Zneužití výkonu práva: Újma v pracovním vztahu je přípustná, není-li cílem - judikát NS ČR

Žalobci byla dána výpověď pro nadbytečnost podle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a to dopisem ze dne 23. 2. 2007, který žalobce převzal dne 5. 3. 2007, poté, co zaměstnavatel rozhodl o organizační změně a zrušil žalobcem zastávané místo. Podle jeho názoru však nebyla skutečným důvodem výpovědi nadbytečnost zaměstnance, nýbrž šikana ze strany zaměstnavatele. Dle svého tvrzení byl sankcionován výpovědí za to, že upozornil e-mailem 19. 1. 2007 vedení banky (člena představenstva akciové společnosti a další vedoucí pracovníky) na hrubé nedostatky smluvní dokumentace, tedy že banka neplní řádně své povinnosti vůči svým klientům. Žalobce poukázal na časovou souvislost mezi jeho mailovým upozorněním a provedením zcela nepodstatné organizační změny a dáním výpovědi právě tomu, kdo na uvedené nedostatky upozornil, z čehož dovodil, že "byl v zaměstnání šikanován".

Dle žalobce bylo právě ono mailové upozornění skutečným důvodem skončení jeho pracovního poměru, a proto žalované vytkl porušení ust. § 14 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiného účastníka pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Z hlediska procesního pak žalobce vytýkal soudům nižších stupňů, že neměly žádné pochybnosti o pravdivosti a věcné správnosti listinných důkazů předložených žalovanou.

V této souvislosti NS ČR zaujal již dříve stanovisko, že chování směřující k zákonem předpokládanému výsledku není zneužitím výkonu práva (a tedy není zásahem bez právního důvodu do práv a oprávněných zájmů jiného), i když je jeho vedlejším následkem vznik majetkové, popř. nemajetkové újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu. Za zneužití výkonu práva lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy (souborem nepsaných společenských a mravních pravidel, která jsou ve společnosti v převážné míře uznávaná) vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. K tomuto právnímu názoru se dovolací soud při v podstatně nezměněné právní úpravě i nadále hlásí a neshledává žádné důvody k jeho změně.

Ve smyslu tohoto názoru by jednání žalované bylo možno považovat za zneužití výkonu práva ve smyslu ust. § 14 odst. 1 zák. práce pouze tehdy, kdyby bylo "vedeno přímým úmyslem" způsobit žalobci újmu. V daném případě však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná (jako zaměstnavatel) tím, že na základě řádně přijatého rozhodnutí o organizační změně zrušila s účinností od 1. 3. 2007 žalobcem zastávané pracovní místo a z tohoto důvodu dala žalobci výpověď pro nadbytečnost podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, sledovala především poškození žalobce, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou - tj. snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, bylo pro ni zcela bez významu. Újma, která tímto byla žalobci způsobena [spočívající ve ztrátě zaměstnání, případně - jak žalobce uvvedl v dovolání - v nemožnosti "rozloučit se s kolegy, pro které byla práce žalobce podstatně větším přínosem než práce právního odboru"] je spíše výše uvedeným nevítaným (eventuelním) vedlejším následkem jednání žalované, která toliko využila svého oprávnění prostřednictvím výpovědního důvodu uvedeného v ust. § 52 písm. c) zákoníku práce regulovat počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby zaměstnávala jen takový počet zaměstnanců a v takovém profesním nebo kvalifikačním složení, jak to odpovídá jejím potřebám.

Shrnutí významu judikátu

V pracovněprávních vztazích nelze při hodnocení, jestli došlo ke zneužití výkonu práva, pouze posuzovat, zda byla či nebyla způsobena újma druhému účastníku pracovně-právního vztahu. Je třeba se zaměřit zejména to, zda se svým jednáním jeden z účastníků přímo snažil nebo nesnažil způsobit druhému účastníku škodu (újmu) a jestli způsobení této škody bylo hlavním cílem uskutečněného právního úkonu.

Autor: Kateřina Háchová