový výtvarník a věnuje se i volné tvorbě. Je nositelem řady prestižních ocenění z českých i světových výstav. V minulosti byl generálním komisařem Pražského quadriennale.

 

Karel Nigrín in memoriam

(29. února 1904 - 21. června 1982)

Středoškolský učitel, který v roce 1939 uprchl do Francie, kde působil jako ředitel informační sekce Československého národního výboru. V červnu 1940 odešel do Anglie, kde působil na československém ministerstvu zahraničních věcí. V únoru 1949 byl zatčen StB a v červnu 1949 odsouzen za velezradu na doživotí. Podle rozsudku měl pomoci řadě osob odejít do exilu. Z vězení byl propuštěn v prosinci 1963. V roce 1968 byl zvolen do čela prozatímního ústředního výboru organizace politických vězňů K 231. Je autorem textů o protinacistickém odboji.

   

Mathilda Nostitzová

(12. června 1927)

Potomek šlechtického rodu; v roce 1948 byla donucena emigrovat. Po návratu v roce 1990 se zaměřila na podporu lidí s těžkým zrakovým handicapem. Spoluzaložila středisko pro výcvik vodicích psů. Je patronkou Nadačního fondu Mathilda.

 

Pavel Pafko

(3. července 1940)

Emeritní přednosta III. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Motol (přednostou byl v letech 1992 až 2010) je "otcem" plicních transplantací v Česku. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jako chirurg působil od roku 1966 ve Všeobecné fakultní nemocnici. V roce 1989 získal doktorát věd, o rok později byl jmenován profesorem. Patří k nejuznávanějším českým hrudním chirurgům.

 

Hubert Procházka

(27. prosince 1930)

V roce 1946 vstoupil do Československé strany národně socialistické a aktivně působil v Junáku. Po únoru 1948 se zapojil do tisku a distribuce letáků, pomáhal udržovat písemnou komunikaci mezi pronásledovanými duchovními. Od roku 1949 byl členem skupiny Skautský odboj Beneš (SOB), která šířila ilegální tiskoviny. V roce 1952 zatčen a odsouzen za velezradu a špionáž. Z vězení vyšel v roce 1958.

 

Viktor Rudiš

(9. června 1927)

Jedna z nejvýraznějších žijících osobností české architektury druhé poloviny 20. století. Proslavil se například jako jeden z projektantů brněnského sídliště Lesná a autor československého pavilonu na výstavě Expo v Ósace v roce 1970. Architekturu vystudoval v rodném Brně; většinu kariéry strávil v ateliéru Stavoprojektu Brno. Věnoval se také pedagogické a publikační činnosti. Po roce 1990 založil společný ateliér se synem Martinem. Je nositelem několika prestižních architektonických ocenění.

 

Bohumil Samek

(20. května 1932)

Historik umění; specializuje se na umělecké památky Moravy a Slezska. Je autorem stovky odborných studií a několika knih.

 

Jaroslav Šturma

(23. listopadu 1944)

Dětský psycholog; více než 30 let se zabývá dětskou klinickou a poradenskou psychologií a diagnostikou. Věnuje se rozvoji nových forem péče o děti zdravotně a mentálně postižené či s kombinovanými vadami. S týmem spolupracovníků založil Dětské centrum Paprsek pro handicapované děti. Je autorem řady učebních textů z psychologie a psychopatologie.

 

Marie Uchytilová-Kučová in memoriam

(17. ledna 1924 - 16. listopadu 1989)

Akademická sochařka, která je známá především jako autorka monumentálního bronzového sousoší 82 popravených lidických dětí, na němž pracovala nepřetržitě 20 let. Kromě toho vytvořila například sochu Barunky pro Českou Skalici a je autorkou korunové mince se ženou sázející lipovou ratolest, která byl v oběhu v letech 1957 až 1992.