Otevřená data

Doslova melu mezi advokáty nedávno způsobila veřejná databáze „úspěšnosti advokátů“ spolku DATOS. Jde o veřejný seznam údajů zkombinovaných z typově dvou různých veřejných zdrojů (statistiky rozhodnutí Nejvyššího, Nejvyššího správního a Ústavního soudu + seznam advokátů na webu České advokátní komory). Ten měl podle původních prohlášení lidí z DATOSu ukázat (ne)úspěšnost a tedy i kvalitu advokátů, kteří dávali podání k nejvyšším soudům. Kritériem mělo být -zjednodušeně řečeno- negativní nemeritorní rozhodnutí, tedy případy, kdy se soudy odmítly věcí zabývat (obvykle pro nesplnění formálních náležitostí a pro zjevnou neopodstatněnost). Spolek v poslední době korigoval své tvrzení o účelu seznamu jako srovnávače (ne)kvality advokátů a seznam vede jen jako čistě informativní. Napínavosti věci dodává velmi ostrá reakce ČAKu, která napadá DATOS v rovině ochrany osobních údajů i nekalé soutěže a snad i iniciovala nějaká podání.

Jméno spolku DATOS prý znamená „data o spravedlnosti“, což přímo nabízí otázku, zda mohou hromady dat, i sofistikovaně zpracovaných, vypovídat o něčem, jako je spravedlnost? Nebo - buďme méně nároční a chtějme jen, aby poskytla obrázek o nějaké kvalitě, třeba právě těch advokátů. Právě na příkladu tohoto projektu vidíme učebnicově, jak ošidná je nekritická víra v informace z tzv. otevřených dat bez hlubšího promýšlení. Otevřená data se stala velmi prospěšným fenoménem, velkým zaklínadlem, ale málokdy jsou zmíněny jejich limity. Třeba i jen prostý limit nešikovného použití.

Díváme-li se na projekt DATOSU, svůj původní cíl určitě nenaplňuje, byť úmysly byly zřejmě dobré. Každý advokát i lidé z justice vidí na první pohled zjevnou nešikovnost hodnocení a to prakticky jediného kritéria – kdy došlo k nemeritornímu „odmítnutí“ advokátova podání.

V takovémto hodnocení kompetence advokátů se neodráží ani jen prostá povinnost vyhovět i nereálným přáním klienta, ale i třeba procesní situace, kdy je pro vyčerpání nutných prostředků třeba jít i cestou zjevně neúspěšného podání. Ví se i o tom, že to, jak moc do meritu nejvyšší soudy při odmítání věcí hledí, se liší.

Seznam DATOSu je vítaný příklad, kde se můžeme obecněji zamyslet nad otevřenými daty resp. tím, co může přinést jejich neobratné použití. Určitě zbytečně vynaloženou práci, ale může také díky zkreslení prodělat dost peněz. Nezapomeňme, že hlavním důvodem podpory otevírání dat veřejné správy v EU je právě jejich další využití. Tedy, že dostanou nový účel, který si veřejná správa jako zdroj dat ani nemusí umět představit. A to má generovat nové segmenty trhu, produkty, inovace, zkrátka rozvoj byznysu - od nových aplikací pro nové produkty na nich založené.

Málo se mluví také o jiném limitu otevírání dat, a to o dopadech na naše soukromí. Nemálo otevíraných dat se týká lidí a riziko deanonymizace osobních údajů při práci s těmito daty, zejména pak kombinování s jinými databázemi, není malé. Do velkých detailů a velmi inspirativně se tomuto riziku věnovala již před čtyřmi lety Working Party 29. K tématu rizik otevírání dat se nedávno rozvinula celkem bouřlivá diskuse na půdě kolokvia pořádaného Ústavem státu a práva. Výzkumníci tohoto Ústavu mají při výběru témat těchto kolokvií pro zainteresované právníky velký cit pro témata, která budou hýbat diskusí i mimo „zájmový kroužek“ právníků.

Proto mě z debaty o projektu DATOSu vychází jako nejvíc hodné pozornosti to, že můžeme trochu odfetišizovat open data a více se bavit o tom, kdy (ne)fungují.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2017 ČTK

Načíst další článek

8°C

Dnes je pondělí 11. prosince 2017

Očekáváme v 9:00 5°C

Celá předpověď