Lze veřejným zaměstnancům snížit plat odebráním osobního ohodnocení? Co na to Nejvyšší soud ČR?

Zvýšení - nezvýšení čili "co přidáme onde, jinde sebereme"

K této problematice vydal Nejvyšší soud České republiky již závěrem r. 2007 přelomový a velmi významný judikát. Reagoval z podnětu - na základě žaloby zaměstnance proti zaměstnavateli - napadající skutečnost, že mu zaměstnavatel snižoval (a posléze odňal) osobní příplatek "tak, aby se jeho celková mzda (správně plat) vždy, když došlo v závislosti na valorizaci mezd k jejich obecnému zvýšení, v podstatě nijak nezvyšovala nebo aby zůstala na stejné úrovni", ačkoliv se "na výkonu práce žalobce nic nezměnilo a k jeho práci nebyly ze strany žalované žádné negativní připomínky" - na v praxi poměrně často vyskytující se situaci (nešvar).

Stát (vláda svým nařízením) předepíše zaměstnavatelům zvýšit zaměstnancům jejich základní plat - nárokovou složku příjmu (tj. platový tarif - vycházející ze zařazení zaměstnance do platové třídy, určené podle zaměstnancem vykonávaného druhu práce, a zařazení do platového stupně, podle dosažené praxe nebo náhradních dob započitatelných jako praxe), aniž by však zaměstnavatel disponoval (byl mu rozpočtově určen resp. přidělen) také zvýšený objem prostředků na platy. Pak zaměstnavatel sice předepsaným způsobem navýší zaměstnancům nárokovou složku platu (tarifní plat) a o stejnou částku mu sníží nenárokovou složku platu (osobní příplatek). Valorizace platů je tak provedena jen na oko resp. formálně, aniž by se platy fakticky zvýšily. Je pravdou, že judikát vzešel z poněkud odlišného právního i skutkového stavu, než je ten momentálně předvídatelný. Přesto nejen, že neztratil na aktuálnosti, jeho význam nyní - když se zvažuje jakou formou budou realizovány platové úspory v rozpočtovém sektoru, tedy snížení platů o 4 % navrhované ministrem financí Eduardem Janotou - roste.

S ohledem na změnu nejistá situace

Příslušné rozhodnutí bylo vydáno na základě dřívější právní úpravy, nová právní úprava aktuálním zákoníkem práce se od té dřívější liší. Zákoník práce - zákon č. 262/2006 Sb. - neobsahuje v § 131, upravujícím osobní příplatek a podmínky pro jeho poskytování, úpravu jeho případného snížení nebo odebrání (resp. ani zvýšení). Neobsahuje tedy ustanovení obdobné ust. § 7 odst. 3 někdejšího nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, účinném 31. prosince 2006. Pokud se však praxe zaměstnavatelů a event. následně (v důsledku pracovně-právních sporů) vzniklá nová judikatura - rozhodovací praxe soudů od závěrů zásadního judikátu Nejvyššího soudu ČR, a to rozhodnutí spis. zn. 21 Cdo 3488/2006 ze dne 20. prosince 2007, odchýlí, bude se s nimi muset zřejmě vypořádat, přinejmenším zdůvodnit - proč je nově případně možný jiný (odchylný) přístup. Prozatím lze zaměstnavatelské praxi rozhodně doporučit přidržet se stanoviska a závěrů Nejvyššího soudu ČR!

Nenároková složka platu se může stát nárokovou

Nejvyšší soud ČR dovodil, že osobní příplatek představuje tzv. nenárokovou složku platu. Tzv. nenárokovou složku platu je třeba odlišovat od "nárokových" složek platu. Zatímco tzv. nároková složka platu (tj. platový tarif - tedy základní plat) představuje platový nárok, který je zaměstnavatel povinen v určené výši uspokojit, jestliže se u zaměstnance splní stanovené předpoklady a podmínky, poskytuje tzv. nenároková složka platu zaměstnanci nárok na stanovené plnění, jen jestliže - bez ohledu na splnění předpokladů a podmínek stanovených pro její poskytování nebo pro její výši - zaměstnavatel o jejím přiznání zaměstnanci a o její výši také rozhodne. Pro tzv. nenárokovou složku platu je tedy charakteristické, že bez rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání má povahu pouze fakultativního (rozuměj - nepovinného, tedy nenárokového) plnění; jestliže však zaměstnavatel vydá rozhodnutí o jejím přiznání a její výši, je povinen tuto složku platu zaměstnanci v určené výši poskytovat. Osobní příplatek jako nenároková (fakultativní) složka platu se tedy v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jeho přiznání a výši stává složkou platu nárokovou (obligatorní).

Nejvyšší soud uzavřel, že zaměstnavatel může přiznáním vzniklý nárok na osobní příplatek jako část platu zaměstnanci zvýšit, snížit nebo odejmout, jen jestliže to umožňují uvedené právní předpisy (a v jejich rámci popřípadě též kolektivní smlouva nebo vnitřní platový předpis) a pouze budou-li splněny předpoklady a podmínky v nich stanovené.

Autor: Richard W. Fetter