Změny stravného od 1. 1. 2012

Tuzemské stravné

Výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen. V pravidelném termínu od 1. ledna (kalendářního roku) Ministerstvo práce a sociálních věcí mění (tuzemské) stravné. Pro rok 2012 jde o vyhlášku č. 429/2011 Sb. (V mimořádném termínu Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví stravné, jakmile se podle údajů Českého statistického úřadu ceny ode dne účinnosti poslední úpravy, zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.)

Rozdílná je maximální výše stravného podle toho, zda ji poskytuje (na straně jedné) zaměstnavatel z rozpočtového sektoru nebo (na straně druhé) zaměstnavatel z mimorozpočtové (soukromé) sféry.

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru (t.j. zaměstnavatel státní a veřejné správy a služeb) specifikovaný v ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty (na území České republiky) stravné ve výši:

• a) 64 Kč až 76 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin (dosud do 31. 12. 2011 to bylo 63 až 74 Kč),

• b) 96 Kč až 116 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin (dosud to bylo 95 až 114 Kč),

• c) 151 Kč až 181 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin (dosud to bylo 149 až 178 Kč).

Zaměstnavatel rozpočtového sektoru vždy poskytuje stravné ve výši, která musí odpovídat předepsanému rozpětí (intervalu), stravné nemůže být nižší, než jeho minimální předepsaná částka, ale ani vyšší než jeho předepsaná maximální částka.

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel soukromého sektoru (t.j. zaměstnavatel z privátní - převážně podnikatelské sféry) zaměstnanci stravné nejméně ve výši:

• a) 64 Kč (dosud to bylo 63 Kč), trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

• b) 96 Kč (dosud to bylo 95 Kč), trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

• c) 151 Kč (dosud to bylo 149 Kč), trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zaměstnavatel ze soukromého sektoru tedy může poskytovat stravné i v libovolně vyšší úrovni, než je předepsaná minimální výše stravného, nesmí však vyplácet stravné nižší, než je minimální úroveň stravného.

Za bezplatně poskytnuté jídlo na pracovní cestě se však stravné snižuje podle pravidel zákoníku práce, to platí jak pro tuzemské stravné, tak pro stravné zahraniční.

Zahraniční stravné

V pravidelném termínu (vždy) od 1. ledna (kalendářního roku) Ministerstvo financí stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny, a to na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů mezinárodních institucí. Pro rok 2012 jde o vyhlášku č. 379/2011 Sb. (V mimořádném termínu Ministerstvo financí upraví případně výši základní sazby zahraničního stravného, jakmile se ceny a kurz stanovené cizí měny od poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.)

Pro rok 2012 došlo ke snížení sazeb u tří zemí: Irska na 50 euro, Korejské lidově demokratické republiky na 45 euro a Tuniska na 45 euro. Ostatní základní sazby zahraničního stravného se nemění. Nadále proto kupř. při cestě do Německa činí základní sazba stravného 45,- euro, při cestě do Rakouska taktéž 45,- euro, při cestě na Slovensko 30,- euro a při cestě do Polska 35,- euro; kupř. při cestě do USA činí základní sazba stravného 50,- amerických dolarů.

Souběh nároku na tuzemské a zahraniční stravné

Zahraniční pracovní cesta má zpravidla svou tuzemskou a zahraniční část. Za tuzemskou část této pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné jako při tuzemské pracovní cestě, přičemž doby před výjezdem z ČR a po návratu do ČR v tomtéž kalendářním dni se sčítají.

Pro určení výše zahraničního stravného, tj. stravného v cizí měně, je rozhodující celková doba strávená v kalendářním dni v zahraničí a základní (denní) sazba zahraničního stravného platná pro stát, ve kterém byl zaměstnanec v kalendářním dni nejdéle. Zahraniční stravné se nestanoví v kalendářním dni za každou pracovní cestu samostatně, jak je tomu u tuzemského stravného, ale v případě, že zaměstnanec uskutečnil v jednom dni více zahraničních pracovních cest, přísluší mu za všechny tyto cesty v kalendářním dni "celkové" zahraniční stravné stanovené podle doby strávené v tento den v zahraničí celkem. Výjimkou jsou pracovní cesty trvající v kalendářním dni v zahraničí méně než jednu hodinu, protože tato doba se u příslušné zahraniční pracovní cesty přičítá k její tuzemské části uskutečněné v tomtéž kalendářním dni.

Dobu trvání pracovní cesty v zahraničí určenou podle okamžiku přechodu státních hranic je zaměstnanec povinen oznámit zaměstnavateli. Při použití letecké dopravy je dobou přechodu státní hranice doba odletu (příletu) letadla z letiště do (ze) zahraničí. Doba letu mezi letišti v tuzemsku je součástí tuzemské části pracovní cesty.

Určující pro nárok na stravné v cizí měně není podle ust. § 170 odst. 3 zákoníku práce, ve znění od 1. 1. 2012, jen doba trvání pracovní cesty mimo území ČR, ale i to, zda zaměstnanci vznikne za pracovní cestu - za část cesty na území ČR právo na tuzemské stravné nebo nevznikne.

• Jestliže doba části zahraniční pracovní cesty na území ČR nebo jiná tuzemská pracovní cesta trvala více než 5 hodin, a zaměstnanci proto vzniklo právo na tuzemské stravné, a část v zahraničí trvala až 5 hodin, zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší, doba trvání pracovní cesty v zahraničí se přičte k tuzemské části pracovní cesty.

• Jestliže doba části zahraniční pracovní cesty na území ČR nebo jiná tuzemská pracovní cesta trvala více než 5 hodin a část v zahraničí trvala více než 5 hodin, zaměstnanci přísluší 1/3 základní sazby zahraničního stravného.

• Jestliže doba části zahraniční pracovní cesty na území ČR nebo jiná tuzemská pracovní cesta trvala méně než 5 hodin, a zaměstnanci proto nevzniklo právo na tuzemské stravné, a část v zahraničí trvala méně než 1 hodinu, zahraniční stravné nepřísluší, doba trvání pracovní cesty v zahraničí se přičte k tuzemské části pracovní cesty.

• Jestliže doba části zahraniční pracovní cesty na území ČR nebo jiná tuzemská pracovní cesta trvala méně než 5 hodin a část v zahraničí trvala 1 až 12 hodin, zahraniční stravné přísluší zaměstnanci ve výši 1/3 základní sazby zahraničního stravného.

• Jestliže doba části zahraniční pracovní cesty na území ČR nebo jiná tuzemská pracovní cesta trvala méně než 5 hodin a část v zahraničí trvala 12 až 18 hodin, zahraniční stravné přísluší zaměstnanci ve výši 2/3 základní sazby zahraničního stravného.

• Jestliže doba části zahraniční pracovní cesty na území ČR nebo jiná tuzemská pracovní cesta trvala méně než 5 hodin a část v zahraničí trvala 18 a více hodin, zahraniční stravné přísluší zaměstnanci ve výši plné základní sazby zahraničního stravného.

Výše zahraničního stravného pro konkrétní kalendářní den se určí podle ust. § 170 věty třetí zákoníku práce ze základní sazby stanovené nebo sjednané pro ten stát, ve kterém zaměstnanec strávil v tomto kalendářním dni nejvíce času. Významnou roli proto hraje nejen okamžik přechodu státní hranice ČR, ale také okamžiky případných přechodů hranic mezi jinými státy.

Základní (denní) sazby zahraničního stravného jsou pro zaměstnavatele ve státní a veřejné sféře (rozpočtového sektoru) závazné, vedoucím organizačních složek státu a jejich zástupcům a statutárním orgánům a jejich zástupcům však lze určit stravné do výše, která přesahuje základní sazbu až o 15 %. Zaměstnavatel mimorozpočtového sektoru (podnikatelské sféry) může základní sazbu zahraničního stravného snížit až o 25 % (u posádek plavidel vnitrozemské plavby až o 50 %), příp. ji zvýšit, přičemž pro zvýšení této sazby není stanovena horní hranice. Pokud zaměstnavatel snížení anebo zvýšení základní sazby nestanoví, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné vypočtené ze základní sazby zahraničního stravného.

Použitá literatura: Janoušek, K.: Zahraniční stravné od 1. 1. 2012, 20. 12. 2011, Verlag Dashöfer

Autor: Kateřina Háchová