Chudou pouštní Saúdskou Arábii vynesla na výsluní ropa

Toto srdce arabského světa a rodiště proroka Mohameda je nyní světovou ropnou jedničkou v těžbě, exportu i zásobách. Z této 12. největší zemi světa ale pocházelo 15 z 19 strůjců atentátů v USA v září 2001, v Saúdské Arábii není dovolena jiná bohoslužba než islámská, nesmějí se zde stavět kostely, striktně je tu uplatňováno islámské právo šaría, neexistuje parlament či politické strany.

Saúdskoarabskému království vládne dynastie Saúdů s přestávkami od začátku 19. století. V čele státu stojí král, jehož oficiální titul zní Strážce dvou svatých mešit (tedy Mekky a Mediny).

Velký rozvoj země je vidět například na metropoli Rijádu, který leží uprostřed země v poušti. Před 150 lety zde na soutoku několika vádí žilo asi 7500 lidí, před 110 lety, když jej v roce 1902 dobyl ibn Saúd, bylo ve městě na 10.000 lidí a před půl stoletím asi 150.000 lidí. Milion město překročilo začátkem 80. let, nyní zde žije asi 5,5 milionu lidí.

Zemi výrazně ovlivňuje fakt, že se zde nacházejí dvě nejsvětější místa islámu, Mekka a Medina, a že zde v 7. století začal prorok Mohamed hlásat islám. Země byl dlouho pod nadvládou Egypta či osmanské říše, většina nynější Saúdské Arábie byla sjednocena začátkem 19. století. V lednu 1926 byl vytvořen nezávislý stát sjednocením Hidžázu, Nadždže, Asíru a Al-Hasy, který byl 23. září 1932 přejmenován na Saúdskoarabské království.

První králem tehdy ještě velmi chudé země byl Abdal Azíz, v roce 1948 se země účastnila první izraelsko-arabské války. V té době bylo ještě běžné otrokářství, které bylo zakázáno až v roce 1962, kdy již vládl (od roku 1953) druhý král Saúd.

Třetí král Fajsal (1964-1975) zavedl v zemi několik ekonomických reforem a začala modernizace země, kterou umožnil zejména prudký růst příjmů z ropy. Ropný boom v 70. letech (zejména po ropném embargu z roku 1973, kdy prudce vzrostly ceny ropy) zajistil zemi silnou hospodářskou i politickou pozici v rámci Blízkého východu i celého světa. Země se také v červnu 1967 účastnila izraelsko-arabské šestidenní války a v říjnu 1973 izraelsko-arabské jomkupirské války.

Král Fajsal byl v březnu 1975 zavražděn svým synovcem a na trůn nastoupil král Chálid, který vládl do roku 1982. V roce 1979 zemi ovlivnily dvě události: íránská islámská revoluce, po které ze začaly ozývat menšinoví šíité na východě země, a obsazení Velké mešity v Mekce šíitskými extremisty koncem roku, kteří požadovali přísnější dodržování islámských zákonů. V 80. letech se také pokles cen ropy částečně odrazil ve zpomalení tempa hospodářského rozvoje země.

V červnu 1982 nastoupil na trůn král Fahd. Země mnoha miliardami podporovala režim iráckého diktátora Saddáma Husajna ve válce s Íránem, po iráckém vpádu do Kuvajtu v srpnu 1990 se ale připojila v protiirácké koalici a do země přišli koaliční vojáci ze Západu. V polovině 90. let pak začaly v zemi teroristické útoky proti americkým základnám (výbuchy v Rijádu v listopadu 1995 či Zahránu v červnu 1996), v lednu 1996 předal nemocný král Fahd řízení státu nevlastnímu bratrovi korunnímu princi Abdalláhovi (oficiálně je králem až od srpna 2005).

Teroristické aktivity, většinou spojované s teroristickou sítí Al-Káida, v zemi dramaticky stouply v roce 2003: 35 mrtvých v květnu 2003 v Rijádu, 17 obětí v listopadu 2003 také v metropoli, 22 mrtvých v květnu 2004 v Chubáru či 13 obětí při útoku na americký konzulát v Džiddě v prosinci 2004. Poté vláda proti radikálům několikrát důrazně zasáhla.

V roce 2005 se pak v zemi konaly první celostátní místní volby, ve stejném roce se Saúdská Arábie stala po zhruba 12 letech vyjednávání oficiálně členem Světové obchodní organizace (WTO). Protesty v rámci tzv. arabského jara 2011 se zemi příliš nedotkly, král Abdalláh je opakovaně odsoudil a naopak udělil azyl svrženému tuniskému prezidentovi bin Alímu.

Autor: ČTK
www.ctk.cz