Migranti uvízlí v Libyi se nevzdávají naděje na Evropu

foto Migrantka z Nigérie Shelok.

Tripolis - Ve skladu, který na okraji Tripolisu skýtá útočiště migrantům, kdosi uhlem na záchodovou zeď napsal: "Každá dobrá věc něco stojí". Vzhledem k místu, kde nápis vznikl, není jasné, zda autor vyzýval k vytrvalosti, anebo šlo o trpký sarkasmus. Z tisíců migrantů, kteří se pokusili dostat přes Středozemní moře do Evropy, skončili někteří z nich po zadržení libyjskou pobřežní stráží právě tady.

Uvnitř skladu leží vedle sebe na zemi vyskládané stovky matrací. Vzduchem se line těžký odér potu, mokrého prádla a výkalů.

Stěny jsou čerstvě natřeny na růžovo a na dětskou houpačku, přes niž je přehozené oblečení, se ze zdí usmívají obrázky myšáka Mickeyho a myšky Minnie.

Venku hrají mladí muži - naboso či v ponožkách - fotbal, zatímco ženy sedí na dvoře překrytém drátěným pletivem. "Doplňují vitamin D," říká velitel tábora Vašdí Muntasir.

Zařízení provozované libyjskou vládou národní jednoty funguje veskrze jako výstavní skříň, která se předvádí turistům a mezinárodním organizacím poskytujícím pomoc. Podle migrantů jsou podmínky v jiných táborech nezměrně horší.

"V posledním táboře, kde jsem byla, vedle mě spala nemocná žena," říká 30letá Nigerijka Shelok. "Protože to bylo v noci, stráže odmítly zavolat doktora. V jednu chvíli žena přestala naříkat. Zemřela," vzpomíná Shelok.

Před devíti měsíci nechala doma v péči své matky své dvě malé děti. Bylo to jen pár měsíců poté, co jí zabili manžela. Doufala, že dojde lepší budoucnosti.

Teď sedí na dvoře v písku s ostatními ženami, některé z nich kojí své malé.

Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) odhaduje, že v Libyi uvízl až milion uprchlíků.

Politicky roztříštěná severoafrická země se stala nejdůležitější tranzitní trasou afrických migrantů směřujících do Evropy, kteří se však často stávají kořistí obchodníků s lidmi.

Než se Shelok vydala na cestu, slyšela dost děsivých příběhů, ale její touha dostat se do Evropy byla silnější než strach. Obrátila se na starší ženu ze své vesnice, o níž se vědělo, že ženám, co chtějí utéct, pomáhá.

Po několika dnech skončila v jednom nigerijském městě, kde byla nucena dát se na prostituci, aby si mohla cestu dál zaplatit. Poté, co znovu utekla, narazila na skupinu obchodníků s lidmi, kteří ji přepravili přes Saharu. Ta trvala měsíc, říká.

Pak Shelok nastoupila do člunu spolu s dalšími migranty, ale hned u pobřeží je zastavila pobřežní stráž a skončili v táboře.

Ašraf Badrí z libyjské pobřežní stráže poznamenává, že stopování pašeráků není snadné. "Jsou velmi mazaní," říká důstojník při rozhovoru na okraji tripoliského přístavu. "Používají gumové čluny, jež nelze zachytit radarem," dodává.

V noci se členové pobřežní stráže musí podle Badrího při pátrání po člunech spoléhat na sluch, nemají totiž zařízení na noční vidění.

Podél staré rezavé lodi, která se v tripoliském přístavu převrátila, kotví dvanáctimetrové rychlé motorové čluny libyjské pobřežní hlídky. Jsou sotva větší než lodě pašeráků.

Badrí má pocit, že jej a jeho muže nechala na holičkách nejen libyjská vláda, ale také Evropská unie - podle něj nedostály slibům, že pomohou.

"Situace se zhoršuje," říká Badrí a dodává, že pašeráci jsou mnohem lépe vybaveni než jeho jednotka. "Vláda nemá situaci v zemi pod kontrolou a objevuje se čím dál více milicí, které s pašeráky na některých místech spolupracují," prohlašuje. To samé platí prý pro některé členy pobřežní stráže.

Důvěrná komunikace mezi německou vládou a parlamentem naznačuje, že německé orgány vědí o případech, kdy členové pobřežní stráže se sítěmi pašeráků spolupracovali.

"Například prozkoumávali oblasti moře, jež měli později pašeráci užívat; doprovázeli lodě převážející migranty a vraceli pašerákům čluny k dalšímu použití," stálo mimo jiné v odpovědi německé vlády na dotaz parlamentu.

Potenciální zisky jsou obrovské: organizace IOM odhaduje, že v podloudné přepravě lidí z Afriky do Evropy se každý rok protočí mezi 150 a 300 miliony dolarů (3,5 až 7 miliard Kč).

Tato organizace OSN také odhalila, že v Libyi vlastně funguje obchod s otroky. Ženy jsou nuceny k prostituci, muži k nucené práci a propuštěni bývají až po zaplacení výkupného. Ani poté, co je zadrží pobřežní stráž, se ale mnozí z nich do svých domovů vrátit nechtějí.

"Zpátky do Nigérie nemůžu," říká Shelok. Podmínky doma jsou příliš těžké a vrátit se do rodné vsi jako zkrachovalec nepřipadá v úvahu. "Buď se dostanu Evropy, anebo utonu v moři," uzavírá.

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2017 ČTK

Načíst další článek

29°C

Dnes je pátek 18. srpna 2017

Očekáváme v 5:00 19°C

Celá předpověď