Kdo vlastní „moje“ osobní údaje?

foto Facebook. Ilustrační foto.

Kdo vlastní moje osobní údaje? Jsem to já? Nebo spíš Facebook, Google, moje banka, pojišťovna? Nebo manželka? Nebo je to tak půl na půl? Nebo je to úplně jinak a moje data vlastní Fantomas?

Před rokem, v dubnu 2016, jsem se zúčastnil konference hlavních hráčů v internetovém průmyslu na téma ochrana soukromí a inovace. Na konferenci mluvil šéf právního oddělení Facebooku stejně jako vrcholní manažeři Etsi vedle nových firem, začínajících poskytovat služby typu private clouds nebo chytrých mobilních asistentů (např. May Wave).

Velmi zajímavým momentem pro mě bylo, když v rámci diskuse se účastníci-zástupci internetového globálního průmyslu začali mezi sebou dohadovat, kdo je lidově řečeno „za vodou“, protože vlastní obrovské množství dat o uživatelích, přičemž jiné firmy (jako např. pojišťovny, banky, telekomunikační operátoři) jsou na tom taky dobře, i když výrazně hůř než velikáni typu Facebook a Google. A konečně noví hráči argumentovali tím, že je na čase, aby i uživatelé kontrolovali alespoň část svých údajů. A že oni, private clouds aj., toto zajistí, protože „oni sami nemají k uživatelovým datům přístup díky své inovativní technologii“ (pocházející většinou jako spin-off z vojenského výzkumu či obrany).

Konference se odehrávala v době, kdy Komise EU zveřejnila návrh nového Nařízení o ochraně osobních údajů (tzv. GDRP). Od té doby jsem se zúčastnil několika konferencí, na nichž vystupovali zástupci národních regulátorů – včetně našeho Úřadu pro ochranu osobních údajů. Regulátoři zase jednohlasně tvrdili a tvrdí, že GDRP konečně jednoznačně ustanovuje právo nás, lidí, tzv. subjektů údajů, na kontrolu svých osobních údajů, tedy údajů, které nás popisují a identifikují.

Taky se vám zdá, že tady něco nesedí? Kdo tedy moje osobní údaje vlastní?

Pak jsem se asi před měsícem zúčastnil další konference, na které půvabná Italka - šéfová právního jedné mezinárodní farmaceutické firmy představila inovativní službu, o které uvažují. Když lékař bude pacientovi předepisovat jejich lék, nenapíše recept, ale dá pacientovi elastický náramek, který zařídí, že pacient dostane léky vždy včas přímo z lékárny domů. Náramek bude taky měřit tlak, upozorní na zvýšenou teplotu a bude poskytovat svému nositeli řadu dalších užitečných služeb.

Když jsem se s půvabnou Italkou následně bavil, řekla mi zajímavou věc: je velkým zastáncem toho, aby lidé víc kontrolovali své osobní údaje. Nicméně ona si myslí, že i její firma přidává výraznou hodnotu k osobním údajům pacientů – svých zákazníků. Jako příklad uvedla ten náramek. Podle ní je férové, aby osobní údaje nekontrolovaly „jenom“ firmy nebo „jenom“ lidé. Kontrola nad osobními údaji by měla být vybalancovaná na obě strany, jinak nebude spravedlivá.

Tohle uvažování se mi líbí. Kdyby firmy věděly, že ať vymyslí jakoukoliv inovaci, jejich nápad včetně všech nashromážděných dat může kterýkoliv jejich pacient předat konkurenci, nikdy by neinvestovaly do takovéhoto výzkumu. Stejně tak lidé by nechtěli, aby když si náhodou nekoupí acylpyrin od jedné určité firmy, dostanou lehký elektrický šok.

Jaký je vlastně rozdíl mezi mými právy k duševnímu vlastnictví a mými osobními údaji? Jaký je rozdíl např. mezi modrou barvou na obraze, který jsem si namaloval a je tedy „výronem mé osobnosti“, někdo jej vyfotil v galerii a pak „mojí“ modř použil na svou reklamní kampaň, a částečkou mé DNA, kterou laboratoř při nabírání mé krve zaslala do své výzkumné laboratoře, smíchala se spoustou dalších vzorků od jiných lidí a jako výsledek připravila pravidla pro prevenci výskytu nějaké nemoci?

Rozdíl je v tom, že právní ochrana „mé“ žluté je už mnoho desetiletí více méně stabilizovaná, zatímco principy ochrany osobních údajů ještě stabilizované nejsou, ne ve stejném smyslu jako u ochrany duševního vlastnictví. V případě ochrany duševního vlastnictví se principy právní ochrany vybalancovávají po dlouhou dobu tak, aby se zajistila rovnováha mezi zájmy veřejnosti nad co nejširším přístupem k výtvorům lidské kreativity a zájmy autorů a investorů získat odpovídající odměnu za svou kreativitu.

Uvidíme, co nám přinese budoucnost – možná budou někdy platit stejná pravidla pro ochranu informací obecně, nehledě na to, zda se jedná o osobní údaj nebo např. o ochrannou známku.

Zbyněk Loebl je vedoucí práva nových technologií v advokátní kanceláři PRK Partners

Reklama
Reklama

ISSN: 1213-5003 © Copyright 2017 ČTK

Načíst další článek

15°C

Dnes je pátek 24. listopadu 2017

Očekáváme v 19:00 10°C

Celá předpověď