Guardian: Bomba v Kábulu rozbila partu mladých skateboardistů

Zmíněná parta dětí si vydělávala prodejem cetek před ústředím NATO v Kábulu. Školní docházku zanedbávali, o to vášnivěji jezdili na skateboardu a poctivě se dělili o utržené peníze.

Chlapci ze skupinky pomohli rodině Churšíd vybudovat skromný domek, pracovali po nocích, aby si policie nevšimla, že na veřejném pozemku roste nová stavba, a neudělila rodině pokutu. O nedávném náboženském svátku společně vyrazili k jezeru za městem, kde se koupali a uspořádali piknik. Odpoledne už byli zpátky v práci. V zemi, která je rozštěpená etnickou nesnášenlivostí, představovali nebývalé spojení Paštunů a Tádžiků.

Alespoň dokud mezi ně minulou sobotu nevstoupil mladík v bílém tradičním oděvu šalvár kamízu. Chlapci z gangu ho hned poslali, ať si jde svou cestou. Vzniklá hádka přerostla v křik a padly první rány. V tu chvíli cizinec stiskl skrytou rozbušku a odpálil sebevražednou nálož, vypověděl 14letý Rezá, který přežil jen díky tomu, že si odskočil koupit svačinu a celý spor sledoval z dálky.

Podle policie byl cílem atentátníka nedaleký objekt NATO nebo americká ambasáda. Možná zpanikařil, když mu hlouček dětí zatarasil cestu, anebo ztratil naději, že by mohl kolem nich projít poté, co vypukla bitka. Jiný přeživší si nepamatuje ani žádnou rvačku, takže je možné, že cílem hocha byly přímo tyto děti.

Exploze byla na brutální poměry desetileté afghánské války poměrně malá, zahynulo osm lidí a osm dalších utrpělo zranění. Výbuch ale rozerval skupinu přátel - Naváb, Muhammad Ísa, Churšíd, její sestra Parvána a mladý švagr Asad jsou mrtví, další dvě děti z party skončily v nemocnici s vážnými zraněními.

"Když usínám, vidím své přátele, jak na mne čekají a ptají se, jestli půjdeme plavat," říká 14letý Omid, který byl na cestě do práce, když sebevrah udeřil na jeho kamarády. "Vidím jejich obličeje a nemohu spát," dodal.

Několik dětských obětí bylo zároveň hlavními živiteli svých rodin, z nichž jedna měla tělesně postiženého otce, jiná zase otce narkomana. Zajišťovali obživu pro spoustu mladších sourozenců, a tak jejich ztráta je pro příbuzné ještě bolestnější než běžná smrt dítěte.

"V důsledku konfliktu bylo jen v roce 2011 zabito či vážně zraněno 1756 dětí, to je pět dětí denně," uvedl mluvčí dětského fondu OSN (UNICEF) Alistair Gretarsson.

Příbuzní Navába vzpomínají na 16letého chlapce, který měl rád k snídani vajíčka, když si je mohl dovolit, a který ignoroval jejich prosby, aby přestal pracovat poblíž sídla NATO. "Bral svou práci velmi vážně, pracoval od rána do večera. Po Bohu byl on hlavním živitelem rodiny," prohlásila jeho matka Anisa s tváří pokrytou modřinami a škrábanci, které si sama způsobila ve svém zármutku.

Podle Omida byl Naváb přirozeným vůdcem, který se staral o mladší děti. Letos vyhrál soutěž Go Skateboarding a působil jako dobrovolný učitel skateboardingu. Nyní leží pohřben na nedalekém novém hřbitově, který je svědectvím rostoucího počtu obětí afghánské války a chudoby. Navábův kamarád Omid přísahá, že ho pomstí. "Najdu lidi, kteří zabili mého přítele. Chci se stát armádním pilotem," vysvětluje.

Čtrnáctiletá Churšíd a dvanáctiletá Parvána jsou pohřbeny o pár kilometrů dál, na hřbitově, který je vidět z oken jejich domu. Churšíd milovala skateboarding, na prkně projevovala nebývalou odvahu, tak jako v životě. Troufala si vydělávat v ulicích v zemi, kde ženy bývají pronásledovány, i když pracují v dobře chráněných kancelářích. Byla dobrovolnou instruktorkou skateboardingu v charitativní organizaci Skateistan.

Její šestiletá sestra Mersal výbuch přežila, protože si hrála o kousek dál v ulici, ale viděla bezvládná těla obou svých sester. Jejich matka Džamíla při rozhovoru s novináři žurnalisty žádala, jestli nemají nějaké fotografie jejích dcer. Rodina je natolik chudá, že žádný snímek svých dětí nevlastní.

Rodiny přeživších zakázaly svým dětem propříště pracovat před komplexem NATO. "Řekli jsme mu, aby přestal pracovat a soustředil se na školu," uvedl Rezův starší bratr Mustafá. V mnohých případech takové nařízení ani nebylo třeba, děti samy jsou příliš vyděšené, než aby se na místo vrátily.

"Podíval jsem se na sebe a viděl jsem, že jsem celý potřísněný krví. Pak jsem omdlel," vzpomíná 15letý Navíd, který leží v kábulské nemocnici s roztříštěnou rukou a ranami od střepin v rameni, noze a v boku. "Když jsem procitl, spatřil jsem těla svých přátel ležící na zemi. Snažil jsem se k nim přiblížit, ale policie mě zastavila," popsal hoch, kterého rovněž zachránila náhoda. V osudném okamžiku se totiž vydal k pumpě o kus dál v ulici.

Elias, který byl hospitalizován s vážnými zraněními nohou, nedbal varování svých rodičů, že náboženský svátek může přitáhnout do města sebevražedné útočníky a vyrazil do ulic s Navábem. "Myslím si, že jsem stál atentátníkovi nejblíž, ale Bůh mne zachránil. Nevím proč. Teď nic necítím, jen smutek, protože mí přátelé jsou mrtví," řekl.

Autor: ČTK
www.ctk.cz