Novináři zažívají v Koreji opravdu "zimní" hry

foto XXIII. zimní olympijské hry, lyžování, obří slalom žen, 12. února v Pchjongčchangu. Závod na trati v Jongpchjongu byl kvůli silnému větru odložen.

Pchjongčchang - Zimní olympijské hry jsou v plném proudu a v Pchjongčchangu bojují nejen sportovci, ale i novináři a fotoreportéři. S nedostatkem spánku, s bublinou, do níž se uzavírají někteří sportovci, a nejvíc ze všeho s pořádnou zimou a ledovým větrem.

Poprvé po mnoha letech zažívají totiž opravdu "zimní" hry. "Jsem na čtvrté zimní olympiádě, ale poprvé se oblékám, jako bych šel na severní pól. Tak studený vítr, který fouká dole u moře a především v horách, jsem nikde nezažil a nikdy jsem si neuvědomil, jak velký rozdíl udělá mezi skutečnou a pocitovou teplotou," říká Radek Smekal z ČTK, jeden z 32 českých novinářů na hrách, který byl už v Salt Lake City v roce 2002. I místní říkají, že podobné mrazy v regionu Pchjongčchang nepamatují.

Jeden příklad za všechny. Na biatlonu novináři tráví vzhledem k českým úspěchům nejvíc času. Závody začínají až po osmé hodině večer korejského času, teplota padá hluboko pod bod mrazu až na -12 stupňů, ale pocitově je to prý -21 stupňů. A když se ve středu trochu oteplilo, zesílil výrazně vítr. V Kangnungu vichřice srážela k zemi jako kuželky značení autobusových zastávek, novináře nepouštěli do stanů sloužících jako tiskové středisko, a kdo se chystal na sjezdařské závody, musel narychlo měnit plány.

Na olympijských hrách si zástupci médií musejí zvykat na extrémní rozdíly teplot. Zatímco v Riu de Janeiro panovala horka a v autobusech řidiči "chladili" novináře i třinácti stupni, v Pchjongčchangu je to přesně naopak. Venku duje severák a při vstupu do autobusu má člověk pocit, že se ocitl v sauně. V obou případech to znamená neustálé svlékání a oblékání.

Jinak se olympiáda od těch předchozích nijak zvlášť neliší. Jasně nalajnovaná pravidla, i když někdy nelogická a s chybějící špetkou variability, z ní dělají obří bublinu. Novináře i sportovce na začátku nasaje a po skončení vyplivne zpátky do reálného světa.

Zástupci médií, a je jich na hrách více než třináct tisíc, mají stejně jako sportovci vlastní vesnici. Nové sídliště, na google mapách je vidět ještě jako staveniště, vyrostlo v přímořském Kangnungu. Po hrách se do něj budou stěhovat nájemníci a zařízení musí zůstat jako nové. V apartmánech jsou proto zalepené kuchyňské linky, oblepené rohy a obvázané jsou i kliky. Pro každého byly připravené papuče, jak je v Koreji zvykem.

Z třídy uprostřed sídliště je jednosměrka s autobusovým terminálem, odkud se vyráží na ledové sporty i do hor. Jednou z hlavních dovedností novináře je zorientovat se v jízdních řádech a dojet včas na správné místo. Doprava po počátečních rozpacích funguje bezproblémově. "Jedna odlišnost tu je, každý autobus v Koreji má vpředu obří televizor, takže jsme v proudu dění i během přesunů," vypráví Smekal.

Technologickou vyspělost Korejci dokazují všude. V apartmánech se světla i teplota vody v koupelně ovládají z centrálního panelu uprostřed bytu. Novináři všude možně narazí na roboty. U jídelny jeden promítá na zem informace o počasí, další v tiskovém středisku rozváží novinářům vodu a ten největší luxuje.

Korejci jsou velmi milí a ochotní. Rádi se fotí nejen s hvězdami sportu, ale i s novináři, které všude hned obklopí shluk místních dívek. Anglicky se většinou moc domluvit nedá, a tak vznikají humorné situace. Nad vším vítězí korejská zdvořilost. Když třeba dobrovolník otvírá dveře, všem, kteří procházejí, říká: Thank you.

V hledišti jsou vidět i české vlajky. Často patří členům českého týmu, kteří přišli podpořit kolegy, ale nechybí ani fanoušci, kteří přiletěli z domova, pořádně se činí a sportovci o nich dobře vědí. "Jsou slyšet snad nejvíc ze všech. Klobouk dolů, strašně si toho vážíme," děkoval za podporu stříbrný biatlonista Michal Krčmář.

Osmihodinový časový posun oproti střední Evropě způsobuje, že se novinářský den poněkud natáhne. "Skokani tady končí až po půlnoci, a když třeba Krčmář vybojuje medaili v 21:45 korejského času, jde se spát ve tři ráno. To je doma teprve sedm večer a noviny i weby stále potřebují něčím plnit," říká Smekal.

Olympijský výbor opět otevřel v dějišti her Český dům, je hned vedle mediální vesnice, ale novináři se do něj moc často nepodívají. "Vracíme se pozdě a na pivo se dostaneme jen výjimečně. A to ještě jen v rámci chystaných rozhovorů se sportovci," říká zkušený novinář, ale zase tak moc ho to netrápí. I pro něj jsou olympijské hry vrcholem kariéry.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

27°C

Dnes je neděle 27. května 2018

Očekáváme v 15:00 28°C

Celá předpověď