Osvobození dědictví majetku v rodině od daně dědické

Příbuzní v řadě přímé (neboli v pokolení přímém čili děti, vnuci (vnučky), rodiče a prarodiče) a manželé, což jsou všichni tzv. poplatníci I. daňové skupiny, a dále pak osoby zařazené do II. daňové skupiny poplatníků, což jsou příbuzní v řadě pobočné (neboli tzv. nepřímí příbuzní), a to sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety, a dále pak manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela (čili nevlastní děti), rodiče manžela (čili tchán, tchyně), manželé rodičů (čili nevlastní rodiče) a osoby, které se zesnulým zůstavitelem (jehož majetek dědí) žily nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele (čili tzv. osoby spolužijící, nejčastěji jde o druha a družku), jsou plně osvobozeni od placení daně dědické, pokud děděním nabývají majetek od jiné osoby zařazené do I. resp. II. skupiny. Jinak řečeno, slovy zákona: Od daně dědické je osvobozeno nabytí majetku, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině poplatníků daně.

Nerozhoduje datum projednání dědictví, ale datum úmrtí zůstavitele

Od daně dědické je již od 15. srpna 1998 plně osvobozeno nabytí majetku děděním, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. daňové skupině (t.j. mezi příbuznými v řadě přímé a manžely). Nově jsou od 1. ledna 2008 plně osvobozeny od daně dědické i osoby zařazené do II. daňové skupiny, tedy: příbuzní v řadě pobočné (sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety), manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela (čili nevlastní děti), rodiče manžela (čili tchán a tchyně), manželé rodičů (čili nevlastní rodiče) a osoby, které se zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele. Dříve podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2007 požívaly jen osvobození částečného, a to (pro naše účely zjednodušeně řečeno) jednak pokud šlo o nabytí movitých věcí osobní potřeby (pokud nebyly 1 rok před nabytím součástí obchodního majetku zůstavitele), jakož i podílů dědiců vyplácených z tohoto majetku a podílů odvozených ze společného jmění manželů zaniklého v důsledku úmrtí jednoho z nich, a jednak pokud šlo o nabytí nepodnikatelských vkladů na účtech u bank, peněžní prostředky a cenné papíry v tuzemsku, jakož i podílů dědiců vyplácených z tohoto majetku a podílů odvozených ze společného jmění manželů zaniklého v důsledku úmrtí jednoho z nich, vždy (t.j. v obou případech samostatně) do hodnoty 60.000 Kč; dále pak bylo plně osvobozeno už jen nabytí částek, které se podle zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem stávají předmětem dědictví.

Tady musíme upozornit, že rozhodující je datum, kdy zemřel původní vlastník – zůstavitel. Dědictví se podle občanského zákoníku nabývá smrtí zůstavitele. Daňová výhoda pro poplatníky II. skupiny nabyla účinnosti 1. ledna 2008, vztahuje se proto jen na pozůstalé dědice, jejichž zůstavitel zemřel tento den a později, nikoliv na dědice, jejichž zůstavitel zemřel před uvedeným datem – v takovém případě je nutno podat daňové přiznání a případně zaplatit daň.

V případě dřívějšího úmrtí zůstavitele, a to i tehdy, nebylo-li dědické řízení k 31. prosinci 2007 ukončeno, je nutné vycházet z tehdy platných pravidel a osoby zařazené do II. skupiny poplatníků budou muset podat daňové přiznání k dani dědické a případně též platit dědickou daň. (Daň dědickou nebudou osoby uvedené ve II. skupině daňových poplatníků platit např. tehdy, bude-li se na nabytí majetku děděním v plné výši vztahovat dříve účinné částečné osvobození, nicméně i v tomto případě musejí tyto osoby podat daňové přiznání k dani dědické.) Tuto skutečnost je třeba mít na zřeteli zejména při tzv. dodatečných projednáních dědictví.

Dědic není totéž co poplatník

Současně upozorňujeme, že daňové skupiny podle zákona o dani dědické nejsou totožné se skupinami dědiců ze zákona, podle občanského zákoníku! Ostatně skupiny poplatníků daně jsou tři, kdežto skupiny dědiců ze zákona jsou čtyři.

Např. prarodiče, kteří jsou jako příbuzní v řadě přímé zařazeni do I. skupiny poplatníků daně dědické, mohou jako dědici ze zákona přijít na řadu až ve IV. dědické skupině. Naopak některé osoby zařazené ve II. skupině daňových poplatníků (např. zeťové, snachy, tchán či tchyně) nemohou být z pouhého titulu svého vztahu k zůstaviteli dědici ze zákona vůbec.)

Autor: Richard W. Fetter