Sadista z Terezína Anton Malloth unikal spravedlnosti 55 let

Malloth, jenž byl od února 1940 policistou v Praze, působil od června 1940 do května 1945 jako dozorce v terezínské Malé pevnosti, což byla tehdy policejní věznice pražského gestapa. V káznici ubil desítky vězňů, zaznamenány byly svědectví desítek lidí, kteří ho v Terezíně zažili a jeho krutosti popsali.

Například Rudolf Svačina, který v Terezíně působil jako rozdělovač chleba s Mallothem se denně stýkal, Mallotha několikrát viděl, jak týrá vězně. V březnu 1945, když přijel transport z Osvětimi, umlátil podle Svačiny Malloth s dozorci asi 25 vězňů, zřejmě polských Židů. Další svědek jej usvědčil z vraždy na podzim 1944. Podle výpovědi Malloth tloukl vězně holí po hlavě a těle. Ten se po 20 ranách zhroutil a dozorce do něj začal kopat a dupat mu na žebra, až se mu začala z úst valit krev. Na bitého křičel, aby vstal, a nadával mu "smradlavý Žide" a "židovské prase".

Po válce byl v září 1948 v Československu Malloth v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti (později byl rozsudek zrušen, aby mohl být souzen v Německu). Československé úřady dvakrát neúspěšně žádaly o jeho vydání - nejprve americké, pak rakouské úřady. V roce 1948 se Malloth přesunul do italského Merana, kde žil 40 let. Podle svědectví novináře Stanislava Motla, který se případem zabýval, žádaly československé úřady o jeho vydání i v 60. i 70. letech. Vždy neúspěšně.

V roce 1988 se do věci vložil "lovec nacistů" Simon Wiesenthal, jenž dosáhl toho, že jej Italové vydali do Německa. Mallotha se ujalo sdružení Tichá pomoc, podporující bývalé nacisty. Zajistili mu velmi slušný penzion v Pullachu u Mnichova, který řídila dcera bývalého šéfa SS Heinricha Himmlera, Püppi Burwitzová. Zde pobýval až do zatčení na jaře 2000.

Německá prokuratura v Dortmundu už v 90. letech proti němu několikrát vedla vyšetřování, ale v dubnu 1999 ho zastavila pro rozpornost důkazů. Vyšetřování bylo znovu obnoveno v únoru 2000, kdy Česká republika a Rakousko předaly německým orgánům svědectví nových svědků.

Jednalo se zejména o případ Petra Finkelgruena - novináře, který žil do roku 1949 v Praze, pak se vystěhoval do Izraele, posléze do Německa. Finkelgruen totiž v roce 1989 zjistil, že Malloth ukopal v Malé pevnosti jeho dědečka. Proto podal na Mallotha trestní oznámení.

U soudu s Mallothem, který začal v dubnu 2001, svědčil i ředitel Terezínského památníku Jan Munk, který se za války s odsouzeným setkal tváří v tvář. Malloth byl 30. května 2001 mnichovským soudem odsouzen na doživotí za to, že v roce 1944 zavraždil jednoho vězně kvůli tomu, že se špatně zařadil při nástupu vězňů, a že v roce 1943 zbil jednoho židovského vězně, který se pokoušel pod košilí schovat květák, a pak na něj střílel. Muž ležel celý den na poli, a protože nebylo možné doložit, že zemřel, byl tento případ kvalifikován jako pokus o vraždu. Rozhodnutí mnichovského soudu pak potvrdil nejvyšší německý soud v Karlsruhe.

Po procesu Munk řekl, že považuje za důležité pro budoucnost, že byl bývalý dozorce nazván vrahem a že byl jako vrah také odsouzen. Soudce Jürgen Hanreich ve zdůvodnění rozsudku ostatně uvedl: "Trýznil, ponižoval a zabíjel lidi, protože jim jako méněcenným upíral právo na život..."

Malloth zemřel rok a půl po rozsudku na rakovinu.

Autor: ČTK
www.ctk.cz