Názor: Už zase fraška se dvěma premiéry?

foto Jan Fischer (na snímku) byl 9. dubna v Praze prezidentem Václavem Klausem jmenován do funkce předsedy vlády ČR.

Prezident republiky Václav Klaus pověřil dosavadního premiéra Mirka Topolánka, který podal (v souladu s ust. čl. 73 odst. 2 Ústavy ČR) demisi, jelikož jemu řízené vládě vyslovila Poslanecká sněmovna nedůvěru, dočasným výkonem funkce, až do jmenování vlády nové. Dne 9. dubna 2009 však jmenoval novým předsedou vlády Jana Fischera.

Premiérem je tedy Fischer, ale vládne Topolánek? Fischer sestavuje (pravda ani ne tak podle vlastních představ, jako spíše pod stranickým diktátem a kuratelou prezidenta) novou vládu, zatímco Topolánek se starým kabinetem řídí zemi? To ale není v souladu s Ústavou České republiky! Ta umožňuje v daném čase existenci a úřadování vždy jen jednoho předsedy vlády. Ostatně, to má být Fischer "předsedou vlády bez vlády"?

Povýtce v České republice už paradoxně dva ministerští předsedové současně vládli, a to na sklonku r. 1997 - ještě odcházející Václav Klaus a už přicházející Josef Tošovský. Do té doby nevídanou, právně naprosto nepřijatelnou, kuriozitu zapříčinil tehdejší prezident Václav Havel uspěchaným jmenováním Tošovského. Tutéž chybu zopakoval prezident Klaus v létě r. 2004, když v premiérské funkci střídal Vladimíra Špidlu Stanislav Gross, a znovu zopakoval v létě r. 2006, kdy Jiřího Paroubka střídal Mirek Topolánek.

Zřejmě oblíbenou frašku, v níž již Klaus sám účinkoval, teď prezident rád reprízuje v pozici režiséra… Zcela neoprávněně přepisuje scénář, který je dán základním zákonem - Ústavou České republiky. Státní moc, tedy i kompetence prezidenta republiky, však lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (Ust. čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR) Prezidentu republiky, ani Václavu Klausovi, nepřísluší, aby rozděloval pravomoci předsedy vlády.

Když jsem na obdobný problém, a nebyl jsem zdaleka sám, upozorňoval v r. 2006, stihla mé názory poněkud sžíravá kritika ze strany hradního kancléře Jiřího Weigla, který mne osočil z neznalosti a vyvolávání toliko zdánlivých problémů. Dostalo se mi a dalším čtenářům jednoho celostátního deníku, kde byl publikováno jak mé stanovisko, tak následná polemika s ním, poněkud krkolomného vysvětlení: "Dosavadní vláda přestala být vládou v okamžiku, kdy prezident republiky přijal její demisi. Od té doby republika vládu nemá, dosavadní ministři již nejsou ministry, Jiří Paroubek (poznámka: nyní tedy rozuměj Mirek Topolánek) není předsedou vlády. Funkce vlády tedy nyní vykonává sbor lidí, kteří byli členy poslední vlády. Tomuto sboru předsedá Jiří Paroubek (poznámka: nyní tedy rozuměj Mirek Topolánek), protože pověření dostává celá bývalá vláda, tudíž se pověření vztahuje i na jejího bývalého předsedu. Tento sbor vykonává veškeré funkce vlády, stejně jako bývalým ministrům přísluší nejen účastnit se jednání a hlasovat ve sboru, ale také řídit ministerstva atd. ...Prezident republiky jmenoval předsedou vlády Mirka Topolánka (poznámka: nyní tedy rozuměj Jana Fischera). Ten ovšem nepředsedá vládě, protože žádná vláda není. A předsedat nemůže sboru, který prozatímně vykonává funkce vlády, protože podle ústavy předseda vlády předsedá vládě, a nikoliv bývalé vládě ve stavu pověření. Předseda vlády Mirek Topolánek (poznámka: nyní tedy rozuměj Jan Fischer) má nyní jedinou pravomoc podle ústavy, a to předložit prezidentu republiky návrh na jmenování ostatních členů vlády.

Ústava chce, aby vláda vznikla ve dvou postupných krocích: napřed jmenování předsedy a pak na jeho návrh ostatní členové. Nikdo jiný než premiér totiž nemůže ostatní členy navrhnout a prezident je nemůže bez návrhu předsedy vlády jmenovat." Toho si jistě je každý, kdo si pozorně přečte Ústavu, vědom, dodávám k tomu; ani já to neopomíjím. Nicméně postačilo by, aby nový premiér (tedy v r. 2006 Mirek Topolánek, nyní v r. 2009 Jan Fischer) byl jmenován do funkce třeba jen několik minut před jmenováním nové vlády, aby formálně mohl přednést prezidentu republiky nejprve svůj návrh a prezident republiky na jeho základě mohl vládu (ve smyslu ust. čl. 68 odst. 2 ve spojení s ust. čl. 62 písm. a) Ústavy ČR) resp. její ostatní členy jmenovat a pověřit je řízením ministerstev nebo jiných úřadů, přičemž fakticky by politická vyjednávání a konzultace s prezidentem republiky proběhly dávno předtím.

Ústava nezná institut designovaného premiéra (neplnohodnotného - dosud neúřadujícího, ale povolaného toliko k sestavování vlády) a neupravuje podrobně mechanismus výměny předsedy vlády (ať už po volbách, nebo v průběhu volebního období Poslanecké sněmovny, jestliže Poslanecká sněmovna zamítne žádost vlády o vyslovení důvěry nebo jestliže vládě vysloví nedůvěru). Pakliže však Klaus jmenoval Fischera do funkce, skončil výkon úřadu pro Topolánka. Fischer je (resp. měl by být!) jediným premiérem, který šéfuje i členům odstupujícího kabinetu (tzv. v demisi), tedy prozatímně pověřeným, až do jmenování vlády nové, výkonem vládních funkcí.

Faktické úřadování dvou premiérů, jakkoliv dosud vždy netrvalo dlouho, je věcí zcestnou, ústavně a politicky konfliktní, nebezpečnou, odporující logice i smyslu postavení ministerského předsedy, jakož i vlády, vrcholného orgánu výkonné moci, jako sboru. Kdo teď podepisuje a bude podepisovat třeba nařízení vlády? Na koho se prezident republiky obrátí se žádostí o kontrasingaci svého rozhodnutí, které takový spolupodpis premiéra k platnosti vyžaduje?

Richard W. Fetter, autor je (podnikový) právník (předčasem působil jako právní konzultant v Kanceláři prezidenta republiky /KPR/)

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2018 ČTK

Reklama

32°C

Dnes je pondělí 20. srpna 2018

Očekáváme v 15:00 33°C

Celá předpověď