Jaké možnosti má pracující důchodce a jeho zaměstnavatel

Abeceda pracovního práva:

Zaměstnávání starobních důchodců - část 1.

Zaměstnávání starobních důchodců - část 2.

Zaměstnávání starobních důchodců - část 3.

Zaměstnávání starobních důchodců - část 4.

Zaměstnávání starobních důchodců – část 5.

V praxi však panují značné pochybnosti, jak nově sjednávat nebo prodlužovat pracovní poměry se starobními důchodci. Výkladové problémy vznikají ve vztahu k těm zaměstnancům, kteří již v souběhu se starobním důchodem pobírají příjem z výdělečné činnosti, mají tedy uzavřen pracovní poměr na dobu určitou v délce maximálně 1 roku, přičemž tato doba uplyne v roce 2010, a zaměstnavatel nadále počítá s jejich zaměstnáváním. Ke změně právní úpravy dojde od 1. ledna 2010, a to v tom smyslu, že podmínkou nároku na výplatu starobního důchodu (rozuměj samozřejmě standardního, nikoliv předčasného starobního důchodu) při současném výkonu pracovně-právního vztahu již nebude sjednání pracovního poměru na dobu určitou - nejvýše 1 roku (jak je tomu nyní – podle dosavadní právní úpravy).

Přechod na nová pravidla

Pokud byl pracovní poměr s poživatelem starobního důchodu uzavřen na dobu určitou (nejdéle 1 roku ještě) před 31. prosincem 2009 (ať již má tento pracovní poměr skončit kdykoliv, nejpozději však do 1 roku), skončí tento pracovní poměr uplynutím sjednané doby.

Rozlišení nové smlouvy a dodatku ke stávající (staré smlouvě)?

Bude-li po 31. prosinci 2009 (tedy od 1. ledna 2010) uzavřen nový pracovní poměr na dobu určitou, lze takový pracovní poměr uzavřít celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula (uplyne) doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží (nebude přihlížet).

Dojde-li však na základě dohody smluvních stran (účastníků pracovní smlouvy a pracovního poměru) od 1. ledna 2010 dodatkem k pracovní smlouvě k prodloužení pracovního poměru na dobu určitou, který byl s poživatelem starobního důchodu uzavřen před 31. prosincem 2009, započte se i tato doba trvání pracovního poměru (před 31. 12. 2009) do celkové doby 2 let trvání pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou. (Dalším možným přístupem je započítávat jen dobu trvání pracovního poměru po 31. prosinci 2009, tedy od 1. ledna 2010 do dne předcházejícího dni účinnosti dodatku prodlužujícího pracovní poměr.)

Klíčovou otázkou tedy je, zda rozlišovat sjednání nové pracovní smlouvy a dodatku k dosavadní pracovní smlouvě a od kdy počítat maximálně přípustnou dobu 2 let prodloužení pracovního poměru. Osvětlíme si vše na názorných příkladech: Zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem, poživatelem starobního důchodu, pracovní poměr na dobu určitou, a to od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2010. Od 1. 9. 2010 (po skončení původního pracovního poměru, trvá-li zájem na dalším zaměstnávání pracovníka, a to v režimu na dobu určitou) má zaměstnavatel 2 možnosti:

• 1)Zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem nový pracovní poměr (novou pracovní smlouvu), a to až na 2 roky, tj. od 1. 9. 2010 do (maximálně) 31. 8. 2012.

• 2)Zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem dodatek k pracovní smlouvě o prodloužení dosavadního pracovního poměru (původně sjednaného na dobu od 1. 9. 2009 do 31. 8. 2010) tak, aby jeho délka činila (v součtu) nejvýše 2 roky, dojde tedy k prodloužení pracovního poměru ještě na (maximálně) dobu 1 roku od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2011, resp. tak, aby délka pracovního poměru činila nejvýše 2 roky po 1. 1. 2010, pak dojde tedy k jeho prodloužení na dobu 16 měsíců od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2011.

Dlužno dodat, že existují i jiné (a zřejmě správnější) právní názory, podle nichž je možno (resp. nutno) dobu 2 let (trvání pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, při přechodu na novou právní úpravu) počítat nikoliv (již) od 1. ledna 2010 (nebo dokonce ještě od doby před 1. lednem 2010), nýbrž vždy (až) od prvního skončení resp. prodloužení pracovního poměru následujícího po 31. prosinci 2009, a to i u prodloužení realizovaného uzavřením dodatku k původní pracovní smlouvě (jak naznačeno v příkladě 2.), tedy nejenom v případě uzavření nové pracovní smlouvy (jak naznačeno v příkladě 1.). Podle těchto výkladů by i ve 2. příkladě mohlo dojít k prodloužení pracovního poměru (dodatkem k původní pracovní smlouvě) na dobu 2 let od 1. 9. 2010 do 31. 8. 2012. Nicméně z důvodu právní opatrnosti (na straně zaměstnavatele) a s přihlédnutím k dosavadní poněkud nešťastné praxi (spočívající v odmítání prodlužování pracovních poměrů dodatkem k pracovní smlouvě jako právně konformního řešení a preferování uzavírání nových pracovních smluv) se autor raději přiklonil (i při vědomí jeho slabin a nedostatků) k prezentovanému (restriktivnímu a účastníky pracovního poměru více resp. nejvíce omezujícímu) výkladu (aplikovanému shora v 1. variantě 2. příkladu) a zaměstnavatelům doporučuje postupovat podle něj.

Autor: Richard W. Fetter