Paradox osobních údajů

Když kdokoliv z nás nakupuje v kamenném obchodě a platí platební kartou, je šance 3:1 že Google o tomto nákupu mimo Internet ví a ví že jsme to byli my, kdo nakupoval. Paradoxní je, že to většině z nás zatím nevadí.

Minulý týden zveřejnil tyto statistiky pan Michael Reilly v MIT Technology Review. Pan Reilly vychází z údajů zveřejněných samotnou společností Google ve vztahu k jejich novým službám v oblasti online reklamy. Google je nyní schopný „s pomocí třetích stran“ sledovat 70% nákupů pomocí platebních karet v kamenných obchodech a spojit tyto informace se svými online profily uživatelů Google!

Google tak může říct, že např. potom, co konkrétní uživatel viděl reklamu na konkrétní obchod v Google Maps, ten samý uživatel navštívil příslušný kamenný obchod a uskutečnil v něm veliký nákup. To jsou samozřejmě velmi přesvědčivá data proto, aby si daný kamenný obchod zakoupil od Google další reklamu.

Google vysvětluje, že přísně dodržuje ochranu soukromí svých uživatelů pomocí matematického modulu, který si právě údajně nechává patentovat. Tento matematický postup metodou tzv. double-blind šifrování má zajistit, že ani Google ani kamenný obchod neznají identitu příslušné osoby. Oprávněnost tohoto tvrzení však zdá se zatím nebyla nezávisle ověřena a podle autora zmíněného článku zůstává zatím v podstatě na dobrém slově firmy Google. Je totiž otázka jak obtížné bude určit identitu kupujícího z dalších údajů, které má obchod nebo Google k dispozici. A konečně, samotná identita – jméno a adresa, ani není nutná, pokud se ví, kdy a jaké produkty si kupuji, kdy jakou službu využívám a jaké reklamy na mě působí.

Google není v tomto kolosálním monitoringu celosvětové populace sám, vypadá to, že zcela stejnou činnost umí přinejmenším Facebook a pravděpodobně i Verizon.

Paradoxní je, že nám, všem milionům uživatelů Google tento kolosální monitoring a naše profilování zatím zjevně nevadí. Umožňuje nám to totiž používat Google a Facebook a jejich vynikající služby, které definovaly internet a neskutečně rozšířily možnosti nás všech, zadarmo. Nebo to je jinak? Je nezájem naprosté většiny uživatelů Internetu o ochranu jejich soukromí jen důsledkem nedostatku informací?

Jaké jsou alternativy?

V tomto blogu jsem již psal o VRM názorech a VRM technologiích a o lidech kolem VRM. Předminulý týden se VRM přejmenovalo na CustomerTech. Podstatou CustomerTech není jen to, že jde o technologii, kterou využíváme my – lidé, zákazníci, ale to, že dává lidem větší kontrolu ve vztahu k prodejcům, poskytovatelům služeb nebo veřejným institucím.

Co dnes znamená „mít větší kontrolu“? Myslím si, že je to zejména (i) kontrola uživatelů nad online monitorováním včetně kontroly nad sdílením dat se třetími stranami; a (ii) právo řešit své stížnosti online prostřednictvím nezávislé třetí strany.

Obě tyto klíčové aktivity jsou zatím v plenkách a na svůj obchodní úspěch teprve čekají. Je to důkaz, že paradox osobních údajů funguje? Prozatím určitě, doufám však že ne napořád.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2017 ČTK

Načíst další článek

15°C

Dnes je středa 20. září 2017

Očekáváme v 9:00 12°C

Celá předpověď